Předchozí (1039)  Strana:1040  Další (1041) |
|
|||
1040
|
|||
|
|||
Jg. Mlátí — mlátí, ale nikdy neobrátí. Vz
Tlachal. Č. Cf. Mluví páté přes deváté. — co: obilí; poslední (= mříti), V., len, Jg., hluchou slámu. Sm. Moc mlátíš, nedomlátíš. Vz Tlachal. Lb. M. koho = bíti. Jg. — čím (kde): cepem, cepy na mlatě obilí. V., Kom. M. hubou. Tlachal. Jg. Jazykem nemlať, chceš-li, ujmi se cepu. Č. M. se ša- vličkú. Er. Ρ. 247. — po čem (kde). I sien zeřivý své vrahy mlátí jak po skálách lutá búřa dřeva. Rkk. 55. M. po měkkých, po tvrdých. Jg. Vz Měkký. — kdy. Po noci se m = toulati se. Us. — za koho. Nechť za sebe sama hubou mlátí (vydra). Rad. zv. Chtěl bych za ni tejden mlátit. Er. P. 238. — kam. Mlátil co mohl v pravo i v levo. Har. Ať hrom do něho mlátí. Sych. — z čeho. Mlátí z posledního. Vz Prodělání, Nuzný. Lb., Č., D. — se kde. V blátě se m. (ma- zati se). Jg. Mlátnatý, träberartig. Jg. — M., slabý.
V. Vz Mlátník. Mlatnice, e, f. 1474., Sš., L. Vz Mlat.
Mlátník, a, m., slabý člověk, ein Schwäch-
ling. Mark. Mláto, a, n. O původu vz Mz. 255. Šlupiny
z něčeho vymačkaného, mízy své zbaveného, ku př. z vinných zrn. Jinak: matoliny n. kominy, die Triester, Traber, Weinhülsen. Zvl. slupiny ze sladu vyvařeného na dně usazené. Vz S. N. Die Träber, Seihe. Doby- tek mlátem krmiti. Jg. Jsem jako m. = slabý. Na Mor. Mlatotlask, a, m, der Träberfresser, svině.
Kom. Mlatoveň, vně, f. = mlat.
Mlátový, od mláta, Träber-.
Mláz, e, m., mladý člověk, ein junger
Mensch. — M., e, f., mladina, myť, mlází, porost, mládí, mladý les, D., Nachwuchs, m.; úhor. Us. Ber. Dch. Vz Mládí. Mláze (mládza), e, f. = otava, Na Slov.
Mlázek, zku, mlazík, u, m. = mláz.
Mlázeti (mládzati), el, en, ení = na chléb
zadělávati. Na Slov. Den Sauerteig einmachen. Mlází, í, n., vz Mláz, Mládí. Junger Wald,
Anflug, m. Mlazina, y, f. = mlází. Um. les.
Mlazoví, n. = mlází.
Mlazovice, dle Budějovice, mě. v Ho-
řicku. Vz S. N. Mlázový, co z mlází jest. M. sosnička.
Us. Dch. Mlazší, zastr. = mladší.
Mlčavosť, i, f. = mlčelivosť, zastr.
Mlčavý = mlčelivý, zastr. Th.
Mlče, přechod, slov. mlčeti, schweigend
Mlče mše sloužiti. V. Jiní mlče (lépe: mlčíce) poslouchali. Eus. Cf. Kleče. Mlčecí, stillschweigend. M. se přiznání
k něčemu. Trest. zák. 1. Mlček, čka, m., pes, který mlčky honí. Šp. 2. Mlček, čku, m., mlčení, die Stille, das
Stillschweigen. Zlob. — Mlčkem, pl. mlčky, mlčečky, in der Stille, stillschweigend. Mlčkem odešli. Br. Mlčečky přijíti. V. Když se každý sám v sobě mlčečky pánu Bohu modlil. Skl. Mlčečky s lidem se skryli. Skl. 837. Nej- horší pes, který mlčkem kousá. Us. Rychn. |
Mlčelivě, mlčenlivě = mlče, stillschwei-
gend. V. Mlčelivičký = mlčelivý. V.
