Předchozí (1052)  Strana:1053  Další (1054) |
|
|||
1053
|
|||
|
|||
dědině. O. z D. Moc (vojsko) sbírati. Alx.
M. učiniti. Zř. F. I. Kdo moc má, ten právo. Mus., Č. Koho moc, toho i právo; Lepší spetka moci nežli pytel pravdy. Rb. Kde moc, tu pomoc. Č. Moc železo láme. V., Č. Stran přísloví a pořekadel vz ještě: Halíř, Hlava, Ježek, Kdo, Noha, Osten, Otruba, Palice, Pán, Pivo, Počet, Proud, Pták, Ruka, Ryba, Vítr, Vláda, Vlk, Voda, Vyšší, Zdu- siti. — M. = násilí, Gewalt, Gewaltthätig- keit, f. Mocí násilnou pannu poskvrniti. Har., Us. Činil mu moc. Jel. M. nad někým pro- vésti; moci odpírati; moci se dopustiti. V. Proti moci zase moci se dopouští. Er. Μ. s mocí ráda se potýká. Č. Mocí něčeho na někom dobyti. J. tr. Žádná moc nebo věc násilná nebývá trvanlivá. Pr. Bezpráví a moc nepřítel práva. Pr. Každý úkladům a moci od jiných sobě učiněným právem n. mocí rovnou brániti se může. Pr. Vz Násilí. Moc jeho jde nad právo. Ml. Moc zjevná, útok a pych. Vz Rb. 268. — M. = mnoho, síla, množ- ství, Menge, viel, sehr. V již. Čech. vždy moc místo mnoho. Má velikou moc peněz. V. Jest tam moc lidí. Ještě máš moc psáti ? Jg. Málo zvídej, moc nejídej, budeš dlouho živ. D. Kdo se moc ptá, mnoho zví. Kram. Co je moc, všecko škodí. Vz Šetrnosť. Lb. On je moc krásný. Us. Dch. — Boží moc = padoucí nemoc. Zlob. Mocen. Vz Mocný.
Mocenství, n., Befugniss, f. a n. Rk.
Moci, koř. mog, mogti, mohti, ht v c,
moci, vz ht. V obec. mluvě: moct (hrdelnice h před t v c se rozlišuje). Mohu (na Slov. můžem, možem; v obec. mluvě: můžu), mů- žeš, může (můž), můžeme (můžme), můžete (můžte), mohou (v obec. mluvě: můžou); imper. moz; přech. moha (-houc); mohl, mo- žen, -žení; máhati v namáhati, pomáhati. Mohu = jsem mocen; mám moc, možnosť, jsem s to, können, mögen, vermögen. Jest mi možno. Kdo zhoubců země a zlodějů moha nejímá, ale s nimi obcuje. Faukn. — M. s infinit. Kak bych mohla ráda býti. Rkk. Můžete se domů navrátiti. V. Nemohu bez toho býti. D. Nemoci spáti, na něco hleděti, mluviti. V. Nemohu se déle zdržeti. Br. Větší řemen krájel, než mu kůže postačiti mohla. Jg. Nemůžeš-li překročiti, podlez. Nemůže-li pes kosti hrýzti, bude ji lízati. Výše lítati nežli křídla vynésti mohou. V. Nemůže se šidlo v pytli tajiti. Nemůže kovati, (ale) po- máhá dýmati. Co nemůže ďábel dovésti, to baba vše hledí svésti. Jg. Což učiniti mohu (dle možnosti své). V. Slepí rukama to mohou makati. Nic se tak tence upřísti nemůže, aby toho lidé při slunci spatřiti nemohli. V. Spadl mu čípek, nemůže píti. Straka svých skoků nechati nemůže. V. Mohlo Býti 6 hodin, když jsme tam přišli, lépe: Bylo as 6 hodin. Lidé mohou volati, levhart si jich nevšímá, šp. m. ať By lidé volali, lidé nechť volají; My- slivec může volati, šp. m. myslivec si volej atd., oni ho neposlouchají. Km. M. = smíti a) s inft. Mohou nové řády ustanoviti. Har. Nemohu toho poslouchati. D. Kdo má pe- níze v kapse, může jíti do karet. D. Může (smí) to udělati. Us. Poslanci do sněmu zem- ského mohou vykonávati právo hlasovací jen |
