1082

Bart. Já se ti za to pomstím. Us. Saulovi
se pomstiti myslil. Jir. Anth. Π. (2. vyd. )
235. — čeho čím: válkou, Kram., mečem
nad kým m. Lom. Té křivdy válkou nad
nimi mstil. Zk. — (se, čeho) nad kým.
Nad potupníky slova svého vždy přísně
mstil. V. Když Bůh nad nimi m. bude. Br.
Zlý nad zlým mstívá. V. Pomsti svatej Ka-
teřiny nad nevěřícím pohanstvem. Kat. Po-
mstiž mne Hospodin nad tebou. Br. Nad
takovými vůdci pán Bůh hrozně mstil pro
takové věci. Bart. 311. 39. Nemsti se nad
žádným o své újmě. V. Mstil pravdy nad
křivdou. Št. M. křivdy nad nepřítelem; M.
svých přátel nad nepřátely (zjednati mstou
náhradu). Brt. Bóh otcóv hřiech nad dětmi
mstieše. Dal. 163. Hospodin vás nad vašimi
protivníky pomstí. Pass. 484. Orestes nad
mateří mstil smrti otce svého. Troj. 486. Já
se nad vámi pomstím. Pass. 427., Hleděla se
nad nimi pomstiti ze škody své. Anth. II.
3G1. Slíbil, že chce toho skutku nad ním
pomstiti. Haj. 38. — Pozn. Věc n. osoba, nad
kterouž se pomsta činí, které pomsta platí,
klade se v instrumental s předložkou nad
nebo v lokal s předložkou na. — Jel., Mudr.,
Lom. — z čeho (zřídka). Slýchával jsem,
že z hříchu dvakrát nemstíš. Tkadl. Mstíti
z křivdy. Bart. — se čím. Nemohou-li jinak,
alespoň pérem se mstí. V. — kdy. V ná-
hlosti m. Smil v 1057. — jak dlouho. Mstí
se až do pátého kolena. Us. Rychn. — se
čím proč nad kým. Mstil se pro tu věc
nade mnou pérem, jazykem, pomluvou. Š. a
Ž. — co, se na kom. V. Mstil se na nás.
Sych. Nepravosti otců na dětech m. Us. Vz
M. se nad kým, pozn. — Ostatně vz Pomstiti.

Mstivec, vce, m., der Rachsüchtige. Us.

Mstivoj, e, m., jm. vlastní.

Mstivosť, i, f., Rachgier, -sucht, f.

Mstivý, msty žádostivý, rachgierig, rach-
süchtig. D. M. člověk, zvíře. Us.

Mstovatý, jako mest, plný mstu, most-
artig, mostig. V. M. hrozen. Jel.

Mstovina, y, f., mstová chuť, deľ Most-
geschmack. D.

Mstový škopek, džbán. V. (Vz Mest. ).
Most-.

Mšal, m. missal, vz toto.

Mšář, e, m., půlzlatník, der Messpriester.
Gl. 161.

Mše, e, f., zastr. msě, místy: miše, z lat.
missa, propuštění, die Messe. Obeť mše svaté.
D. M. tichá n. malá, zpívaná nebo veliká
(místy: hrubá), Us., za mrtvé n. černá, zá-
dušní, V., ranní, šestá, sedmá (která se o 6.,
7. hodině slouží). Jg. M. švábská (beze všeho
zpívání latinského, Bez confiteor, bez kollekt
a jiných věcí zvyklých). Bart. K. P. II. k. 28.
Jde na mši, byl na mši (svaté), jest po mši,
jdou ze mše. Jg. Ve mši = v čas mše. Leg.
Ráno po mši vyjdeme. Mši sloužiti. D., Kom.,
Jan Aug. Mšiu slovensky slúžieše. Dal. 40.
Mši sloužiti. Pass. 966., Čhč. 375., Vrat. 21.,
Dch. Mši sloužiti za páně milosť. Chč. 636.
Mši svatou by za mne sloužit dala. Er. P.
438. Mši čísti. D., Pass. (Lépe tedy: mši
sloužiti, než: čísti). Mši zpívati, D., St. skl.,
Bs., pěti. Pass. 966. Konati mši počal. V.
Mši poslouchati, Dal. 158., slyšeti. Smil v.

