1040

Jg. Mlátí — mlátí, ale nikdy neobrátí. Vz
Tlachal. Č. Cf. Mluví páté přes deváté. —
co: obilí; poslední (= mříti), V., len, Jg.,
hluchou slámu. Sm. Moc mlátíš, nedomlátíš.
Vz Tlachal. Lb. M. koho = bíti. Jg. —
čím (kde): cepem, cepy na mlatě obilí.
V., Kom. M. hubou. Tlachal. Jg. Jazykem
nemlať, chceš-li, ujmi se cepu. Č. M. se ša-
vličkú. Er. Ρ. 247. — po čem (kde). I sien
zeřivý své vrahy mlátí jak po skálách lutá
búřa dřeva. Rkk. 55. M. po měkkých, po
tvrdých. Jg. Vz Měkký. — kdy. Po noci se
m = toulati se. Us. — za koho. Nechť za
sebe sama hubou mlátí (vydra). Rad. zv.
Chtěl bych za ni tejden mlátit. Er. P. 238.
— kam. Mlátil co mohl v pravo i v levo.
Har. Ať hrom do něho mlátí. Sych. — z čeho.
Mlátí z posledního. Vz Prodělání, Nuzný.
Lb., Č., D. — se kde. V blátě se m. (ma-
zati se). Jg.

Mlátnatý, träberartig. Jg. — M., slabý.
V. Vz Mlátník.

Mlatnice, e, f. 1474., Sš., L. Vz Mlat.

Mlátník, a, m., slabý člověk, ein Schwäch-
ling. Mark.

Mláto, a, n. O původu vz Mz. 255. Šlupiny
z něčeho vymačkaného, mízy své zbaveného,
ku př. z vinných zrn. Jinak: matoliny n.
kominy, die Triester, Traber, Weinhülsen.
Zvl. slupiny ze sladu vyvařeného na dně
usazené. Vz S. N. Die Träber, Seihe. Doby-
tek mlátem krmiti. Jg. Jsem jako m. = slabý.
Na Mor.

Mlatotlask, a, m, der Träberfresser, svině.
Kom.

Mlatoveň, vně, f. = mlat.

Mlátový, od mláta, Träber-.

Mláz, e, m., mladý člověk, ein junger
Mensch. — M., e, f., mladina, myť, mlází,
porost, mládí, mladý les, D., Nachwuchs, m.;
úhor. Us. Ber. Dch. Vz Mládí.

Mláze (mládza), e, f. = otava, Na Slov.

Mlázek, zku, mlazík, u, m. = mláz.

Mlázeti (mládzati), el, en, ení = na chléb
zadělávati. Na Slov. Den Sauerteig einmachen.

Mlází, í, n., vz Mláz, Mládí. Junger Wald,
Anflug, m.

Mlazina, y, f. = mlází. Um. les.

Mlazoví, n. = mlází.

Mlazovice, dle Budějovice, mě. v Ho-
řicku. Vz S. N.

Mlázový, co z mlází jest. M. sosnička.
Us. Dch.

Mlazší, zastr. = mladší.

Mlčavosť, i, f. = mlčelivosť, zastr.

Mlčavý = mlčelivý, zastr. Th.

Mlče, přechod, slov. mlčeti, schweigend
Mlče mše sloužiti. V. Jiní mlče (lépe: mlčíce)
poslouchali. Eus. Cf. Kleče.

Mlčecí, stillschweigend. M. se přiznání
k něčemu. Trest. zák.
1. Mlček, čka, m., pes, který mlčky honí.
Šp.

2. Mlček, čku, m., mlčení, die Stille, das
Stillschweigen. Zlob. — Mlčkem, pl. mlčky,
mlčečky, in der Stille, stillschweigend. Mlčkem
odešli. Br. Mlčečky přijíti. V. Když se každý
sám v sobě mlčečky pánu Bohu modlil. Skl.
Mlčečky s lidem se skryli. Skl. 837. Nej-
horší pes, který mlčkem kousá. Us. Rychn.

Mlčelivě, mlčenlivě = mlče, stillschwei-
gend. V.

Mlčelivičký = mlčelivý. V.

