1087

mene, Terpsichore, Erato, Polymnia, Urania,
Kalliope, Thalia. Příjmena jich dle míst, kde
zvláště byly ctěny, byla: Pierides, Olympia-
des, Helikoniades, Thespiades, Parnassides,
Kastalides. Později se stala Kalliope bohyní
zpěvu epického, Euterpe bohyní zpěvu ly-
rického, Melpomene musou tragoedie, Erato
musou vážných a bohoslužebných zpěvův,
Thalia musou básnictví žertovného a ven-
kovského, pak komoedie, Terpsichore musou
tance, Kleio musou dějin, Urania musou hvěz-
dářství. Rs., S. N.

Musaceae, bananovité rostliny. Vz S. N.

Musaický, vz mosaický. M. dílo. Har.
Musivarbeit, f.

Musai-os, a, m., lat. Musaeus, básník řecký
z dob předhistorických. Vz S. N.

Musení, n. M. velká a těžká věc. Lb. Vz
Mus.

Museografie, e, f., popis museí a jiných
vzácností. Die Museographie. S. N.

Museti (v obec mluvě místy: mušeti, mu-
ším; v severových. Čech. mositi. Šb. ), mu-
sím (a muši), musejí, museje (íc), el; musiti,
musím, 3. pí. musí, muse (íc), il, šen; musí-
vati. Jg. U starých bylo musiti oblíbenější
než museti. Ht., Musejí^1, má Mkl. za šp. před-
pokládaje inft. musiti. Ale užíváme i museti
a v Jg. slovníku má, musejí' více autority,
užívaliť tohoto tvaru: V., Kom., Troj., Jel.,
Br., Št, Záv.; oni, musí^ť pak jen Har. (muse,
přechod). Musiti i museti, ale: musil. Chč.
v P., Musiľ, Br., Kram., Har.; musel. Reš.,
Ojíř. Dle Hylmara v Chč. P. tvar musí ča-
stěji než musejí se objevuje. Někteří myslí,
že, museti´ je opětovací nebo trvací,, musiti'
pak končící n. jednodobé, ale tento rozdíl
jest asi nepodstatný. — M. = přinucenu býti,
müssen, gezwungen sein. Musí tak Býti. V.
Všickni lidé musejí umříti. V. Nechtíc, ale
musejíc to činí. Jel. Pryč m. D. Z tohotoť
již daně dáti muši (musím). Tkadl. Neb
někdyť musí viece býti vladařov při většie
věci. St. N. kř. 63. Musíš se tak zachovati.
Háj. Musil býti doma. Har. Dělá, co musí.
Co musí, to toliko udělá. Co musím, rád
učiním. Lb. Když musíš, jakobys nejradši;
Nemoh přemoh Musila; Musil ještě větší než
Nechtěl; Musil je veliký pán. Lb. Musi zemiu
zakleti; Musíš prve Oldřichovi hlavu stieti;
Svú sě rukú musíš oběsiti; O třetiej mluviti
mušiu; vinného musi smútiti. Dal. 56., 61.,
37., 8., 9. a jinde často. Ale tam se musily
(duše) dokati. Št. To je člověk dobrý,
že Bych musil pohledati. Na Mor. Brt. Jáť
k němu s pérem běžeti musím. Výb. II. 33.
(Ze 14. stol. ). Stravu jim dáti musil. Τοv.
118. Musejí zbaveni býti té. cti. Br. Neráda
by koza do trhu, ale musí. Musí co osla na
most hnáti. Musí to shrýzti jako pes horký
koblih. Těžce to musíš vypiti. Perně to mu-
síš zaplatiti. Nechť ještě nevýská, musíť
toho ještě perně zažiti. Kdo chce s vlky
býti, musí s nimi výti. Ty musíš tancovati,
jak já budu píseň zpívati. Klín klínem vy-
raziti musí (sluší). Měchýřem a parou nás
neustraší, musíť na hrot přijíti. Kdo chce
užiti dobré vůle, musí pokusiti nezvůle. Kdo
neprohlídá a neotvírá očí, musí měšcem
dotahovati. Ke všem musíš rovnosť míti,