. 123. Mše dle vnější přípravy: tichá nebo
soukromá, farní, zpívaná, slavná, pontifikalní,
S. N., m. s požehnáním, Segenmesse; mše
v Barvě (totiž bílé, červené, fialové, zelené
dle mešního roucha, na rozdíl ode mše černé
, Requiem'), Dch.; dle času: roratní, půlnoční,
jitřní, kvatembrová; dle úmyslu: votivní n.
přímluvná, zádušní, o svěcení. S. N. Mše
neopozdí. Km. Kněz mši odsloužil. Bart. Mši
zádušní za tě slúžili. BN Po hřbetě ke mši
jíti (v truhle) = umříti. Prov. Při mši něco
světiti. Us. Po oběde, po mši; nebo: Po mši
přijíti; nebo: Po obědě ke mši (= po pří-
hodné chvíli. Vz Pozdě). Jg., C. Mši slou-
žiti, žertem: mšíti, Messe lesen (z: mešiti). —
Vz S. N.

Mšec, e, m., městečko u Slaného v Čech.,
Kornhaus, v obec. mluvě: Kornous. Mšecký.

Mšení, n., das Ausstopfen mit dem Moose.
Vz Mšíti. — M., das Messelesen (s příhanou).
Apol.

Mšeno, a, Mšené, ého, n., mě. v Bole-
slavsku v Čech. — Mšeňan, a, m — Mšenský.

— M., ves v Slánsku. — Vz S. N., Tk. I. 377.
Mšeti, el, ení, moosig werden. Jg.
Mšice, e, f. M. z mušica (múcha), u se

odsulo. Gb. Hl. 84., 109. M. révokazná. Reb-
laus. Sk. M. phytophthiria, čeleď hmyzu ze
řádu Polokřídlých (hemiptera). M., listní vši;
listní blechy. Vz S. N. Mšice růžová, aphis
rosae; m. topolová, pemphigus bursarius;
m. révová, phylloxera vastatrix. Vz Frč. 135.
a Mšicovití. Die Blattlaus.

Mšicovití, phytophthires a) červci, cocci-
dae, vz Červec; b) mšice, vz Mšice; c) mšice
skákavé, psyllidae, vz Mera.

Mšina, y, f., žmolky malé, dělající se na
šatu. Miezeln, n. Má kalhoty plné mšiny.
Us. — M., mechovka, Hautmoos, n. Ja.

Mšíti, il, en, oní. — co: stěny = mechem
krýti, pěchovati, mit Moos ausstopfen. Jg. —
2. M., vz Mše (na konci). Kněží aby se
modlili a mšli. Chč. 449.

Mštěný, mstěný, gerächt. Hráti na mstěnou
= mstíti se. Dobrá věc nehráti na mstěnou.

Sych.

Mu, dat. sg. Vz On.

Múca, dle Káča. M., hloupá, neobratná
zena. Us. u Jilemn. — Múcu míti = opici,
opilým býti. Lb. Der Rausch. Vz Opilec

Muci-us, a, m., jm. římské, Vz S. N.

Muckati, koho = bíti, machlovati, schla-
gen, balgen. Jg. Mucká ženy a děti. Us.

Muckovati se = pachtiti se, sich rackem.

— s čím. Us. — M. koho, rackern. Rk.
Mučební, -ný, Marter-. M. nástroje. Rk.
Mučec, čce, m. = mučitel, kat. Kat. 3311.
Mučedlenství, n. = mučedlnictví. Pass.
Mučedlna, y, f. = mučírna.
Mučedlnice, e, f., die Märtyrerin. V.
Mučedlnický, mučennický. M. koruna,

D., smrť, Br., krev, Štelc., věnec. Koll. Smrtí
m-kou se světa sešel. Br.

Mučedlnictví, mučednictví, í, n. =
mučedlnická smrť n. trápení m., der Märtyrer-
tod, das Märtyrerthum. M. vystáti, Kom.,
trpěti. Br. M. v theologii: dobrovolné pod-
stoupení n. snášení smrti pro víru Kristovu
aneb pro úkon jiné ctnosti k Bohu se od-
nášející (Benedikt XIV. ). Hý.