1090

Muže, ete, n., mužátko, a, n., mužík,
mužíček. Vz Mužátko. Eine Mannsperson,
ein Männchen. Št. skl., Cyr.

Mužebažka, y, f., eine Mannsüchtige. Rk.

Mužebojce, e, m., vrah, der Männermörder.
Výb. I., St. sk. — Mužebojský, männer-
mordend. — Mužebojství, n., der Männer-
mord. Jg.

Mužechtivosť, i, f., Die Mannssucht. Tpl.

Mužesmilec, lce, m., samečník, muže-

ložník t. j. mužský s mužským mrzkost' pá-

šící, άξΐΰίροχοίτης, sodomář, der Sodomit. Sš.

I. 198. Vz Mužoložník.

Muží, zastr. = mužský. Mužie sila. Dal. 22.

Mužice, e, f. = mužatka. D.

Mužík, a, mužíček, čka, m. Malý m.
(pidimužík), das. Männchen, Männlein. V. —
M. lesní, podzemský, das Wald-, Erdmänn-
chen. D. — M. v bot. mandragora, Alraun,
m. Mužík lékařský, m. officinalis, der Stech-
apfel, starček; šibeniční, cortex; tučný (ne-
třesk menší), sedum nebo sempervivum minus,
crassula, die Hauswurz. Byl., Jg.

Mužisko, a, n., člověk břidký, ošklivý
n. veliký, schlechtes Mannsbild o. ein sehr
grossgewachsener Mann. Plk.

Mužnatosť, i, f., mužnosť, die Mannhaftig-
keit. Us. Jg.

Mužnatý, mužný, mannhaft. Us.
Mužně, srdnatě, udatně, mannhaft, tapfer.
Čiň sobě m., byť pak i na mysli nebylo.
Solf. M. se jim opřeli. V. M. se brániti, si
počínati, Us., něco snášeti, si vésti. Nt.

Mužnosť, i, f., mužný věk. L. — M., mužská
povaha, die Mannhaftigkeit. M-stí daleko ho
převýšil. Háj. M. mysli. Jel. Činná m., der
Thatenmuth. Dch.

Mužný, dorostlý. L. — M., srdnatý, smělý,
zmužilý, muthig, tapfer, mannhaft. V., Háj.
O my stateční za zdí, mužní, když jsme sami.
Čr. M. žena, Reš., odpověď, D., mysl, Jel.,
vojín, řeč, duch. Us.

Mužobojce, e, m., der Todtschläger. Vz
Mužebojce.

Mužobojstvo, a, n., zabití muže, vražda,
der Todtschlag. Dal. 6., 175. Vz Mužebojství.

Mužoložník, a, m., samcoložník, sodomář,
der Sodomit. Vz Mužesmilec. D. — Mužo-
ložství, n., samcoložství, němý hřích, sodo-
mářství, die Sodomiterei. D.

Mužomor, a, m., der Männerwürger. Plk.

Mužsky, po mužsku, kompar. mužštěji;
zmužile, männlich. M. se bráníce zahynuli.
Kn. Čechové zavřevše se bráníce se m. Bart.
310. 16. M. čiňte; m. si vésti. Cyr., Jg.

Mužský, kompar. mužštější. — M. = muže
se týkající, k němu se vztahující, Manns-,
männlich. M. šat, oděv, krejčí, rod, tvář,
hanba (úd mužský); stůl jest mužského rodu;
plod, hlas, Jg, věk. V., kmen (rod po meči;
ženský kmen: rod po přeslici), pokolení (po
meči, po straně meče), J. tr., švec. Rk. Vl-
čího máku voda jest dobrá proti pokažení
mužského nádobí. Čern. Mužské tváři ne-
poznala (čistá). V. Ot mužské rány bývá
veliká muka. Dal. 10. — M., subst., člověk
mužského pohlaví. V. V Želivsku pl.: muzci
nejsou doma. Sř. — M. klášter (naopak:
panenský, ženský). Das Mönchskloster. D. —
M. = srdnatý, zmužilý. M. udatnosť (zmu-

žilosť), srdce, mysl. V. — M. víra, vysoký
Bodlák, mačka, eryngium campestre, die
Mannstreu. Reš.

