1080

na čem. M. na těle nejie pokrmu tělesného.
Št. N. 226. — M. barva (umrlčí), D., maso
(mrť), úd (zdřevěnělý), Us., úhel (uhasený),
V., ticho, jazyk (řeč), popel, zem (neúrodná),
moře (vz S. N. ), břeh. Mrtvá kopřiva (hlu-
chá). Ve Zlinsku na Mor. Brt., V. V tom
místě je velmi mrtvo (neživo, ticho, úzko,
dusno); dnes je tam mrtvo (bez větru, vedro).
Us., Jg. — M. ve hře, matt. D. — M. maso,
Divoké, zbytné, vojenské. Ja. — M., bez
síly, marný. M. víra, jistina. Jg. — na čem.
Lidé na duši mrtví. Br. — M. ruka (die
todte Hand). Arch. III. 115. Mrtvá ruka
slovou takoví držitelé pozemků, kteří s nimi
nemohou dle libosti nakládati, jmenovitě jich
prodati ani jinak odciziti jich nesmějí ku
př. klášterové. S. N. — Mrtvé body stroje
vz KP. II 352.

Mru, vz Mříti.

Mručeti, el, ení; mrukati; mruknouti, kl,
utí = mumlati, murren, brummen. Medvěd
mručí.

Mruháč, e, m., gelasinus, korýš. Krok.

Mrusk, u, m., mrouskání, das Knurren.
Vz Mrouskati.

Mružiti, il, ení, mružnouti, blinzeln. Bern.

Mrva, y, f., mrvka, mrvička, y, f.,
něco maličkého, drobného, maličkosť. Ein
Splitter, Schiefer, m., Brösel, n. Ani za mrvu
to nestojí; nemám ani za mrvu tabáku. Na
Mor. Mravenec mrvy a drobty nosí. Kom.
Země jest jako m. proti oblohám nebeským.
D. Není na tom mrvičky. Us. Nemáš na hlavě
ani mrvičky (máš ji zcela čistou). Us. Mrvu
z cizího oka chtíti vyvrci a v svém břevna
neviděti. V. — M., smetí, hnůj, Dünger,
Mist, m. Potrousiti drobnou mrvou jetel.
Puch. M. ptačí. Us. Vz Hnůj, Hnojivo, Kk.
63. — M., drchanina, zmrvená sláma. Na
Mor. Das Wirrstroh. — M., matenina, das
Gewirre. D. — M., a, m., Konfusionsrath.
Na Mor.

Mrváň, ě, m. tlustý koláč, dicker Kuchen.
Na Slov.

Mrvance, ů, pl., m., drobené těsto do
polívky. Slov. Einbrockteig, m.

Mrvek, vku, m., nebo kustřav, festuca,
der Schwingel. Čl. 155.

Mrvení, n. Das Düngen. D. Ne z mračen,
ale z m. chodí požehnání (rolníkovi). Pk.

Mrvenka, y, f., trolení = mrvance. Na
Slov.

Mrvicí látka. Vaň., Šp. Düngungsstoff.

Mrvič, e, mrvitel, e, m., der Bröckler;
der Düngende. Us. Vz Mrvovní.

Mrvička, y, f., vz Mrva. — M., mrvi-

telka, y, mrvitelkyně, ě, f., die Bröck-

lerin; die Düngende. Us.

Mrvina, y, f., etwas Gebröckeltes. — M.,

mrva, Mist, m.

Mrviště, ě, n., hnojiště, die Mistgrube. Vel.

Mrviti, mrv, -vě (íc), il, en, ení; mrvívati
= drobiti, bröseln; hnojiti, düngen, misten,
pferchen; muchlati, wirren, verwirren, ver-
mengen, Bewegen, rütteln. Jg. — co: slámu
(muchlati, drchati). Na Mor. M. pole. — co
čím. Kapka mrví (drobí) kámen ne mocí, ale
často padáním. Z lat. Gutta cavat lapidem
non vi, sed saepe cadendo. Koll. M. pole
guanem, Us., slínem, D.; m. penězi (pro-

marniti je). Sych. — se. Koláč se mrví
(drobí). Plk. Co se tak mrvíš (vrtíš)? Na
Slov. — aby. M. pole, aby bylo úrodné.