chceš-li pravým soudcem býti. Prosí, ano
musí tak býti (žádá-li kdo něčeho na nás,
čeho odepříti neradno). Č. Všudy musí nos
vstrčiti. Čert vždy musí svou kralku pro-
vésti. Jg. — M., nemohu ne, ich kann nicht
anders, ich muss. Jg. — Pozn. Sloveso
musiti vloudilo se z němčiny do naší řeči
zajisté již v 13. sloletí. Dříve užívali, drbiti. '
Sraziti nám drbí Luděk voje, voje své pod
jednu ránu. Rkk. 11. Než že drbíte za kněz
silného muže jmieti. Dal. 10. Kromě toho
kladli vazbu slovesa býti s infinitivem a jiné
vz dole. Slovesa musiti užívají také Malo-
rusové. Mkl. S. 155. Ostatní Slované ho ne-
mají. Proto skoro všichni brusiči toto slovo
zavrhují. Ale zbytečně tak dělají, zjednaloť
si sloveso musiti u nás zajisté právo domá-
cnosti. Kronika Dalemilova první úpravou
dokonána byla r. 1314. a v ní Čteme skoro
všude musiti, aneb vazbu slovesa býti s in-
finitivem, třeba a pokud se pamatuji, jen
jednou, drbiti. ' Vz Dal. 10, Rozmohlo se
tedy, musiti´ tou měrou, že již počátkem
14. století starší, drbiti' skoro vůbec a ostatní
starší slova a vazby z veliké části vytisklo.
U Jana Husi nalézá se vazba infinitivu s da-
tivem velmi zřídka. Tím netvrdíme, že by-
chom měli napořád, musiti´ užívati a jiných
vazeb dobrých, v starém jazyce běžných,
jmenovitě vazby slovesa býti s infinitivem
si nevšímati. Cf. Všechněmť jest jednou ze-
mříti. V. Již jest pryč jíti. Št. A když nám
bude umříti. Výb. II. 25. Ale, jimž bieše
učiniti, ti netbachu; Kací sú liudie, bylo jim
zvěděti; Ciesaři, nebť jest tuto zabitu býti
neb mě tuto ubezpečiti; Tu sě nám jest
s ciesařem snísti. Dal. 58., 138., 141., 76.
Tobě jest tancovati a zde s námi přebývati.
Výb. II. 70. Jest nám dokročiti na sě miesto.
Rkk. 20. Těm v ochranu sěmo jíti. Rkk. 43.
I by Němcem úpěti, prnúti. Rkk. 38. A nynie
nám na vrahy pospěti. Rkk. 20. I by Tata-
rovóm ustúpati. Rkk. 51. Vz Býti s infi-
nitivem na str. 117. a. Jindy možno klásti:
třeba, sluší, dlužno, nutno oznámiti = musí
se oznámiti. Někteří připouštějí musiti, má-li
se vytknouti povinnosť, potřeba, nutnosť
v mysli majíce toliko nutnosť fysickou a
moralní a zavrhují proto ku př. následující
věty takové nutnosti prý neobsahující: V noci
skácel vítr mnoho stromů: to musila zuřiti
veliká bouře. Jest mokro, toť musilo pršeti.
Tento dům jest vykraden, zde musili býti
zloději atd. Bouře prý býti nemusila, pršeti
prý nemusilo a zloději prý tam býti nemu-
sili. Ovšem tam býti nemuseli, nekázalť jim
nikdo, aby tam šli a kradli. Ale v těchto
a podobných příkladech užíváme musiti
k označení logické nutnosti z úplného pře-
svědčení pocházející: z toho, že jest mokro,
jde nutně, že pršelo; z toho, že dům byl
vykraden, nutně jde, že tam byli zloději.
Můžeme tedy musiti i v těchto příkladech
připustiti. Ovšem místo něho lze nám klásti
indikativ se slovy: jistě, dojista, nezbytně,
zajisté atd., tedy: zajisté veliká bouře zu-
řila; jistě pršelo; dojista, patrně, beze vší
pochybnosti byli tam zloději. Cf. Zřetelné
jest, že jsou ty knihy hned z těch časů
v malé známosti býti musily. Br. Něco mi-