Mlčelivosť, i, f., mlčenlivosť (n vsuto),
mlčedlivosť (Lom., Troj. ), mlčení, Ver-
schwiegenheit, Schweigsamkeit, f. Jg. M.
zachovati. V. M. nikomu neublíží. Kom. Péči
o to měj, aby tajemstvím zůstalo, co se ti
pod pečetí mlčenlivosti svěřilo. Pod závazkem
mlčenlivosti. Kram. M. ve věcech úředních
(tajnosť). Šp. Vz Mlčenlivosť.

Mlčelivý, (V., Kom), mlčedlivý (Jel.,
Reš. ), mlčenlivý (n vsuto), mlčivý = ne-
mluvný, mlčící, verschwiegen, schweigsam.
Jg. M. přítel (tajemný), kárání. Jg. Stran
přísloví vz: Mísa, Poklička, Prst, Tajemství,
Umříti s kým, Zavinutý a opak toho: Tla-
chal. — M., nemohoucí mluviti (pro neduh).
Jád.

Mlčenec, nce, m. Lepší mlčenec než vo-
lanec (mlčeti než hlásati). Besser der Schweiger
als der Schreier. Smil. Výb. I. 816.

Mlčení, í, n., das Schweigen, die Stille.
Jg. M. zachovati; něco v m. zachovati. V.
Mlčením nebrzy zabředeš. Reš. Třetí ten
exemplář udusiti mlčením usiluje. Štr. Tak
toho na ten čas mlčením odbyli. Čr. Na ten čas
umínil toho m-ním pominouti. V. Ať m-ním
nemíjím. Kom. M-ním vypustiti. V. Toho
m-ním nepominul. V. M. rukou učiniti. Háj.
M. věčné někomu uložiti, položiti (aby věčně
mlčel); m. práv (zastavení, nejití). J. tr. M-ím
obrátí člověk kam chce (nejdále dojde). Jg.
M-ním obrátíš, kam jen chceš koli, slovem
neobrátíš na rovném poli. Lb. M. mladému
ozdoba. Dobré m. lepší nežli špatné mluvení.
Pk. M. jest nejlepší prostředek od utrhánie.
Km. Mním nebrzy zkazíš. Č. M-ním člověk
mnoho řečí odbude. Č. M. i hloupého vydává
za moudrého. Č. Otec, matka vyučili mluvení
a svět — mlčení. Č. Vz Rb. str. 268. Protož
nic lepšého nenie proti hněvu než mlčenie,
Velmi řiedko sě přihodí, by kdy kto pykal
mlčenie. Smil v. 1084., 608. Stran přísloví
vz také: Bláha, Crknouti, Čípek, Jazyk,
Kolář, Kyj, Mlčenlivosť, Mlčeti, Odmlčeti,
Stuliti, Ústa, Vrknouti, Němý, Slovo, Zaml-
čení a opak: Tlachal.

Mlčenlivosť, i, f. Vz Mlčelivosť. Stran
přísloví a pořekadel vz: Hněv, Huba, Jazyk,
Mlčení, Mlčený, Mlčeti, Mluviti, Mysl, Slovo,
Smlčeti, Ústa.

Mlčenlivý, vz Mlčelivý.

Mlčený ve frasi: S mlčenou nejdál dojdeš.
Jg., Lb., Pk.

Mlčeti, 3. pl. -čí, mlč, -če (íc), el, en,
ení; mlčívati, schweigen. — abs. Mlčí, jakoby
mu ústa zašil (zavřel, zamrzla). D. Mlčí co
peň, jako pěna (jak s teplým koláčem, jak
s teplou bábou. Vz Tlachal, Mlčení), Č., Lb.
Rád ho poslouchám, když mlčí (o žváči).
D. V tom postrkovali jedni druhými, aby ml-
čeli. Solf. Uložili mu, aby mlčel. Dch. Mlčeti
je zlato. Km. Mlčeli, co by je v pytel vsadil.
Čr. Kdo nezná (neumí) m., nezná i (ani)
mluviti. Sych., Lb. Kdo chce mluviti uměti, nauč
sě prve m. Smil v. 611. Mlčící zdá se povolovati
a zvlášť před soudem začatým. Kdož mlčí,
jakž nepraví, tak i neodpírá. Vz Právo. Pr.
Kdo mlčí, svoluje (přiznává se). Č., Pr. Kto