1052

Mobilisace, e, f., z lat., strojení n. při-
pravování k hotovosti (na př. vojska). Rk.
Die Mobilisation, Ausrüstung.

Mobilisovati, z lat., převésti vojsko ze
stavu míru v stav válečný, aby v každé
chvíli hotovo bylo k vytržení do pole, S. N.,
vojsko ku zbraním svolati. Čsk.

Mobilní, z lat., pohybný, ku př. sbor vo-
jenský, k rychlým pochodům způsobilý. S. N.

Moc, i, f. m. mogtb — mohť, ht v c, vz
ht. — M., možnosť něco učiniti. Jg. Nejez
přes moc, mehr als du vermagst. Dch. M. =
mocnosť, síla k něčemu dostatečná, Kraft,
Stärke, Wirkung, f., Vermögen n. V. Moc
pěti mužů míti. Dal. 81. M. rozumná, Kom.,
živná, Vus., zraková, Ja., rozdělující, vysu-
šující, stírací, stahující, shušťujicí, divná,
znamenitá, pudící, Byl., čitedlná n. čitedl-
nosti, V., vytvařující (představující), Marek,
myslící, Hlas., paměti, Jel., plodistvá, hý-
bavá, hnutelná, V., podivná, zázračná, těžká,
D., žádostivá, zachovávací, požívavá, vypu-
divá, Ros., pudící, požívací, Us., obrazo-
tvorná, Rk., m. důkazu (důkazná, dokazo-
vací), poznávací, branná, válečná, vojenská.
Nz. Kdo má mnoho moci a síly. V. M. míti;
Bez moci a síly (mdlý); moc odníti. V. Přes
m. pracovati, píti, běžeti. D. Opásati se mocí.
Ms. O své moci. L. M. s něco míti. Solf. M.
míti k něčemu. Br. M. něčemu vzíti, odníti.
V. Má velikou moc mysli. Jel. M. ztratiti,
potratiti. Byl. M. jejich je stírati, vlhkosti
rozrážeti. Byl. M. svou provoditi, prokazo-
vati, působiti. Jg., Br., D. Moci zbaviti. Plk.
Jaký kdo jest, v jeho moci (jest) a jak o něm
se myslí a mluví, to v cizí. Pk. Veliké moci
býti. Kat. 593. Celou mocí se do něčeho
dáti. Dch. Počal v něm ten prach svú moc
míti (wirken). BN. Nech se mocí honosí,
nedbám tvé moci znaje vyšší. Kom. M. ne-
odolatelná. Pr. — M. = právo něco činiti,
die Macht, Gewalt, Befugniss zu (über) etwas,
Herrschaft. Jg. M. plná, vrchní, nejvyšší,
královská, svrchovaná, nestihlá, neskonalá,
V., světská, D., otcovská, mateřská, Jg., m.
práva, právní, soudu, D., osobní, V., rodi-
čův, roditelská, soudcovská, úřední, J. tr.,
státní (zákonodární, výkonávací, soudní, svr-
chovaná), zřízená, zákonná, zákonitá, Nz.
Moci zákonní nabyti, Gesetzeskraft erlangen,
pozbyti. Pr. M. dáti, míti. D. Snešení pánů
radních m. mějte. V. M. soudní vykonávati.
Pr. V m. právní vejíti. Pr. Nález panský m.
měl proti každému. O. z D. M. míti něco
učiniti; nad něčím m. a vrchnosť míti; v ně-
čem moci nemíti; relací tak zapsaná nemá
žádné moci míti; mají m. tu louku prodati.
Zř. F. I. S mocí někoho na svém místě po-
slati; listové ty m. hlavního listu mají. Václ.
II., Pr. 1861. 26. Tehdy teprva a prve nic
pán těch gruntů m. míti má. Nar. o hor.
Tehdy kšaft moci nemá. Sob. 80. Že to žádné
moci míti nemá; má v skutečné držení uve-
den býti králem a nahoře psanou mocí; moc
dáti někomu na zisk a na ztrátu. VI. 2. 456.,
21., 71. Soudní m. někomu půjčiti. CJB. 275.
Právo stanné ve dvou nedělích pořád zběh-
lých v m. svou právní přichází. Kol. 33.
Dotud zmocnění svou moc a místo míti má.
Žer. Mocí tohoto listu dávám. Dsk., Τοv.

