1053

dědině. O. z D. Moc (vojsko) sbírati. Alx.
M. učiniti. Zř. F. I. Kdo moc má, ten právo.
Mus., Č. Koho moc, toho i právo; Lepší
spetka moci nežli pytel pravdy. Rb. Kde
moc, tu pomoc. Č. Moc železo láme. V., Č.
Stran přísloví a pořekadel vz ještě: Halíř,
Hlava, Ježek, Kdo, Noha, Osten, Otruba,
Palice, Pán, Pivo, Počet, Proud, Pták, Ruka,
Ryba, Vítr, Vláda, Vlk, Voda, Vyšší, Zdu-
siti. — M. = násilí, Gewalt, Gewaltthätig-
keit, f. Mocí násilnou pannu poskvrniti. Har.,
Us. Činil mu moc. Jel. M. nad někým pro-
vésti; moci odpírati; moci se dopustiti. V.
Proti moci zase moci se dopouští. Er. Μ.
s mocí ráda se potýká. Č. Mocí něčeho na
někom dobyti. J. tr. Žádná moc nebo věc
násilná nebývá trvanlivá. Pr. Bezpráví a moc
nepřítel práva. Pr. Každý úkladům a moci
od jiných sobě učiněným právem n. mocí
rovnou brániti se může. Pr. Vz Násilí. Moc
jeho jde nad právo. Ml. Moc zjevná, útok a
pych. Vz Rb. 268. — M. = mnoho, síla, množ-
ství, Menge, viel, sehr. V již. Čech. vždy moc
místo mnoho. Má velikou moc peněz. V. Jest
tam moc lidí. Ještě máš moc psáti ? Jg. Málo
zvídej, moc nejídej, budeš dlouho živ. D. Kdo
se moc ptá, mnoho zví. Kram. Co je moc,
všecko škodí. Vz Šetrnosť. Lb. On je moc
krásný. Us. Dch. — Boží moc = padoucí
nemoc. Zlob.

Mocen. Vz Mocný.

Mocenství, n., Befugniss, f. a n. Rk.

Moci, koř. mog, mogti, mohti, ht v c,
moci, vz ht. V obec. mluvě: moct (hrdelnice
h před t v c se rozlišuje). Mohu (na Slov.
můžem, možem; v obec. mluvě: můžu), mů-
žeš, může (můž), můžeme (můžme), můžete
(můžte), mohou (v obec. mluvě: můžou);
imper. moz; přech. moha (-houc); mohl, mo-
žen, -žení; máhati v namáhati, pomáhati.
Mohu = jsem mocen; mám moc, možnosť,
jsem s to, können, mögen, vermögen. Jest
mi možno. Kdo zhoubců země a zlodějů
moha nejímá, ale s nimi obcuje. Faukn. — M.
s infinit. Kak bych mohla ráda býti. Rkk.
Můžete se domů navrátiti. V. Nemohu bez
toho býti. D. Nemoci spáti, na něco hleděti,
mluviti. V. Nemohu se déle zdržeti. Br. Větší
řemen krájel, než mu kůže postačiti mohla.
Jg. Nemůžeš-li překročiti, podlez. Nemůže-li
pes kosti hrýzti, bude ji lízati. Výše lítati
nežli křídla vynésti mohou. V. Nemůže se
šidlo v pytli tajiti. Nemůže kovati, (ale) po-
máhá dýmati. Co nemůže ďábel dovésti, to
baba vše hledí svésti. Jg. Což učiniti mohu
(dle možnosti své). V. Slepí rukama to mohou
makati. Nic se tak tence upřísti nemůže, aby
toho lidé při slunci spatřiti nemohli. V. Spadl
mu čípek, nemůže píti. Straka svých skoků
nechati nemůže. V. Mohlo Býti 6 hodin, když
jsme tam přišli, lépe: Bylo as 6 hodin. Lidé
mohou volati, levhart si jich nevšímá, šp.
m. ať By lidé volali, lidé nechť volají; My-
slivec může volati, šp. m. myslivec si volej
atd., oni ho neposlouchají. Km. M. = smíti
a) s inft. Mohou nové řády ustanoviti. Har.
Nemohu toho poslouchati. D. Kdo má pe-
níze v kapse, může jíti do karet. D. Může
(smí) to udělati. Us. Poslanci do sněmu zem-
ského mohou vykonávati právo hlasovací jen

