1046

Mluvně, ěte, mluvňátko, a, n., malé dítě
mluviti počínající. Píšelí.

Mluvní, Sprach-. Μ. trouba, das Sprach-
rohr. Koll.

Mluvnice, e, f. M. či grammatika, z řec.
γράμμα = písemnosť, jest nauka o jazyku,
vědecká soustava zákonů jazykových, die
Sprachlehre. Vz Jazyk. Jazyk jest předmě-
tem mluvnice. Gb. Uv. 6., Hl. 1. M. vše-
obecná, zvláštní, filosofická, srovnavací, hi-
storická, theoretická, praktická. M. nauka o
větách (skladba, Syntax), o slovech (o tvo-
ření a ohýbání slov, tvarosloví, Formenlehre),
o zvucích (fonologie, zvukosloví, Lautlehre).
Vz více v S. N.

Mluvnický, mluvnice se týkající, gram-
matisch. Μ. pravidla. Mark.

Mluvnictví, mluvnictvo, a, n., die Sprach-
kunst, Grammatik. Jg.

Mluvničný = mluvnický. Mus.

Mluvník, a, m. Grammatiker, m. — M.,
u, m. = mluvnice. Puch., Sych. — M., da-
lekomluv, Sprachrohr, n.. D., telefon.

Mluvnosť, i, f., hovornosť, Gesprächigkeit,
Redseligkeit, f. Kron. tur. — M., snadnosť
ν mluvení. Die Fertigkeit im Reden. L.

Mluvný, hovorný, řečný, gesprächig, red-
selig. Víno panny učiní mluvné. Br. — M.,
mluvící, redend. Žváč m. Kom. — o kom.
M. o Bohu. Reš. — čeho. Vieme, že pravdy
mluvný jsi. Hus.

Mluvočistitel, e, m., der Sprachreiniger.
Rk.

Mluvokrása, y, f., zastr. Die Rhetorik,
f. Rozk., Aqu.

Mluvolomec, mce, m., der Redebrecher.
Mus.

Mluvoučení, n., die Sprachlehre. Vz
Mluvnice Kram.

Mluvověda, y, f., díe Sprachwissenschaft.

Mluvozpyt, u, m., die Sprachforschung,
Philologie, Šf.

Mluvozpytec, tce, m., der Sprachforscher,
Philolog. Šf.

Mluvozpytný, sprachforschend, philolo-
gisch.

Mlýn, u, mlýnec, nce, mlýnek, nku, mlý-
neček, čku, m. Také: mlýn, a, hlavně po
předložkách: do mlýna. Viz popis mlýna
vodního v Š. a Ž. r. 1864. str. 87. Vz také:
Korečník. Die Mühle, das Mühhverk, die
Mahlmühle. M. slove každý přístroj, jímž
hmoty na drobné kousky nebo na prach se
rozmělňují. Blř. M. od ml (ml-íti). — M.,
žertovně: repetáč, rapotáč; m. malý a špatný:
krcálek, drncálek, Šp., čaračník. Jg. M. o více
kolách. Žer. M. o dvou, třech atd. složeních;
o dvojím, trojím atd. složení; moučný, Jg.,
vodní (na vodě). M. vodní: a) na spodní
vodu, hřebenační či hubenační, S. N., spodní
vodomlýn, spodák, Šp., m. se spodní vodou,
m. spodní vody, se spodáky, povodník, Vys.;
b) na vrchní vodu, korečník, S. N., svrchní
vodomlýn, Šp., se svrchní vodou, s koreč-
níky, m. svrchní vody. Vys. M. panský
(v němž poddaní nuceni byli své obilí mlíti),
obilní, S. N., pilní, Sägemühle, Boč., náruční
či ruční, Handmühle (1702), na slad, D., Vys.,
sladový, Er., na šrot, Vys., větrní s křídly,
V. (větrovec, na Slov. větrák, Jg., na Mor.

