1045

Mor. Mřk. Nemluvil jsem ti to? Us. Mluvil
pán Bůh Adamovi. M. Pís. 38. Zb. Někomu
do svědomí m. Ml. On pravil, že jest jí o tom
mluvíval, aby se vdala. 1531. Pr. — komu
nač. Někomu na hanbu mluviti. Dal. 122. —
do čeho, do koho, kam. Do větru m. (bez
užitku). D. Někomu do řeči (D), do svědomí
m. Ml. Do sebe m., murmeln. Dch. Do Brady
m. (mumlati). Šm. Do někoho m. (dmouti).
Šm. — ke komu, k čemu. Někomu k li-
bosti. Kom. Mluvili k pokoji, druzí k meči
a seči. Ctib. Mohu k vám m. po lístku. Žalan.
Řeči sladké jim mluví k jejich chvále. Chč.
382.; 608. M. něco k někomu. Alx. 1118. Ne-
mluvím toho ze závisti k lehkosti nebo
k ublížení jeho cti. Reš. Tito páni k tomu
a tito k tomu mluví (doporučují, přimlou-
vají se). Τov. 52. Po prožalování počal k své
věci mluviti. Žer. Záp. I., 48. Ale jiní všichni
k tomu mluvili, aby nejprv dáno bylo na-
učení. Žer. Záp. I. 165. M. k někomu. Dal.
114. Mluví k nim. Rkk., Br. K stranám
m. Šf. Někomu k poctivosti m., V.; k shro-
máždění m. Br. M. k věci. Kom. (Ne: držeti
se věci v mluvení. Jv. ). — o kom, o čem.
O vojnách, o vědách, Us., o někom. V.
O někom dobře m. Kom. Nemluvě o jiných
věcech. D. M. o míru (již hotovém; oč,
o mír i. e. mluviti o to, aby zjednán byl).
Brt. Jak mluvíš o cizích, uslyšíš také o svých.
Pk. Mluví jako slepý o barvách. Neví, o čem
se mluví (vz Zvoniti, Vyzváněti). Dal o sobě
m., er machte von sich reden. Dch. M. o ně-
čem. Alk. O kom se mluvívá, nedaleko bývá.
Prov. O cti a o pokoju mluviechu. Dal. 133.
Mluví o tobě pověsť. Jg. Nepoctivě, hanlivě,
všecko dobré a chvalitebné o někom m. V.
Tak lidé o tom mluví. V. Dosti o tom mlu-
veno. V. O hubách m. a o slivách odpoví
dati. Jg. — čím. Prostými slovy o něčem
m. Kom. Jazykem českým, mnoha jazyky
o něčem m., Zlob., očima, hlavou (kývati).
V. Baťo, ty mluvi k nim oteckými slovy.
Rkk. 8. Ona mluví mluvou harfy o milosti
hovořící. Jab. 127. Slovo boží ústy m. Chč.
374. Musí se mu textem m. (o hloupém). Č.
M. oběma zemskými jazyky, Ml., plameným
jazykem, Pass., pořádnou řečí. Št. Prstem
mluví, okem mhourá, nohou dupá: varuj se
ho. Č. — jak, proč, odkud (z čeho, po
čem, v čem, s čím, nač, čím). S obalem
o něčem m. Nz. Po lístku k někomu m. Žalan.
Mdlobú m. nemohl. Pass. 224. Co mluvil, ve-
likou bolestí mluvil. Prot. 142. Strachy mlu-
vieše sotně. Alx. 1116. Na licho m. Sš. Ev.
Mt. 2. Na ublížení dobré pověsti a cti něčí
m. V. M. na odpor. V. Mluví na dluh (tla-
chal). Lb. Zdá se, že na ten smysl mluvíš.
V. Pokorně k někomu m. Alx. V soukromí
o něčem m. V. V jazyku německém lépe:
jazykem německým. Pk. M. z čistého jasna,
aus dem Stegreif. Dch. K vám tváří v tvář
m. Budu. Bart. 358. Ze sebe ničeho jsem
nemluvil. V. M. z paměti. V. Soudce žádný
z peněz ani z darův aby nemluvil. Pr. Z plic
m. (svobodomyslně), Šm., ze srdce, D., z vy-
soka, z pyšna. V. Pivo z něho mluví (je
opilý). Č. Řečníci z darů, z peněz i z jiných
kořistí od lidí mluví v každé při. Vš. Vz
M. od koho. — kdy. Mezi tím mluvili. V.

