1024

tajmně zabiti. L. Nač mínil spasitel. Proch.

— Br. — pod čím. Pod příkladem vody
míní se štědří darové. Br. Co se pod tím
míní (také: Co se tím míní). — s infinit.
Zítra míním jeti do Prahy. Us. Modlářkou
Býti nemíním. Lom. Míním to vykonati. Toms.

— s kým (smýšleti). Kto s ním miení v tu
dobu. Alx. 1117. — co k čemu. Pakli by-
chom k nim a k jich zboží co mínili, tehdy
jim máme 4 neděle napřed dáti věděti naším
listem (einen Angriff vorhahen). Arch. I. 195.,
Gl. — s adv. Ne zle m., jednostejně, s ně-
kým dobře, upřímné, otcovsky. Jg. Jinač
míní, nežli mluví. V. — komu. Sobě něco
m. = vymiňovati, bedingen. Us. Marek. Co
jiej (jí) zlá nevěsta míní (obmýšlí). Dal. 45.

— že. Mínil jsem, že náš upřímný vlastenec,
pan farář Jan Arnold, ještě dlouho živ bude,
ale zemřel dne 14. srpna 1872. v 88. roku
věku svého. — přes co. Co přes to míníš ?
šp. m. o čem.

Mini-um, a, n., lat., suřík, barva žluto-
červená. Mennig, m. V. Vz Minich, S. N.,
Šfk. 308.

Minka, y, f., zkouška, Probe, f. Koupiti
koně na m-u (na zkoušku, je-li zdráv). Us.
na Mor. Brt.

Minoha, y, f., ammococtus, ryba. Krok.

Minoletý, lépe: nezletilý, nedospělý. Kmp.
V Jg. slovníku slova, minoletý' ani není.

Minor, lat., mladší, der Jüngere.

Minorat, u, m., právo nejmladšího z ro-
diny něco děditi, protiva majoratu. S. N.

Minorennita, y, f., z lat., nezletilosť,
Minorennität, Minderjährigkeit, f. Rk.

Minorita, y, m. (dle, Despota'), z latin.,
druh františkánů, kteří se fratres minores
(bratří menší) jmenují. Vz S. N., der Minorit.

— M., y, f., z lat., menšina, menší počet
hlasův. Minorität, f., geringere Anzahl von
Stimmen.

Minorka, Menorka, y, f., ostrov bale-
arský menší u Hispanie. Vz S. N.

Mino-s, a, m., král kretský. Vz S. N.

Minotaur-us, a, m. = býk Minoův, v bá-
jesloví řec. potvora s tělem lidským a hla-
vou býčí, kterou porodila Pasifaë z Býka.
Vz S. N.

Minouti, minu a zastr. miji, nul, ut, utí;
pominouti. Vz Míjeti. — M. = jíti mimo,
vorbeigehen, hingehen; přestati býti, ver-
schwinden, vergehen, zu Nichte werden, auf-
hören; za sebou zůstaviti, neuhoditi več,
chybiti se čeho, übergehen, nicht treffen;
fehlschlagen, verfehlen, ausweichen, passiren;
odpustiti, verzeihen; varovati se, stříci se,
vermeiden. Jg., V. — abs. čas, rok minul.
V. Rána minula (neuhodila); právo mine.
Horko již minulo. D. I minu deň, i minu
deň vterý. Rkk. 7. Minu búřa. Rkk. 54. Svá-
tosti starého zákona minuly. Št. A když ten
rok mine. O. z D. Odporové minuli. Z. Fr.
I. Všecky zápovědi a pokuty m. mají. Vác.
XXXV. Minulo málo, přišly ženy (brzo po
tom). Kom. Mine květ mladosti. Us., Jel. Mije
síla (přestává). Jel. — koho, co. Minouce
skalnaté křídlí plynuli jsme do úžiny. Sych.
M. dům. Svěd. Obec jest každého ohrada,
kdož ji tupí, minulať jej rada. Dal. Příkopy
řecké minul. Troj. Zlosť ho minula (přešla).