Mrvka, y, f., vz Mrva. — M. = mrvek.

Mrvnatý, splitterig. M. nerost. Min.

Mrvník, a, m., copris, brouk. Vz Frč. 188.

Mrvný, Dünger-. Koubl.

Mrvovní, Splitter-. M. soudce, der Splitter-
richter. Reš. Mrvičkář.

Mrvútka, y, f. M. = něco velmi drobného.
V Krkonš. Kb.

Mrz, u, m. Mrz, mrzučku míti. V Opav. Pk.

Mrzácký, krüppelig. Jg.

Mrzáctví, n., krüppeliges Zeug. Jg.

Mrzačeti, ejí, el, ení, verkrüppeln. Jg.

Mrzačiti, čí, il, en, ení, krüppelig machen.
Jg.

Mrzačka, y, f., ein Krüppel (o ženě). Jg.

Mrzák, a, m., mrzáček, čka, m., omr-
zelý, obtížný. Der Beschwerliche, Lästige,
Gehässige. V. Jak je kdo miláčkem, tak býti
může mrzáčkem. L. Jeden miláček a druhý
mrzáček. Mus. Po malém čase budete mrzáci
ohyzdní všem lidem. NP. 171. — M., člověk
na těle zpotvořený, der Krüppel. M-kem býti.
Kom. — M-ci, vozy při předjíždění-se po-
zadu zůstavující (při svatbách). Us., Jg. —
M., u, m., na Slov. psotník, die Fraiss. Plk.

Mrzákyně, ě, f. = mrzačka. Scip.

Mrzatý, mrzutý, mrzký, hässlich, garstig.
St. skl.

Mrzce, mrzutě, ohyzdně, nečistě, šeredně,
špinavě, oplzle, garstig, hässlich, unflätig,
wüst. V. M. se chovati. V. Milosť mrzce
nésti. Leg. M. na někoho pohlednouti. Lom.

Mrzec, zce, m., ein Überlästiger. Rk.

Mrzek, vz Mrzký.

Mrzenlivosť, i, f., mrzutosť, die Ver-
driesslichkeit, der Verdruss. Us. Bělohr.

Mrzenlivý = mrzutý. Us. Bělohr.

Mrzený = mrzutý, nemilý, ärgerlich. M.
to věc. Us.

Mrzeti, 3. pl. -zí, mrz, -ze (íc), el, en,
ení a mrzeti, 3. pl. -zejí, mrzej, -zeje (íc),
el, en, ení, mrzívati, verdriessen, beschwer-
lich, lästig sein, missfallen, ekeln. V., Jg.,
Mk. — koho. Všecky to mrzí. V. Celý svět
mne mrzí. Us. Život mne mrzí. Br. Mrzelo
jej to. Br. Koho mrzí chléb, může dobře se
sviněmi žaludy jísti. D. Mrzí mne pracovati,
na to hleděti. Jg. Mrzí ho to co čert. Lb.
Stran pořekadel vz: Duh, Chlup, Chyba,
Kolovrátek, Kuří, Odporný, Páliti koho,
Pastva, Slyšeti co, Típek, Zhrýzti. — (se)
na koho. To mne naň mrzí. Kom. Na něco
se m. D. — komu. Již mně to mrzí samému
do sebe. St. skl. Jsú jiní, jižto lidem všem
mrzie, avšak sobě sami se libie. Tkad. —
se nad čím. D. — komu v čem. A budou
se m. sami sobě ve zlých věcech. Ben. V. —
se z čeho. Rk. — Mrzel se bez příčiny pro

maličkosť.

Mrzká, é, f., jm. místní. Tf. 286.

Mrzko, vz Mrzký. — M. = mrzce, häss-
lich schändlich. Dlouhých řečí plodí až mrzko.
Sych.

Mrzkomluvec, vce, m., der garstig redet.
Aqu.

Mrzkomluvník, a, m. = mrzkomluvec.
Jg.