Předchozí (1054)  Strana:1055  Další (1056) |
|
|||
1055
|
|||
|
|||
gross, mächtig, stark. M. kůň, úd, paže a
bedra, věc (hrubá, tlustá), zmrsk, žíla rudy. Mocný jako kůň, jako buk. Pk. — v čem. Je mocnější v životě (tlustší). Jg. — M., branný, gewaltig, gewaltsam. Mocnou rukou na někoho táhnouti (s vojskem). Troj. Bra- niú mocnú. Rkk. Mocovati se = namáhati se, sich be-
mühen. — se s čím. Plk. — se pro něco. Šm. Mocti. To jsem už od mocti slyšel (chybně
v obecné mluvě m.: od mnohých). Moč, e, m., moč, i, f., mokrosť, die Feuchte,
Nässe. Aby mu déšť neuškodil ani jiná moč. Ms. o štěp. — Troj. — M., voda, štiny, scanky. M. jest tekutina čirá barvy zažloutlé až tmavě žluté, chuti slané, zápachu zvláštního, vymí- šená ledvinami a určená k tomu, aby jí krev zproštěna byla látek nepotřebných; skládá se ze 93% vody, 2. 8 močoviny, 1. 0 kyseliny močové, 1. 7 solí. Vz více v S. N. Harn, Urin, m., lat. urina. M. kapavý, těžký, V., zadr- žalý, zastavený, Byl., koňský, krvavý, D., písčitá, vláčitá, zčernalá, zardělá, zbankyt- nělá, červená, tlustá (hustá), tenká, smrdutá, kalná, bílá, náčerná; moč barvy mléčné, po- zbledlé, syrovatčí, ohnivé, olova; těžkosť, překážky, řezání moče; písek, kal v moči; stavení moči; moč se v něm staví. Lk. Ka- pání moče, V.; hrnec, sklenice na m., D., obtížnosť, těžkosť močení; řezavka, řezák, zadržení, stavení moče; scavka, močotok, úplav moční, úplavice močová. Šp. Syrova- tečnosť skrze močové trubice jde k ledvi- nám a odtud do měchýře kape a dělá se moč. Kom. M. pustiti. D. M. od sebe pustiti. Lom. V kom se staví moč, nemůž dlouho trvati. Ras. To vyhání zadržalý m. Byl. pag. 404. S těžkostí moč od sebe pouštěti. Čern. Prostředek moč n. na moč ženoucí. D. Ko- prník zastavený moč žene ze zacpaných ledvin a měchýře. Byl. Židovských višní voda pohne močem. Čern. S. ij. Kosatcový kořen žene moč. Byl. 2 C. U blázna kord, u ženy pláč, u psa moč, u koně lejno, to když chtí, hned jest hotovo. Jg. Vz Nástroje k operaci na pyji. Cn. Močák, u, m. = močál.
Močál, u, m., mokřina, Morast, Sumpf. D.
M. z deště, Regenpfuhl, m. Dch. Vz Bahno. — M., pl. m-ly = nahnilá polena vodou mo-
čená, aby v peci mnoho páry dělala (u pe- kařův). Us. Petrov. Dch. — M. To obilí je samý m. = mokré. Us. Koubl. — M-ly, jm. polí. Na Mor. Močálivý, močálovitý, sumpfig, mo-
rastig, pfuhlicht. Us. Močálový, Morast-, Pfuhl-.
Močan, u, m. Harnsäure. Presl.
Močár, u, m., močál. — 2. Něco moče-
ného ku př. ryba, treska, gewässert. Tvrdý m. jedl. Har. Močařina, y, f. Sumpf, m. Koll.
Močařisko, a, n. Sumpf, m., na Mor. D.
Močárovitý = močálovitý.