93. Mocí svého úřadu něco činiti. Zř. F. 1.
Z moci královské; vyslali jsme je s plnú
mocí; někomu něco v moc dáti, Τοv. 79.;
že jest neměl té moci na statek jeho se dlu-
žiti. Žer. Záp. 243. Co v moc nevešlo, žádné
moci nemá. V. Nález moci nemá. Vš. Což-
koli na místě našem budou činiti, to má míti
plnou moc (platnosť) a právo. Solf. Plná moc
jinak = plnomocenství. S plnou mocí někoho
vyslati. Solf. Někomu plnou m. dáti. D. Ve
své moci míti. Us. Moci něčí poddánu býti;
pod mocí a panstvím někoho býti; pod svou
moc připraviti; moci své podrobiti; u veliké
moci postavený; míti m. nad jinými. V. Z moci
božské vám rozkazuje. Solf. M. nad jinými
panovati si přivlastnil. Br. Něco v moc něčí
odevzdati, Jel., z moci něčí něco vyníti. Har.
Moc života i smrti nad někým míti. Kom.
K moci přijíti. D. V moci a úřadu Býti. V.
M. králování dáti. V něčí moci Býti. M. mám
panovati. V. Moc držeti, zachovávati, říditi,
spravovati. Br. V moc svou uvésti. V. Ko-
muž moc nad lidem dána. Smil v. 1096.
Svou při v něčí moc dáti. V. Nemíti sebe
v moci. Kom. Pod tyranskou moc přivedl
vlasť. Har. Něco z moci svého úřadu uči-
niti. V. Ty země pod svou mocí měl. V.
Moci zle užívati; v něčí m. něco položiti;
někomu něco v řízení a moc poručiti; moc
dáti někomu v něčem (plnou); vjíti v moc;
nabyti moci; toto nařízení nemá žádné moci;
J. tr. Něco sobě v moc uvésti (Jazyk tak sobě
v moc uvésti a zohýbati. Bl. ). Nz. Co se proti
právu děje, to nemá moci. Pr. Stojí to v jeho
moci. Lépe: Je to v jeho moci, může to uči-
niti, je s to. Kmp. Vejíti v právní moc. Řd.
Zákon vešel v moc, nabyl moci; mocí příkazu
(podlé příkazu, z příkazu). J. tr. Veš svět byl
pod jeho mocí vaší radú. Smil. v. 40. Z moci
něčí něco míti; To z jeho moci vychází.
Chč. 303. Z moci své úřadní něco ustano-
viti. Chč. 303. Toho žádný v moci nemá.
Chč. 383. Ve své moci něco míti. Chč. 449.
Moc nad kým ukazovati. Bart. 4. 37. Plnou
moc míti. Chč. 306. Mám moc ukřižovati tě.
Pass. 294. Mám moc živiti a umrtviti. Pass.
Dal jim moc syny božími býti. Br. Moc s in-
finit. také v Žer. Záp. II. 152. Nedávejž
v moc mne vrahům těm. Kom. — M., síla,
přesila, přemoc, Gewalt, Uibermacht, Ober-
hand, f. Jg. S velikou mocí a silou. V. Vší
mocí se smáti. D. Mermo mocí. D. Mocí pro-
tlačiti, D., na někoho sáhnouti; mocí do-
hnati, donutkati, odehnati, vynutiti, odtr-
hnouti, odervati, přinutiti, bráti, V.; moci
užiti. D. Moci mocí odpírati; moc mocí za-
hnati, přemoci. Jg., Th. Vší mocí a silou po
cti státi; mocí otevříti, vylomiti, zdržeti, do-
byti; město mocí a brannou rukou vzíti. V.
Mocí válečnou do země vytáhl. Har. Vysiati
vůdce s velikou mocí. Ml. Víc může s hrsť
moci, nežli s plný pytel práva. D., Č. Více
zmůžeš s hrstí moci, nežli s plným pytlem
práva. Lb. Lepší moci s hrsť, nežli spravedl-
nosti s pytel. Sych., Č. Bral mi mocí seno na
lukách. Půh. br. 1447. Moc je zastavena
násilí činícímu ne je odpírajícímu. Vš. III.
23. Chtěl-li by kdo mocí vtrhnouti; mocí
aby žádný jeden na druhého nesáhal. Zř. F.
I. Že mu učinil škodu mocí bezprávně na