194. — 7. Způsob děje slovesného. Tak na
kvap vykonati nám to nelze. Žer. Záp. II.
164. Kvetl na jalovo. Št. N. 167. Na prázdno
pracovala. Kat. 318. A prodávali je (polské
haléře) na hřivny. Let. 98. Kamení na spěch
voziti. Let. 345. Ta dci na div sličná bieše.
Anth. 1. 28. Užívá na lačný život. Us. — 8.
Míru prostoru. Seděli od oken na čtyři lokte.
Bl. 46. Jordan zšíří jest na deset i dvanácte
kroků. Pref. 182. — 9. Počet přibližný,
bis zu, gegen, beiläufig. Ta hra trvala na
hodinu. Pref. 515. Na 100 mužuov Lučav-
ských jest od ran padlo. Háj. 33. Na 500 liudí
bieše. Dal. 137. Diváků měli jsme okolo sebe
na, tisíce. Vrat. 114. — 10. Vztah přísudku
a přívlastku adjektivného, in Bezug auf, hin-
sichtlich, betreffend, anlangend. Žižka byl
slep na obe oči. Let. 46. Praha v ty časy
velmi silna byla na lid. Let. 28. Mladý na
rozum. C. 305. Vz Bohatý, Nemocný, Pěkný,
Rovný, Skoupý, Veliký. — 11. Čas a) po
který co trvá nebo trvati má. Na ten čas
jsme toho opominuli. Žer. Záp. II. 76. Na
věky s Bohem přebývati žádají. Anth. I. 76.
Jedeš-li kam na den, beř chleba na týden.

Č. 253. — b) Čas, ve který děj nastupuje.
Na každý den něco činím. Anth. I. 97. Postila
sě na však den. Št. N. 30. Na noc přišel
do hory. K. Poh. II. 205. Na jaro do pole
se strojí. Žer. L. I. 91. Soused šel pozdě na
večer navštívit známého. K. Poh. II. 241. Vz
Vesno, Hromnice, Řehoř. — II. S lokalem
označuje předložka na téměř všecky ty po-
měry ve spojení se slovesy klidného tkvění,
které označuje s akkusativem ve spojení se
slovesy ruchu, pokud svým logickým význa-
mem z ruchu v klid přeložiti se dají. Urču-
jeme tedy předložkou na s lokalem 1. místo
děje slovesného, na jehož povrchu co jest neb
se děje, auf, in, an a) činem hmotným. Řváše
na hradě Kruvoj řvániem býka. Anth. I. 17.
Seč veliká byla na mostě. Dal. 29. Na kober-
cích jsme léhali. Vrat. 10. Šťastný na koni a
nešťastný pod koněm. C. 153. Vz Stkvíti se,
Růsti. — Pozn. Slovesa: posaditi, postaviti,
položiti, padnouti, přivázati starší čeština za
příkladem jiných jazyků slovanských jako
vůbec tak i s předložkou na pojí na otázku
kde? s lokalem. Vz je. Ciesař na svém stolci jej
posadi. Dal. 49. Na velkém kameni to tělo
položichu. Pass. 564. — b) Činem pomyslným
a) s lokalem věcným. Ciesař v Praze na súdě
sědě. Dal. 102. Chybil-li jsem na čem. Pass.
592. Na slovích málo jest bez skutkův. Arch.

1. 103. Na levé ruce leží zámek. Pref. 407.
Vz Klečeti, Zůstati, Postaviti, Poslouchati, |
Naplniti, Překážeti, Přestati, Scházeti, Ne-
chati, Míti, Ležeti, Uložiti, Býti na čem. —
ß) S lokalem osobním ve spojení se slovesy:
prositi, žádati, chtíti, pláti, tázati se, zvěděti,
obdržeti, dobyti, vysloužiti atd. Vz je. Na
Boze uprosil. Pass. 332. Bratr na bratru dílu
žádal. Tov. 30. Ty chceš na nás po tolárku?
Sš. P. 718. Nikdy jsem na něm toho míti
nemohl. Půh. I. 285. Vz Vyprositi, Požádati,
Doptati, Otázati, Potázati. — Pozn. Sloveso
přisahati pojí starší jazyk i s lokalem věci,
kterou kdo přísahou potvrzuje, i s lokalem
osoby, které se kdo na potvrzenou dokládá.
Přisahám na tom pánu Bohu. Tov. 39. Poče

p. na Boze. St. skl. IV. 178. Vz Přisahati. —
2. Účel děje slovesného ve spojení se slovesem
býti, zu. Paní jest na hodech. Kn. rož. 41.

