Předchozí (1025)  Strana:1026  Další (1027) |
|
|||
1026
|
|||
|
|||
hranice, Die bestimmte Gränze, das Mass.
Jg. Jest m. ve všech věcech, jsou jisté hra- nice (z lat. ). L. Míru si uložiti. V. Míru ve všem zachovati. Nikdy míry v nápojích ne- přebral. L. Slušieť poznati svú mieru. Št. N. 150. 27. Míru překročiti, někdy lépe: míru přesypati, přeliti, neb jedním sloveni: přesy- pati, přeliti, přebrati. Pk. Z míry nevycházeti. Št. N. 150. V míře státi. Alx. Než co se vy- znání dotýče od zločinců na kohožkolivěk, ta věc na této míře státi má, soll so geregelt sein. Václ. VIII. (Pr. ). Vz Meze. — M. = mírnosť, střízlivosť, prostředek, das Masshal- ten, Mass, Mässigkeit, f. Jg. Míru držeti, zacho- vávati; v míru (vhod) trefiti, z míry nevystu- povati; pravá m. některé věci. V. Ctnosť v pro- sřední míře stojí. Kom. Mějte míru ve svých řečech; Míra v každé věci je dobrá. Vz Šetrnosť. Lb., Sych. Včera jsem přes míru činil (über Die Schnur hauen). Je to v míře. Z míry v čem vystoupiti; míru v čem přebrati. Co v pravou míru jest; co není ani nad míru ani pod míru. Lk. Nad míru přísným býti. Míra a váha, vz Rb. str. 268. Kdo míru násleDuje, neběduje. Vz Opilství. Lb. V míru uhoditi. Mass halten. Brs. 101. — Mírou, lépe: měrou, v míře, v míru = podlé míry, mit Mass, mässig. Jg. — V míře = v přede- psané míře. To v jisté míře užívané odpírá jedům. Byl. — Nad míru, z míry, přes míru — nemírně, zbytečně, neskrovně, příliš mnoho, über die Massen. Nad míru velice se báti. V. Volavky nad míru vysoce létají. Kom. Člověk z míry (D. ), nad míru dobrý. Sych. Na takové pán Bůh z míry nevraží. Reš. Z míry mnoho záleží na kázni. Reš. S měrou = mírně. Kat. 580. Z míry všech největší. Zk. Bylo velmi veliké horko z míry. Pref. 353. Každý sám viz, aby z miery nevyšla kratochvíl jeho. St. N. 150. 27. — V míře, na míře = v rovnováze, jednostejně. Noc a den jest na měrách. Krab. Stojí cena v míře. L. Býti s kým na dobré míře (za Dobré). Dch. Na Dobré míře bude postaveno. Rvač. Ta věc, o kterou činiti bylo, již na míře postavena jest. Boč. — M. = stav, položení, způsob, Zustand, Stand, Beschaffenheit, Art und Weise. Jg. V jaké míře jeho věci po- staveny jsou. D. Ta věc na dobré míře stojí. V. Jejich věci na dobré míře postaveny ne- budou. Br. Na jiné míře jest to postaveno, než se povídalo. Sych. Nejlépe, když jedna každá věc ve své míře a váze zůstává. V. Uvésti vojsko v míru válečnou. J. tr. Věc na své míře (in suspenso) zůstaviti. Věc stojí ve své míře. Zůstaviti věc v té míře, v které byla. Je v Dobré míře. Nz. Otec není Dnes v dobré míře (Laune). Ml., Rk. Míra pokorná. Kat. 916. Všichni údové těla zachovávají svou míru. — V té míře= tehdáž, toho času, in dieser Zeit, unter diesen Umständen. Jg. A v tu míru tomu mládenci udá se z pokoje vyjíti. Příkl. z kron. V této míře lidí při sobě nemáme, ale když k nám přijdú, ne- zapomenemť tebe. 1462. Gl. — M., způsob, cesta, rada, výmínka, obyčej, Art, Weise. Kterou, jakou, žádnou měrou. V. K radě té žádnou měrou přistoupiti nechtěl. V. Žádnou živou měrou toho neučiní. Cyr. Tou měrou by všickni z církve vyloučeni býti musili. |