Us. Trest ho nemine. Myslí, že ho to mine,
ono ho to přece nemine. Us. Minulo jej to
pokušenie. Št. Jedno minu (odpustím), druhé
svinu. Prov., Jg. Minul les, řeku, Us., ne-
bezpečné místo. Jg. — čeho. Až minuli Da-
masku a pomezí jeho. Br. Miň své zlosti.
Kat. 2937. Ať vidím světlo a minu smrti. V.
Jíti, co noha nohy mine (zdlouha. V obecné
mluvě: co noha nohu mine. Brt. ). V. M. cíle,
místa. Svěd. — komu, čemu. Minul mu
dobrý díl života. Kom. Bude s žalostí zpo-
mínati na to, když jemu to mine (dobré
bydlo). Št. Když tomu mnohý minu rok.
Dal. 8. — proč. Minul boj pro noci nastání.
Troj. Válel se nahým tělem po kopřivách,
aby za tú bolestí jej minulo to pokušenie.
Št. N. 136. — kdy. U vysokém stáří míjí
síla tělesná. Ml. Soud o suchých dnech ad-
ventních má minouti, authören. Vl. zř. Aby
mezi rokama šesti neděl neminulo jedniem
dnem viece. K. rož. 82. — od koho. Jakož
stud mine, tak mine poctivosť od nich. Tkadl.
— kde. Nejvyšší po městech minuli (býti
přestali). Plác. Až v ní mladistvá krev mine.
Tkad. — s kým. Aby zemský řád se mnú
starým člověkem neminul. O. z D. — čím.
Láska láskou minula. Us. Co jistým časem
mine, jako zimnice. Reš. — se. Minuli jsme
se. D. Pivo se minulo (došlo. Na Slov. ). Plk.
Kdyby se matka minula (kdyby umřela), co
počneš? Us. na Mor. Brt. — se s kým,
s čím. Jedinému tobě s smrtili jesť se m.
Dal. Jdi cestou pokání, nemineš se s milostí.
Kom. S pravdou se m. Scip. Miň se se zlými
(vyhýbej se jim). St. skl. M. se s účelem
svým, s pravdou, s výsledkem. Nt. Ežť (žeť)
sě s námi tvój blud mine. Kat. 2190. Když
léta půl druhého s prvním panováním mine.
O. z D. A snad se tu s túhú minem (zapo-
mene). Dal. 7. S něčím se snadno minouti
= odbyti, prodati, vydati. Jg. — aby. Minul
ho, aby s ním nemusil mluviti. V z Kondi-
tional. XIV. 6.

Minovati = míjeti, vorbeigehen. — komu.
Minuje jim (schází jim). Us. — koho. Dal.
Vz Míjeti.

Minsterberk, a, m., ve Slezsku. Tk. I.
441., Žer. Záp. II. 186.

Minturny, gt. -turn, pl., f., mě. Latia.
Vz S. N.

Minuce, e, minucí, í, f., z lat., malý ka-
lendář. D. Vz S. N. Hvězdář minucí spi-
suje. V. Že (kantoři) s malovanou minucí
velice se zaneprazdňují a sacrae lectiones že
se nečtou, jen s m-cí se párají, bez čeho
býti nemůže. Pam. arch. 1873. 804., Gl. Vz
o původu Gl. 154. M. hospodářská. D. Le-
tošní m. Sych. — 2. Maličkosť, nepatrnosť,
Kleinigkeit, f.

Minúcie = pomíjející. Kat. 3005.

Minuci-us, a, m., jm. římské. Vz S. N.

Minuend, u, m., zlat, menšenec (počet).
Rk.

Minule = onehdy, neulich. Tu m. jsem
ho viděl. Us. M. skonalý čas. Vz Čas.

Minulý (vz Minutý), bývalý, předešlý,
vergangen. M. neděle, týden (die vorige, ver-
wichene Woche, Dch. ); m-lého roku, minulé
noci (předešlé). Jg. M. čas, vz Čas. str. 159.
b. a násl. a kromě toho články Kuncovy