Předchozí (1045)  Strana:1046  Další (1047) |
|
|||
1046
|
|||
|
|||
Mluvně, ěte, mluvňátko, a, n., malé dítě
mluviti počínající. Píšelí. Mluvní, Sprach-. Μ. trouba, das Sprach-
rohr. Koll. Mluvnice, e, f. M. či grammatika, z řec.
γράμμα = písemnosť, jest nauka o jazyku, vědecká soustava zákonů jazykových, die Sprachlehre. Vz Jazyk. Jazyk jest předmě- tem mluvnice. Gb. Uv. 6., Hl. 1. M. vše- obecná, zvláštní, filosofická, srovnavací, hi- storická, theoretická, praktická. M. nauka o větách (skladba, Syntax), o slovech (o tvo- ření a ohýbání slov, tvarosloví, Formenlehre), o zvucích (fonologie, zvukosloví, Lautlehre). Vz více v S. N. Mluvnický, mluvnice se týkající, gram-
matisch. Μ. pravidla. Mark. Mluvnictví, mluvnictvo, a, n., die Sprach-
kunst, Grammatik. Jg. Mluvničný = mluvnický. Mus.
Mluvník, a, m. Grammatiker, m. — M.,
u, m. = mluvnice. Puch., Sych. — M., da- lekomluv, Sprachrohr, n.. D., telefon. Mluvnosť, i, f., hovornosť, Gesprächigkeit,
Redseligkeit, f. Kron. tur. — M., snadnosť ν mluvení. Die Fertigkeit im Reden. L. Mluvný, hovorný, řečný, gesprächig, red-
selig. Víno panny učiní mluvné. Br. — M., mluvící, redend. Žváč m. Kom. — o kom. M. o Bohu. Reš. — čeho. Vieme, že pravdy mluvný jsi. Hus. Mluvočistitel, e, m., der Sprachreiniger.
Rk. Mluvokrása, y, f., zastr. Die Rhetorik,
f. Rozk., Aqu. Mluvolomec, mce, m., der Redebrecher.
Mus. Mluvoučení, n., die Sprachlehre. Vz
Mluvnice Kram. Mluvověda, y, f., díe Sprachwissenschaft.
Mluvozpyt, u, m., die Sprachforschung,
Philologie, Šf. Mluvozpytec, tce, m., der Sprachforscher,
Philolog. Šf. Mluvozpytný, sprachforschend, philolo-
gisch. Mlýn, u, mlýnec, nce, mlýnek, nku, mlý-
neček, čku, m. Také: mlýn, a, hlavně po předložkách: do mlýna. Viz popis mlýna vodního v Š. a Ž. r. 1864. str. 87. Vz také: Korečník. Die Mühle, das Mühhverk, die Mahlmühle. M. slove každý přístroj, jímž hmoty na drobné kousky nebo na prach se rozmělňují. Blř. M. od ml (ml-íti). — M., žertovně: repetáč, rapotáč; m. malý a špatný: krcálek, drncálek, Šp., čaračník. Jg. M. o více kolách. Žer. M. o dvou, třech atd. složeních; o dvojím, trojím atd. složení; moučný, Jg., vodní (na vodě). M. vodní: a) na spodní vodu, hřebenační či hubenační, S. N., spodní vodomlýn, spodák, Šp., m. se spodní vodou, m. spodní vody, se spodáky, povodník, Vys.; b) na vrchní vodu, korečník, S. N., svrchní vodomlýn, Šp., se svrchní vodou, s koreč- níky, m. svrchní vody. Vys. M. panský (v němž poddaní nuceni byli své obilí mlíti), obilní, S. N., pilní, Sägemühle, Boč., náruční či ruční, Handmühle (1702), na slad, D., Vys., sladový, Er., na šrot, Vys., větrní s křídly, V. (větrovec, na Slov. větrák, Jg., na Mor. |
povětrňák, vz více v Prm. III. č. 21. ), suchý,