osobně; Hranice ty mohou se změniti jenom
zákonem. RGB. 1850. Spisy prosebné může sněm přijímati. Pr. — M. b) bez inft., jenž se snadno doplní. Pryč moci (jíti). D. Zlé se neutají a s dobrým můžeš před Boha i před lidi. Č. Naplnil, jak mohl. Kom. Jak jsem nejlépe mohl (dle své možnosti). Us. Na vlas nikam nemohli. Kom. Lab. 31. Čiň, co můžeš. Us. — M. absolt. = jsem s to; jsem mocen, silen; mám platnosť, stark, kräftig sein, vermögen, die Kraft haben, wirken, gelten, ausrichten. Jg. Mnoho moci. V. Víc může s hrsť moci, nežli s pytel plný práva, Jg. Hrozí tuze, málo může. Kdo s koho můž, ten toho zduš. Us. Peníze mnoho mohou. D. — za co = vinen býti něčím, příčinou býti. Nemohu za to, ich kann nicht dafür. Otec za syna nemůže, syn za otce. Kdo za to může? — Pozn. Tyto frase jsou dobré, ač je někteří za špatné mají. Také Brs. 102. jich nezavrhuje. Na Mor. říkají: Nejsem za to. Brt. Km. 1877. 157. — Nemohu = jsem nemocen, neduživ, krank. Že jich otec velmi nemůže. Dal. Nemohu na nohy, na ruce. Us. Solnice. — Může býti = snad, vielleicht. Jg. Mocko, mnoho, viel. Us. Mark.
Mocmluvka, y, m. a f., Vielsprecher, in,
Us. Dch. Mocnáč, e, m., der Magnat. Na Slov.
Mocnář, e, m., der Machthaber, Regent,
Monarch. V. Vz Král, Vrchnosť. Mocnářka, y, f., die Machthaberin, Mon-
archin. D. Mocnařovati, herrschen. Mocnařuje za-
dosť panovnická v knížatech. Č. Mocnářský, Machthaber-, monarchisch. D.
Mocnářství, n., vladařství, die Macht,
Monarchie. — M., stát, Staat. M. europská. Příběhy m-ství. D. M. dědičné. Nz. Mocnářstvo, a, n. = mocnářství, stát,
Staat. M. bez hrůzy, toť kůň bez uzdy. Pk. — M., mocnářové, die Monarchen. Raj. Mocnářův, -ova, -ovo, dem Monarchen
gehörig. Us. Mocně, mocí, s mocí, mit Macht, mächtig,
kräftig. Nade vším světem m. panovali. Ojíř. Aby Libuše jich věci mocně spravovala. Háj. M. působí a pevní zima. Toms. — M., tak aby moc mělo, platilo, mit Vollmacht, gültig, mit Recht. Ta města, jichž jsú byli v držení, jemu pustiti a jich m. postoupiti rozkázal. Háj. A já to také Tvé milosti mocně v ruce dal. M. na něčem přestati, sich dem Aus- spruche unterwerfen. M. před (na) někoho přijíti, ihm einen Streit zur endgiltigen Ent- scheidung überlassen. Arch. I. 138. Vz více v Gl. 157. — M., vydatně, s důrazem, wirk- sam, kräftig. Jak se mluví, tak se posluchačů slovo chytá, mocně-li, mocně, mdle-li, mdle. Kom. — M., násilně, s vojskem, gewaltig, gewaltsam. M. přijeti. Pulk. 29. Na někoho m. táhnouti. Háj. M. města dobyti. V. Mocněnec, nce, m., základní číslo moc-
niny, Dignand, m. Nz. Mocněti, ějí, ěl, ění, mächtig werden.
Počal m. Us. Mocník, a, m., der Machthaber. Dch.
Mocnina, y, f., die Potenz, v mathem.
Stč. Vz Mocnosť. |
||
|
|||
Předchozí (1052)  Strana:1053  Další (1054) |