1044

Us. Tu je mlsáno. Jen když může mlsnouti,
již se chuti dodělá. Lb. — odkud. Sedí a
mlsá z hrncův. Reš. — od čeho kde. Dě-
večka v kuchyni ode všeho mlsá. Jg. — kdy:
po cestě. Jg. — co. Rk.

Mlsavosť, i, f. = mlsnosť, Naschlust,
Schleckerei, f. D.

Mlsavý, mlsný, na Mor. paskudný, nasch-
haft, genäschig. D., Dch.

Mlsek, sku, m., vz Mls.

Mísiti, vz Mlsati.

Mlska, y, f., mls, ein Naschwerk. D.

Mlsna, y, f. = mlsačka.

Mlsnosť, i, f. = mlsavosť. Rd. zv.

Mlsnota, y, f. = mlsnosť. — M., Nasch -
werk, lépe: mlsota. Jg.

Mlsnouti, vz Mlsati.

Mlsný, mlsavý, na Mor. paskudný, lecker-
haft, schleckerhaft, naschhaft, näschig. D.
M. huba (na Mor. mlsná punda, mlspunda).
Lom. M. jazyk, polizač. Kom. Mlsnému jen
když ukápne. Jg. M. jen když chuti dojde.
Sych. M. jako kočka, jako koza. Us. Mlsný,
jen když lízne. Vz Pes. Sk. Stran přísloví
vz Fatka, Hrnek, Huba, Choutka, Jazyk. Ku-
chyne, Kůzle, Kůže, Laskominy, Lýtko, Mi-
ska, Nos, Oko, Provázek, Roh, Slina, Srdce,
Stůl, Šťáva, Vítr, Zub.

Mlsoň, ě, mlsoun, a, m. = mlsač. Us.

Mlsota, y, f., mls, mlska, pamlsky, Nasch-
werk, Näscherei. M-tu si koupiti. Us. — M.,
y, m. = mlsač.

Mlspunda, y, m., vz mlsný. Leckermaul, n.

Mlstva, y, f., mlsky, Näscherei. Us., D.

Mišov, a, m., u Blovic. Tk. III. 38.

Mlunidlo, a, n., Elektrisirmaschine, f. Rk.

Mlunný, elektrisch. Presl.

Mluno, a, n., elektrika; tvořeno od mlň,
vz Mlň. M. sklové, pryskyřičné, odstrkavé.
Vz Elektrika.

Mlunoměr, u, m. Elektrometer, m. Krok.

Mlunorobec, bce, m., der Elektrophor,
u Presla, nyní elektronoš, vz Elektrofor.

Mlunostroj, e, m. Elektrisirmaschine, f.
Světoz.

Mlunový = elektrický. Světoz.

Mluva, y, f., mluv, u, m., pronášení zvuků
článkovaných co sluchem pojímatelných zná-
mek myšlénky, vz více v S. N., řeč. Kat.
1241. Die Sprache. V. Ztratil mluv. D., Rk.
Teď se k mluvě chystá. Ráj. Žel jí mluvu
přetrhl. Mus. Mluva konversační (pospolitá,
obecná), krásná, prostá, surová, důstojná,
obrazová n. obrazná. Lahodná mluva jistá
předmluva. Km. Obraznosť mluvy. Nz. Lid-
ská mluva mořská vlna. Pk.

Mluvce, e, mluvec, ce, m., der Sprecher.
Us.

Mluvčí, ího, m. = mluvce. Us.

Mluvení, í, m., das Sprechen, Reden. M.
lahodné, obšírné (okliky), široké, přátelské,
nemravné, oplzlé, pokorné, příkladné, libé.
Jg. Dáti se v m.; od m. se zdržeti; umění
dobrého, krásného, lahodného, ozdobného
m.; krátkým býti v m.; překážeti v m; m.
k lidu; přístup k m.; konec řeči n. m.;
nevážný v m. V. Dobré české m. Jg. Způ-
sob m. Obraz k m. D. Jeden mudřec pově-
děl, že se za mluvení často styděl; mlčením
pak kam chtěl obrátil, na tom že jest nikdy

neztratil. Rým. Od mnoha m. hlava bolí. Pk.
Kde jest mnoho m., tu jest častá lež. 1410.
Mluvenie častokrát škodí. Smil v. 607. Stran
přísloví vz: Barva, Hana, Kleveta, Koltra,
Kůra, Klobouček, Nečisté řeči, Nemluvný,
Odseknouti, Ohrádka, Odmlouvání, Peklo,
Povyk, Přemlouvání, Pomluva, Papír, Řeč,
Slovo, Soudek, Tajemství, Tlachal, Ústa, Váda,
Vrzati, Zlato.