Jg., lodní, Sedl., N. N., na lodi, Vys., samo- tížný (který lidské ruce táhnou, ruční, pěší, žernov, vz Samotížný). Št., V., S. N., Šp., Vys., tažný (který koně, voli táhnou: volský, Jg., Rk., volní, Jg., koňský, Jg., osličí, Kom. ), mramorní (na mramor), D., rudní, Sedl. (kde se rudy rozdrobují), prašný (prachárna, Jg., ' prachovní, Vys. ), krupník, kávový, kakaový, cukerní, makový, masový (na maso), tříselní, parní, S. N., americký n. anglický, ve vodě na pilířích stojící: šejnovna, Šp.; m. na prv- ním, na posledním střiku, valchovní, papírní, na dráty, na prkna (pilní, pila), vrtací, olejní, na kolí, na potoce, na řece, hladký (jehož křes se omlel a tedy z nova křesati se musí), ostrý (jehož kameni nové křesáno), Vys., brousicí, Us., bušný (Bock-), Nz., porvaný (vz Porvati). Jg. M. o dvou složeních na jednom vodním kole: mrňák. Vys. Mlýny na potoce mají nápad, mlýny se spodní vodou střik; mlýn má 5—10 loket nápadu. Vz Ná- pad. Vys. M. pozemský (na zemi stojící). Vys. Vz Kámen (mlýnský). — Hlavní hřídel otáčí kolmé vřeteno, nesoucí na svém vrch- ním konci válcovitý kámen (běhoun); pod tímto je zpodní kámen, zpodek, zpodák. Nad běhounem visí koš, dno koše slove korčák. Korčákem padá obilí z koše do díry běhouna (oka), odtud mezi oba kameny, kde se buď na kroupy n. krupici, lámanku n. na mouku mele. Melivo padá přes kraje zpodku do lubu (dřevěné kádě), odkud padá do pytloviny (do pytle z hustého plátna, který se otřásá, aby mouka děrami jeho do moučnice se pro- prášila a od otrub a hrubšího meliva se od- dělila. Vz S. N. M. pustiti, D., strhnouti, Šp., založiti, porvati (vz Porvati), namrsknouti, uvážiti, vymělčiti, vhloubiti, omleti, rozho- diti, složiti, přistrojiti, zaraziti; m. po vodě, proti vodě hnáti; m. na prázdno pustiti, škrtiti, zastaviti; mlýnu přitáhnouti, z kamene vzíti; m. jde, jde na prázdno, tahem, svá- zaně; m. běží, zavařil se, zarazil se, zamlel se, škrtí se, šlemí se, hřeje, jde brodem, láme, bouří; m. má zátopu, tluče to mlýn. Vys. Kázala mlynářka zeťovi, aby m. (vě- trný) na všecky lopaty spustil; Čarodějnice čerta na kámen daly a lopaty (mlýnské) na celý vítr spustily. M. Poh. II. 29., 30. M. jde z ostra, hluboce v náboji, pod (nad) křlžem, tiše, nepokojně, proudem (žene se), Vys., mělce (vz Mělce). Vz Náraz, Složení, Ko- rečník. — Mlýni klepaní (al. mlýny křesané) lépe meliú. Dal. 125. To je voda na jeho m. (to se mu hodí; o milých věcech). Jg., Č., Šp. Hledal vodu na svůj m. Puch. Kdo se prve ke mlýnu uteče, ten také prve semele. Jg. Kdo dřív do mlýna donese, tomu dřív melí (ten dřív mele. LB. ). č. Koho oči bolí, nechoď do mlýna. Lb., D., Šp. Kdo často do mlýna chodí, zamoučí se (vz Společnosť). Jg., Č., Šp., Lb. Darmo ve mlýně housti. Vz Marný. Jg., Č., Šp. Ve mlýně nehuď, a ožralce, když spí, nebuď. Jg., Šp. Nesnadné jest ve mlýně hústi. Št. Ve mlýně hudba ne- platí. Šp. Ne vždycky rak ve mlýně někdy také žába se trefuje (vz Štěstí). D., Šp., Lb. Stojíš tu, jako osel u mlýna. Klat. Jakoby mu ve mlýně hudl. Vz Nedbalý. Č. Jaký |
||
|
|||
Předchozí (1045)  Strana:1046  Další (1047) |