Mužství, í, n. M. někoho zbaviti (vymu-
žiti). Die Mannheit nehmen. D. — M. =
mužský věk, männliches Alter. M. pracnými
věcmi stráveno bývá. Kom. — M., srdna-
tosť, udatnosť, die Tapferkeit. Kterýž člověk
jest nesmělý, tenť k m. nenie dospielý. Cat.
Kaša Bivoje pro jeho m. za manžela pojala.
Háj.

Mužstvo, a, n.. muži, lid, das Männer-
volk; lid vojenský, vojsko, die Mannschaft.
Rozstúpi sě mustvo lesem. Rkk. 10.

Mužština, y, f., der Geruch nach Männern;
mužský, eine Mannsperson. Rk.

Mužův, -ova, ovo, dem Manne gehörig.
Žena sláva mužova jest. Br. M. dluhy. Ms.

My 1. nom. pl. zájmena já. Kdy se klade
a kdy vynechává? Vz Zájmeno, Já. — 2.
Zastaralá koncovka 1. os. pl.; mámy. viemy =
máme, víme. Posud se udržela. Líto, líto
nesemy, buďte, páni, veseli. Er. P. 58. Vz
Y, -me, Gb. Hl. 79., 85. - - 3. My, zastr. =
myl, od mýti.

-mý, přípona: zřej-mý, stříd-mý, D., sed-
mý, os-mý. Schl.

Mýcení, vz Mýtiti.

Myceny, Mycen, Mykeny, Myken, pl., f.,
mě. v Argolidě, v Řecku, sídlo Danaovo,
Agamemnonovo. Vz S. N.

Mýceti, el, en, ení = házeti; z mik-. Gb.
Hl. 110. — se = toulati se, choditi. Sem i tam
se mycím. Reš. Sich schnell bewegen, herum-
schlendern.

Mycí, Wasch-. M. lavice, nádoba, hrnec,
konvice, Us., klekátko (k mytí podlahy).
Prm. III. č. 5.

Myč, e, m., der Wäscher. D.

Myčka, y, f., die Wäscherin. M. pokoje,
podlahy, nádobí, die Spül-, Waschmagd. D.

Mydélce, e, n. = mýdlo.

Mydelnice, mydlice (Kk., FB. ), e, f.,
saponaria, das Seifenkraut. Techn., Kk. 225.,
FB. 82.

Mydelník, u, m., der Seifenbaum, das Sei-
fenkraut. Rk.

Mýdelný. M. líh, klih, Nz., forma, Seifen-.

Mydlák, u, m., měkký kámen. Brt, Vz
Mydlnice.

Mydlář, e, m., der Seifensieder, -händler.
Jg. Vz Tk. II. 375., 381.

Mydlářčin, a, o, der Seifensiederin ge-
hörig. Us.

Mydlářka, y, f., die Seifensiederin, -händ-
lerin. Jg.

Mydlárna, y, f., die Seifensiederei. Jg.

Mydlářský, Seifensieder-. M. louh, tovaryš.

Jg.

Mydlářství, n., die Seifensiederei. M-ví
provozovati.

Mydlářův, -ova, ovo, dem Seifensieder
gehörig. Μ. dům. Us.

Mydlenice, e, f., mydliny, das Seifen-
wasser. Ms. — M., mydlíček = mydelnice.

Mydlenka, y, f., druh žlutých hrušek,
eine Birnart. Us. Vz Mydliny.

Mydlí kořen, die Seifemvurz, radix sapo-
nariae. Uc.

Mydlice, e, f. = mydelnice. D.