Mlčelivosť, i, f., mlčenlivosť (n vsuto),
mlčedlivosť (Lom., Troj. ), mlčení, Ver- schwiegenheit, Schweigsamkeit, f. Jg. M. zachovati. V. M. nikomu neublíží. Kom. Péči o to měj, aby tajemstvím zůstalo, co se ti pod pečetí mlčenlivosti svěřilo. Pod závazkem mlčenlivosti. Kram. M. ve věcech úředních (tajnosť). Šp. Vz Mlčenlivosť. Mlčelivý, (V., Kom), mlčedlivý (Jel.,
Reš. ), mlčenlivý (n vsuto), mlčivý = ne- mluvný, mlčící, verschwiegen, schweigsam. Jg. M. přítel (tajemný), kárání. Jg. Stran přísloví vz: Mísa, Poklička, Prst, Tajemství, Umříti s kým, Zavinutý a opak toho: Tla- chal. — M., nemohoucí mluviti (pro neduh). Jád. Mlčenec, nce, m. Lepší mlčenec než vo-
lanec (mlčeti než hlásati). Besser der Schweiger als der Schreier. Smil. Výb. I. 816. Mlčení, í, n., das Schweigen, die Stille.
Jg. M. zachovati; něco v m. zachovati. V. Mlčením nebrzy zabředeš. Reš. Třetí ten exemplář udusiti mlčením usiluje. Štr. Tak toho na ten čas mlčením odbyli. Čr. Na ten čas umínil toho m-ním pominouti. V. Ať m-ním nemíjím. Kom. M-ním vypustiti. V. Toho m-ním nepominul. V. M. rukou učiniti. Háj. M. věčné někomu uložiti, položiti (aby věčně mlčel); m. práv (zastavení, nejití). J. tr. M-ím obrátí člověk kam chce (nejdále dojde). Jg. M-ním obrátíš, kam jen chceš koli, slovem neobrátíš na rovném poli. Lb. M. mladému ozdoba. Dobré m. lepší nežli špatné mluvení. Pk. M. jest nejlepší prostředek od utrhánie. Km. Mním nebrzy zkazíš. Č. M-ním člověk mnoho řečí odbude. Č. M. i hloupého vydává za moudrého. Č. Otec, matka vyučili mluvení a svět — mlčení. Č. Vz Rb. str. 268. Protož nic lepšého nenie proti hněvu než mlčenie, Velmi řiedko sě přihodí, by kdy kto pykal mlčenie. Smil v. 1084., 608. Stran přísloví vz také: Bláha, Crknouti, Čípek, Jazyk, Kolář, Kyj, Mlčenlivosť, Mlčeti, Odmlčeti, Stuliti, Ústa, Vrknouti, Němý, Slovo, Zaml- čení a opak: Tlachal. Mlčenlivosť, i, f. Vz Mlčelivosť. Stran
přísloví a pořekadel vz: Hněv, Huba, Jazyk, Mlčení, Mlčený, Mlčeti, Mluviti, Mysl, Slovo, Smlčeti, Ústa. Mlčenlivý, vz Mlčelivý.
Mlčený ve frasi: S mlčenou nejdál dojdeš.
Jg., Lb., Pk. Mlčeti, 3. pl. -čí, mlč, -če (íc), el, en,
ení; mlčívati, schweigen. — abs. Mlčí, jakoby mu ústa zašil (zavřel, zamrzla). D. Mlčí co peň, jako pěna (jak s teplým koláčem, jak s teplou bábou. Vz Tlachal, Mlčení), Č., Lb. Rád ho poslouchám, když mlčí (o žváči). D. V tom postrkovali jedni druhými, aby ml- čeli. Solf. Uložili mu, aby mlčel. Dch. Mlčeti je zlato. Km. Mlčeli, co by je v pytel vsadil. Čr. Kdo nezná (neumí) m., nezná i (ani) mluviti. Sych., Lb. Kdo chce mluviti uměti, nauč sě prve m. Smil v. 611. Mlčící zdá se povolovati a zvlášť před soudem začatým. Kdož mlčí, jakž nepraví, tak i neodpírá. Vz Právo. Pr. Kdo mlčí, svoluje (přiznává se). Č., Pr. Kto |
||
|
|||
Předchozí (1039)  Strana:1040  Další (1041) |