V. Že žádnou měrou ničím vinen není. Prot.
236. A já též tou měrou zvolím sobě jinou. Sš. Jí to žádnú měrú nemohlo na mysl při- jíti. BN. Aby proti našemu ustanovení se viece neprotivil v nižádné míře. Pr. A jemu ani žádnému jinému na užitcích tou měrou by nic nesešlo. Z. Frd. I. — M. = úmysl, Absicht. Jestli upřímný a míní-li věrně a dobrou měrou. Reš. Kdo dobrou měrou cizí grunt nevědomě koupil. Er. Tou měrou (úmyslem). V. Haněti nemáš ni z hněvu, ni z dobré miery. Tkadl. Mirabelka, y. f., malá žlutá slivka. Rk.
Vz S. N., Čl. 37. Miracul-um, a, n., lat., div, zázrak. Rk.
Mírce, e, m., smírce, kdo mír dělá, der
Versöhner, Friedensstifter. V. M. v lidu. Mirdité, kmen albanský, asi 20000 duší.
Vz S. N. Miřejovice, jm. místní. Tk. III. 34., 44.
Mirešice, jm. místní. Tk. III. 83.
Mirešov = Mirošov.
Miřič, e, m. = miřík. — M. = mírce. Jg.
Mířič, e, m., kdo měří, lépe: měřič, der
Zieler. D., Jg. Mířička, y, f., jiříček, Weissschwalbe. Us.
Miřičník, a, m., bubon, das Galbenkraut.
Rostl. Miřík, u, m., apium, Eppich, m.; celer, a.
graveolens. FB. 91., Kom. — M., ligusticum, Liebstöckel, n. V. Mířitel, e, m., der Zieler. Vz Měřitel.
Miřitel, e, m., kdo míří, Der Friedens-
stifter, Versöhner. V. Miřitelka, y, f., Die Versöhnerin, Friedens-
stifterin, smírkyně. Jg. Mířitelný, kdo se mířiti dá, versöhnlich. V.
1. Mířiti, 3. pl. míří (ne: mířejí), měř,
míře (íc), il, en, ení; mířívati = měřiti, zielen. — abs. Kam to míří? Kam míří jeho od- pověď? Docela jinam mířil. Us., Nt. —čím: střelbou. Bur. — kam: na ptáka. Jg. Mířil na vránu a zabil krávu (= 1. Jinak měřil, jinak trefil. 2. Ublížil tomu, komu nechtěl. 3. Na mne si mířil, sám jsi se spálil. ) Č. 2. Mířiti, miř, míře, il, en, ení; mířívati,
smířiti = srovnati odporné strany, versöhnen, aussöhnen, Frieden stiften. — koho, co. Strany sobě odporné m. V. M. nesvorné. Kram. Při souditi, m. D. — koho (gt. ) Těžko těch bu- řičů m., Sych., lépe: ty buřiče (akkus. ) — se, koho s kým. Jel. Aby se s Bohem miřil. Br. — se jak. Bez jeho přivolení neopova- žovali se ani se m. Krok. Mírka, y, f. Mässchen, n. Vz Míra. M. na
prach (ručniční). Das Lademass. — M., ná- dobka jakožto jednotka míry při sázení klejtů. Us. u hrnčířů. Mý. — M., 8 žejdlíků, Achtel, Massel, n. Jinde: záměra, metník, Jg., v Tábor. mejtník. — M. = rakouská měřice. Metze, f. D. — M., kterou mlynář od mletí béře, měřičné, výmelek, die Mahl-, Müllennetze. Us. — Na malou mírku (u kupcův, alla minuta, al minuto). Šm. Mirkvín, a, m., pongo, opice. Krok.
Mírně, v míře, ne z míry, mässig; ge-
lassen, gelind, bescheiden. V. M. se chovati, míti. V. M. teplý. V. M. ceniti, platiti (ne draze). Jg. — M. = střídmě, přiměřeně, hodně, treffend, richtig, verhältnissmässig. |
||
|
|||
Předchozí (1025)  Strana:1026  Další (1027) |