Moček, čku, m., mok, die Flüssigkeit. M.
fajfky. Pfeifensaft, m. Bern. Vz Močka. Močení, í, n. M. lnu a konopí, namáčení
prádla. Das Einweichen. — M., leptání, loužení, die Beize. M-ním vpraviti, vrýti. Jg. — M., pouštění moče. Das Harnen. Byl. — Jg.
|
Močenina, y, f., die Tinktur. Rostl.
Močenka, y, f., něco močeného.
Močený, geweicht, gewässert. M. ryby. Jg.
Močepudný = močopudný. Rk.
Močerad, u, m., martagon, bylina. 1602.
Kom. v Jan. vykladá m. = zlatohlávek, Gold- wurz, f. č. Močeřina, y, f., der Anger. Rkp. 16. stol. Gl.
Močhuba, močihuba, y, m. a f., piják,
Säufer, m.; pijačka, die Säuferin. Br. Močicí, k močení sloužící, m. stok n. káď
v sladovně, der Weichstock. Us. Močící na stěnu = pes (rčení biblické).
III. Král. 14. a 16. kap. Sml. Močidélko, a, n. = močidlo.
Močidlák, u, m., len z močidla; opak:
rosák, rosou močený. Jg. Močidliště, ě, n., močidlo na len, die
Röste. Us. Močidlný, Sumpf-. M. ryba. 1544.
Močidlo, a, n., močidélko, louže, kde
se konopě a len močí, močidliště. Kom. — M., vůbec louže, močál, bahno, bařina, ka- lužina, Sumpf, m.. Lache, f., Pfuhl, Morast, m. V. Hleď, aby mu močidla nevypálil. Vz Vy- hrůžka. D., Č. Okolo m-dla chodě neujdeš nádchy. Mus., Č. Nadýmá se jako žába v mo- čidle. Us. — M., die Beize. Černé m. Presl. Močidlovatý, voll Sümpfe, sumpfig. Reš.
Močihub, močihuba = močhuba.
Močiště, ě, n., mokrá louka, nasse Wiese,
f. Us. Dch. Močitel, e, m., der Netzer, Beizer.
Močitelka, y, močitelkyně, ě, f., die Netz-
zerin, Beizerin. Močiti, 3. pl. -čí, moč, -če, (íc), il, en,
ení; močívati; máčeti a mákati = mokřiti, netzen, nass machen, einweichen, V.; ve vodě držeti, einweichen, beizen, ätzen; moč pou- štěti, harnen, Jg. Kořen: mok. Schl. — abs. Pták nemočí, Kom., kůň močí (moč. pouští). D. — (co) čím. Krví močiti. Lk., Čern. Močiti líce slzami. Troj. — co kde: maso, hrách, šaty, kůže ve vodě, D., len a konopě v mo- čidle. Kom. — kam: do postele m. (moč pouštěti). — se. Kůže, len se močí. Jg. — s čím: s popelem moč., D., lépe: čím: po- pelem, äschern. Močivka, y, f., zelina. Us.
Močka, y, f. = moček. — Močky, bařina.
Us. Močnice, e, f., céva moč z ledvin do mě-
chýře vodící, die Harnröhre, der Harngang. Ssav. Močno = mokro, a, n.
Močný; močen, čna, o; mokrý, nass, feucht.
Byl rok močný. V., Lp. 92. M. léto. Háj. Močoblána, y, f., Harnstrang, m. Rk.
Močohnavý, močopudný, harntreibend.
Světoz. Močokrevnosť, i, f. Uraemie, f. Vz S. N.
Močotok, u, m. Harnfluss, m.
Močovina, y, f. Harnstoff, m. Rostl.
Močovod, u, m., blanitá roura přivádějící
moč ledvinami vymíšenou od těchto do mě- chýře. Vz více v S. N. Močový, Harn-, M. sůl, trubice, průchod,
měchýř, stroj, kapání, vřed, otok, píštěla. Jg. Močové ústroje: ledviny, močovody, mě- chýř močový a cíbel. S. N. M. cukr. |
||
|
|||
Předchozí (1054)  Strana:1055  Další (1056) |