povětrňák, vz více v Prm. III. č. 21. ), suchý,
Jg., lodní, Sedl., N. N., na lodi, Vys., samo-
tížný (který lidské ruce táhnou, ruční, pěší,
žernov, vz Samotížný). Št., V., S. N., Šp.,
Vys., tažný (který koně, voli táhnou: volský,
Jg., Rk., volní, Jg., koňský, Jg., osličí, Kom. ),
mramorní (na mramor), D., rudní, Sedl. (kde
se rudy rozdrobují), prašný (prachárna, Jg., '
prachovní, Vys. ), krupník, kávový, kakaový,
cukerní, makový, masový (na maso), tříselní,
parní, S. N., americký n. anglický, ve vodě
na pilířích stojící: šejnovna, Šp.; m. na prv-
ním, na posledním střiku, valchovní, papírní,
na dráty, na prkna (pilní, pila), vrtací, olejní,
na kolí, na potoce, na řece, hladký (jehož
křes se omlel a tedy z nova křesati se musí),
ostrý (jehož kameni nové křesáno), Vys.,
brousicí, Us., bušný (Bock-), Nz., porvaný
(vz Porvati). Jg. M. o dvou složeních na
jednom vodním kole: mrňák. Vys. Mlýny na
potoce mají nápad, mlýny se spodní vodou
střik; mlýn má 5—10 loket nápadu. Vz Ná-
pad. Vys. M. pozemský (na zemi stojící).
Vys. Vz Kámen (mlýnský). — Hlavní hřídel
otáčí kolmé vřeteno, nesoucí na svém vrch-
ním konci válcovitý kámen (běhoun); pod
tímto je zpodní kámen, zpodek, zpodák. Nad
běhounem visí koš, dno koše slove korčák.
Korčákem padá obilí z koše do díry běhouna
(oka), odtud mezi oba kameny, kde se buď
na kroupy n. krupici, lámanku n. na mouku
mele. Melivo padá přes kraje zpodku do lubu
(dřevěné kádě), odkud padá do pytloviny
(do pytle z hustého plátna, který se otřásá,
aby mouka děrami jeho do moučnice se pro-
prášila a od otrub a hrubšího meliva se od-
dělila. Vz S. N. M. pustiti, D., strhnouti, Šp.,
založiti, porvati (vz Porvati), namrsknouti,
uvážiti, vymělčiti, vhloubiti, omleti, rozho-
diti, složiti, přistrojiti, zaraziti; m. po vodě,
proti vodě hnáti; m. na prázdno pustiti,
škrtiti, zastaviti; mlýnu přitáhnouti, z kamene
vzíti; m. jde, jde na prázdno, tahem, svá-
zaně; m. běží, zavařil se, zarazil se, zamlel
se, škrtí se, šlemí se, hřeje, jde brodem,
láme, bouří; m. má zátopu, tluče to mlýn.
Vys. Kázala mlynářka zeťovi, aby m. (vě-
trný) na všecky lopaty spustil; Čarodějnice
čerta na kámen daly a lopaty (mlýnské) na
celý vítr spustily. M. Poh. II. 29., 30. M. jde
z ostra, hluboce v náboji, pod (nad) křlžem,
tiše, nepokojně, proudem (žene se), Vys.,
mělce (vz Mělce). Vz Náraz, Složení, Ko-
rečník. — Mlýni klepaní (al. mlýny křesané)
lépe meliú. Dal. 125. To je voda na jeho m.
(to se mu hodí; o milých věcech). Jg., Č.,
Šp. Hledal vodu na svůj m. Puch. Kdo se
prve ke mlýnu uteče, ten také prve semele.
Jg. Kdo dřív do mlýna donese, tomu dřív
melí (ten dřív mele. LB. ). č. Koho oči bolí,
nechoď do mlýna. Lb., D., Šp. Kdo často do
mlýna chodí, zamoučí se (vz Společnosť).
Jg., Č., Šp., Lb. Darmo ve mlýně housti.
Vz Marný. Jg., Č., Šp. Ve mlýně nehuď, a
ožralce, když spí, nebuď. Jg., Šp. Nesnadné
jest ve mlýně hústi. Št. Ve mlýně hudba ne-
platí. Šp. Ne vždycky rak ve mlýně někdy
také žába se trefuje (vz Štěstí). D., Šp., Lb.
Stojíš tu, jako osel u mlýna. Klat. Jakoby
mu ve mlýně hudl. Vz Nedbalý. Č. Jaký