osobně; Hranice ty mohou se změniti jenom
zákonem. RGB. 1850. Spisy prosebné může
sněm přijímati. Pr. — M. b) bez inft., jenž
se snadno doplní. Pryč moci (jíti). D. Zlé
se neutají a s dobrým můžeš před Boha
i před lidi. Č. Naplnil, jak mohl. Kom. Jak
jsem nejlépe mohl (dle své možnosti). Us.
Na vlas nikam nemohli. Kom. Lab. 31. Čiň,
co můžeš. Us. — M. absolt. = jsem s to;
jsem mocen, silen; mám platnosť, stark, kräftig
sein, vermögen, die Kraft haben, wirken,
gelten, ausrichten. Jg. Mnoho moci. V. Víc
může s hrsť moci, nežli s pytel plný práva,
Jg. Hrozí tuze, málo může. Kdo s koho můž,
ten toho zduš. Us. Peníze mnoho mohou.
D. — za co = vinen býti něčím, příčinou
býti. Nemohu za to, ich kann nicht dafür.
Otec za syna nemůže, syn za otce. Kdo za
to může? — Pozn. Tyto frase jsou dobré, ač
je někteří za špatné mají. Také Brs. 102.
jich nezavrhuje. Na Mor. říkají: Nejsem za
to. Brt. Km. 1877. 157. — Nemohu = jsem
nemocen, neduživ, krank. Že jich otec velmi
nemůže. Dal. Nemohu na nohy, na ruce. Us.
Solnice. — Může býti = snad, vielleicht. Jg.

Mocko, mnoho, viel. Us. Mark.

Mocmluvka, y, m. a f., Vielsprecher, in,
Us. Dch.

Mocnáč, e, m., der Magnat. Na Slov.

Mocnář, e, m., der Machthaber, Regent,
Monarch. V. Vz Král, Vrchnosť.

Mocnářka, y, f., die Machthaberin, Mon-
archin. D.

Mocnařovati, herrschen. Mocnařuje za-
dosť panovnická v knížatech. Č.

Mocnářský, Machthaber-, monarchisch. D.

Mocnářství, n., vladařství, die Macht,
Monarchie. — M., stát, Staat. M. europská.
Příběhy m-ství. D. M. dědičné. Nz.

Mocnářstvo, a, n. = mocnářství, stát,
Staat. M. bez hrůzy, toť kůň bez uzdy. Pk.
— M., mocnářové, die Monarchen. Raj.

Mocnářův, -ova, -ovo, dem Monarchen
gehörig. Us.

Mocně, mocí, s mocí, mit Macht, mächtig,
kräftig. Nade vším světem m. panovali. Ojíř.
Aby Libuše jich věci mocně spravovala. Háj.
M. působí a pevní zima. Toms. — M., tak aby
moc mělo, platilo, mit Vollmacht, gültig,
mit Recht. Ta města, jichž jsú byli v držení,
jemu pustiti a jich m. postoupiti rozkázal.
Háj. A já to také Tvé milosti mocně v ruce
dal. M. na něčem přestati, sich dem Aus-
spruche unterwerfen. M. před (na) někoho
přijíti, ihm einen Streit zur endgiltigen Ent-
scheidung überlassen. Arch. I. 138. Vz více
v Gl. 157. — M., vydatně, s důrazem, wirk-
sam, kräftig. Jak se mluví, tak se posluchačů
slovo chytá, mocně-li, mocně, mdle-li, mdle.
Kom. — M., násilně, s vojskem, gewaltig,
gewaltsam. M. přijeti. Pulk. 29. Na někoho
m. táhnouti. Háj. M. města dobyti. V.

Mocněnec, nce, m., základní číslo moc-
niny, Dignand, m. Nz.

Mocněti, ějí, ěl, ění, mächtig werden.
Počal m. Us.

Mocník, a, m., der Machthaber. Dch.

Mocnina, y, f., die Potenz, v mathem.
Stč. Vz Mocnosť.