Mezi vyjednáváním spolu mluvili. Us. (Jasem
čtli, časem mluvili (instr. času). Let. 381. —
proti komu, proti čemu. Někomu proti
mysli m. D. Proti pánům m. Solf. — v co,
v koho (kam). V uši někomu něco zlého
m., Pr., v oči (vůči, Bart. ), Us., u vítr (bez
užitku, marně). Br. Také jemu v táž slova
mluvili. Br. M. v něčí prospěch. Ml. Svedli je,
ahy sobě v oči mluvili (konfrontiren). Č. —
od koho, od čeho = jménem koho. Das Wort
in Jemandes Namen führen. J. tr. Přítele, který
by od něho (zaň) mluvil, zjednati si nemůže.
Žer. Záp. II. 26. Ty artikule všecky p. Žabka
od krále k nim mluvil česky. Čr. Zjednal
si řečníka, kterýž by od něho latině mluvil.
Čr. Přišli ku králi a tu od nich mluvil kan-
cléř. Čr. — Žer. Od někoho na soudu m.
(při vésti). V. On mluvil od obce (jménem
obce). Solf. Vz M. z čeho. — na koho. Ti
mohou naň dobře m. Us. Na mne nemluví.
Us. Nemluvíš na mě od posvícení. Er. P.
214. Že na ni nemluvíš. Er. P. 125. Posud
tak mluví kněží kališní na bratří. Čr. Když
si směl tu řeč na císaře m. Dal. 42. — za
koho, za co. Arch. I. 6. Že přietelé za
to mluvichu. Dal. 168. Za jiného m. D. Za
nepochybnou věc m. V. M. za koho, ne:
pro koho. Bs. — s kým. Jednati a m. s ně-
kým. V. Se vzdálenými m. Kom. Dá s sebou
m. V. S někým skrze dříví m. šp. m. stran,
o dříví, Šm. — ale dobře: skrze kynutí (ky-
nutím) hlavy s kým m. V. — s kým jak (pod
čím, bez čeho): pod růží (tajně. Vz Růže).
M. Bez chlouby, Kom., bez užitku (marně).
V. Bez obalu m., Nz., pravdu bez ohledu na
osobu m. Ml. Jen ústně bez listův a cedulí
m. Kn. Τov. Mluvil o naše bezhrdlí. Br. Tu
s ním dlouho mluvili o všecky artikule. Zb.
S někým o něco m. Žer., Let., Arch. I. 84.,
86. — o koho, oč. Já budu m. o tebe (= ve
tvůj prospěch. Vz O) Br. Nemám k ní oč
m. (domlouvati, naříkati na ni). BN. Než
jestližeby před 20 lety (statek) zapsal a po-
tom do 20 let o to nemluvil, takový zápis
má moc míti. Zř. F. I. XX. — pro co. Aniž
pro sebe a zachování života svého to mlu-
vím. V. Což se řečníkův aneb těch, kteří od
lidí z peněz mluví, dotýče. Zř. F. 1. Někdy
na místě: m. pro něco klásti můžeme: m.
k něčemu (vz nahoře) nebo přimlouvati se.
Přimlouval se za emancipaci žen. Brt. 102. —
kde. V hospodě s ním mluvil. — přes co,
šp. m. o něčem. Jg., Os. — se. Mluví se, že
umřel. Us. Vz nahoře. — s adv. M. hrdě,
pyšně, dlouho, dlouze, nadarmo, široce, če-
sky, latině. V. Jináč mluviti a jináč mysliti.
V. M. nahlas, hanebně, obšírně, hojně, krátce,
D., lehky, šepmo, pošepmo, hlasitě, prostě,
spěšně, kvapně, chvátavě, pomateně, nečistě,
sviňsky, libě, příjemně, lahodně, sladce,
pěkně, dobře, ozdobně, zle, nepoctivě, zjevně,
upřímně. Kom. Ne vše pravda, co se pěkně
mluví. Lb. Jez chleba hojněji, ale mluv stříd-
měji. Pk.

Mluvivosť, i, f. Redseligkeit, f. Rk.

Mluvivý, redselig.

Mluvka, y, m., dle Despota, kdo rád mluví,
vz Tlachal, ein Plauderer, Schwätzer. Us.

Miuvkář, e, m. = mluvka.

Mluvnář, e, m. Rhetor, m. Lex. vet.