V krčmě na pivě byli. Dsky I. 176. Byla
som v háječku na žaludě. Zpěv. 290. Vz
Býti na čem. — 3. Příčinu, která jest zá-
vadou ději slovesnému. Kdyby mně nebyly
hory na závadě, viděl bych svou milou na
zahradě. Sš. P. 200. — 4. Nástroj a pro-
středek děje slovesného, auf, in. Divné jest
viděti, ano zvěř ne na čtyřech nohách stojí.
Št. N. 152. Modlili se na růženci. Poh. I. 1(37.
Móž na dobrých knihách čísti. St. N. 81. Vz
Postaviti, Skřípati, Viseti na čem. — 5.
Způsob děje slovesného. Peníze na hotově
odvedli. Žer. L. 45. Peníze na hotově leží.
Žer. L. I. 44. Není nás na mnoze. Sš.
P. 575. Bylo na pilně. K. Poh. 425. — 6.
Vztah přívlastku a prísudku aj., in Hinsicht,
hinsichtlich, in Bezug auf, betreffend, anlan-
gend. a) Ve spojení s adjektivy. Mrtvý na
těle nejie pokrmu tělesného. Št. N. 226. Byl
na letech starší. Tov. 38. Ktož zdráv jest
na těle. Anth. I. 112. Vz Vzrostlý, Zachovalý,
Skrovný, Kulhavý, Nážlutý na čem. — b)
Ve spojení se substantivy. Vzal škodu na
svém lidu. Let. 40. Pomoc na lidu a penězích.
Žer. L. I. 17. Na všech věcech zbožie máme
veliké. Pass. 332. Vz Užitek, Véno, Summa,
Dluh na čem. c) Ve spojení se slovesy. Zhyneš
na životě. Anth. I. 97. Smiřický poražen od
Děckého na lidech, koniech i pěších. Let.
114. Na penězích (na hrdle) je trestal. Žer.
Záp. II. 56. Vz Hynouti, Míti se zle, Státi
se, Ukázati se, Darovati, Škoditi, Nařknouti,
Utrhati, Bráti, Chváliti na čem (koho). —
Pozn. Poněkud jiného významu jsou vazby:
Na tobě jest, na vás jest. Us. Pověděl písař,
že co na něm jest, chce se k tomu přičiniti.
Bl. 118. Cf. Zk. S. 247. 3): K vytčení zá-
vislosti. — 7. Čas, kdy dej nastupuje. Na
úsvitě táhl Žižka k hradu. Let. 34. Juž by na
té době. Anth. I. 33. Na jaře, na počátku. Us.
Brt. v Listech filolog, a paedag. II. 296.—304.,
III. 143.—148. Vz tam více příkladúv. Cf.
Zk. Skl. 241.-249.; Ml. II. 31.; Mkl. S. 414.
a násl., 662. anásl.; Št, N. 362. (Vyd. Vrťát-
kovo); Jg. Slovník. — Brousek. Žádost',
prosbu na někoho míti, lépe: ke komu. Ale
dobře: žádosť, prosbu na koho vzkládati, vzná-
šeti. — Právo, spravedlnost', naději ná něco
míti, lépe: k něčemu. Vz Právo, Naděje. —
Psaní psáti, telegrafovati na pana N... šp.
m. komu (panu N..). Vz tato slova, — Na
tobě mám přítele, jest šp. (german.) m. Mám
v tobě přítele, mám tebe přítelem (V.). Vz
Míti. — Má na služném, na platě, na mzdě
400 zl., lépe: má služného, platu, mzdy (pouhý
genitiv) 400 zl. — Učitel, professor na škole,
na universitě, jest dobře; ale klaďme raději
dle starých: při škole aneb i prostě genitiv:
učitel hlavní školy, professor gymnasia v N. —
Na tom něco jest, an der Sache ist etwas.

V tom smyslu budiž kladeno: do té věci, do
toho něco jest; ta věc něco váží, znamená;
do toho nic není. — Předložka na m. nad
klade se často chybně, označuje-li se poloha
místa, staří užívali tu jen předložky nad:
Brandýs nad Labem. Vz Nad. Brs. 104. —
Dnes už má i na tom humoru málo šp. m.