Mluvený, gesprochen, geredet. Us.

Mluvice, e, f. = mluvnice. Plk.

Mluvicí stroj, Sprachwerkzeug; mluvící
(kdo mluví), der Sprechende, Sprecher. Mluví-
címu v řeč neskákej. Kom. Vz -icí.

Mluvidlo, a, n., das Sprachrohr. Rk. —
M. Mluvíce pronášíme hlásku za hláskou a
ústroje tělesné, které tuto práci vykonávají,
jmenují se mluvidla. Vz více v GB. H1. 10.
Sprachwerkzeuge, n.

Mluvílek, lka, m., der Phrasenmacher. Rk.

Mluvírna, y, f., hovorna, das Sprech-
zimmer. D.

Mluvitel, e, m., der Sprecher. Plk.

Mluvitelka, y, mluvytelkyně, ě, f., die
Sprecherin. Jg.

Mluviti, 3. pl. -ví, mluv, -ve (íc), il, en,
ení; mluvívati, reden, sprechen. — abs. Dítě
se učí m. Kom. Nemohu m. V. Dva spolu
mohou zpívati, ale ne spolu m. Jg. Mluví
jako liška před smrtí. Řeč se mluví a pivo
se pije. Řeč se mluví, čas se oBchodí. St.
skl. Mlať, dokud se mlátí a mluv, dokud po-
slouchají; Kde dva mluví, tam třetí nepři-
stupuj; Lépe jest více věděti a méně m.;
Neví, kdy má přestať mluviti. Pk. Mluví jak
by bičem šlehal (vz Výmluvný). Lb. Mluviti
jest stříbro. Km. Mluví, jako by zlato krájel,
er führt goldene Rede im Munde. Dch. Mluv
tehdáž, když hus prdne a veš zakašle. Jg.,
Lb. Vz Mlčeti. Jakž lidé vůbec mluví. V.
Jakž písmo mluví. Jg. — co. A když pře-
čte, strany mluví svou při. Vš. Pravdu sobě
mluvme a dobří spolu buďme. Jg. Jiné mlu-
viti a jiné mysliti. V. Hanlivá slova m. D.
Mnoho příliš mluví, ale málo škodí. D., Č.
Mluví (to), co mu slina (k ústům, na jazyk)
přinese (přivede). D. Mnoho mluvíš, nepro-
dámť plátna. Č. Kdo mnoho mluví, neb lže,
neb se chlubí. Č. Kdo mnoho mluví a jinému
v řeč skakuje, ten své troupství a bláznov-
ství ukazuje. Rým. Mluví, co nemůže hrdlem
dokázati. Kdo mluví, co chce, uslyší, co by
nerád. Č., Lb. Čiň to, co máš, a lidí nech
m., co chtějí a pokoj bude. Pk. Každý mluv,
co by jej ctilo. Cokoli mluvíte, dříve pro-
myslete. Lb. Co mluvie, nevědí. Vš. VI. 34.
Mluv, co mluv, nic platno. Dch. Básně, kle-
vety m. V. Také blázen někdy pravdu mluví.
Křivdu m. (lháti). V. Jednu a touž řeč ml.
V. Jedno myslí, druhé mluví a třetí činí. Č.
Mluvíš (to), co chceš, ale nemáš, co chceš.
Č. Vz Chlubný. — před kým, kdy, kde
a) dříve počíti, b) za něčí přítomnosti, c)
Mluví, jako liška před smrtí. — po kom
(kdy, později m. ). Sv. Ihned po něm (psu)
mluvi sova. Smil v. 1360. — O tajné věci a
nejisté lidé po důmyslích mluví. Vz Důmysl.
Jel. —komu. Nic jiného jsem vám nemluvil,
než co vám jest k užitku. Flav. Mluvila mu
zuřivě. Kom. Tatínek tobě mluvili (domlouval).