Předchozí (51)  Strana:52  Další (53) |
|
|||
52
|
|||
|
|||
padlo m. Co to na šelmu sedlo? Co si ta
šelma vzala do hlavy? Km. Lépe taJcé: Co mě (vás) napadá? Vz Napadati koho. Starší a lepší vazby jsou také: přijíti komu na mysl, padnouti komu v mysl; kromě toho: smysliti si, zpomenouti, namanouti si. Vz tato slovesa. Na Mor. říkají: Co se vám nezdá! Brt. Km. 1877. 157. Vz Nasunouti. — v co: v dědictví (v jeho držení následovati). Eus. Vz Nápad. — se. Ten se napadá (často padá). Us. — (jak) čeho. Napadlo sněhu do kolenou, po kolena. Us. Rk. Když sněhu napadá, cestička zapadá. Č. Napadavec, vce, m., ein Buglahmer. Us.
Napadavý, chromý, buglahm. N. rým
(stává — sláva; stálý — hrály). Puch. Nápadek, dku, m., nápad, das Fallgut.
SS. J. 237. Napadlý, gefallen. N. sníh. Us.
Nápadní voda (dešťová, kapalice), právo,
zboží, dědictví, věřitel, list. Jg., Rk. Každý n. vodu tekoucí na svém gruntu muož po- jíti k své potřebě. VI. zř. 475. N. statkové jsú, které na lidi přicházejí tak na příbuzné jako na nepříbuzné. Vš. 262. Das Anfalls- gut. Zápisové nápadní jsou listiny, jimiž se nápad ustanovuje a spravuje. S. N. Nápadnice, e, f., die Intestaterbin; milá.
Nápadnictví, n., právo nápadu, nápad.
Pravda je n-ím křesťana. Sš. J. 147. Nápadník, a, m., nápad mající na dě-
dictví n. statek. N-kem slove ten, komu nápadem právo připadnouti má, kdo po jiném má děditi a dědí. S. N. Der natürliche Erbe, der Intestaterbe, der Anerber (který nepo- třebuje žádné poslední vůle); der Nachfolger im Besitze überhaupt. N. v statku umrlého. V. Pravý a řádný n. V. K čemuž otec právo má, syn také i n. jeho. Tov. 85. Kdyby někdo zatčen umřel, tehdy původ nápadníka a držitele statku téhož zatčeného může obe- slati k dostičinění. Faukn. Kdyby kdo umřel a n-ci jeho po něm kterých půhonců se doptali, ježto by řádné po umrlém k tomu právo měli. Tov. 58. N-ci slávy nebeské. Br. Dědic a n. království. V. N. koruny. Rk. — Vz Nápad, Gl. 168., Kn. dr. 136., Rb. 268., Vš. 566. — N. — milý, der Freier, Werber, Geliebte. Jg. Má n-ka! Její n. Us. Nápadnosť, i, f., nápad, dědictví, die Erb-
folge, der Erbanfall. — 2. Náhoda, die Zu- fälligkeit. Ros., Jg. Napadnouti, vz Napadati.
Napadnutí sněhu, na kámen, das Auf-
fallen, der Anfall, Fall. Jg. Nápadný, neopravdový, náhodný, pří-
padný, nahodilý, zufällig, launenmässig. Kdybych jako ty n. nějaké zasmání za radosť držel. Kom. — N., heimfällig. N. právo. Heimfallsrecht, n. Vz Nápadní. N. milosť, nábožnosť, horlivosť, Ros., pokání, Br., štěstí. V. —N., auffallend, divný,podivný, značný atd. Nápadné roucho. Brt. A jen proto nic n-ého do sebe míti se nezdají. Brt. Bylo ti to též nápadné? Na Mor. Hý. Nápadně se šatiti. Na Mor. Hý. Co by se nápadného našlo i na rynku i na ulicích i domech, to aby šetřil (kat) uklízeti. Smlouva mě. Libáně v 17. stol. To je nápadné = divné, podivné, neočekávané atd. Auffallende Erscheinungen, |
nápadné úkazy = úkazy neobyčejné, zname-
nité, podivné. Das Weisse neben dem Schwar- zen fällt mehr auf, polsky: Bílé při černém jest značnější. Jg., Šm., Šb. Nápadná po- dobnosť = patrná, znamenitá p. Šm., Šb. Vz Titěrný. Auffallendes Benehmen: podivné chování. Die Krankheit nimmt, auffallend ab: nemoc patrně, ku podivu ulevuje. Poněvadž význam slova nápadný tak dávný a nyní tak rozšířen jest, že by s těží zatlačen býti mohl a poněvadž souvýznamná slova zřídka to, co nápadný, znamenají (ani v příkladech právě uvedených neshoduje se překlad český s něm. slovy tak úplně, jako položíme-li slovo nápadný), dlužno užívání slova nápadný ve významu tomto připustiti. Brs. 108. Napáchati, oft verüben. — čeho: hříchů
(i. e. mnoho). — se čeho, lange verüben, treiben. Háj. — Napáchnouti, chnul a chl, utí, drobet se nasmraditi, Geruch anziehen. Ros. — čím: kacířstvím. Ros.; hrnec na- páchl zvěřinou, neb: od zvěřiny. Us. N. ohavnostmi. Kom. D. 180. — co. Napáchl jsem cosi (ucítil, zaslechl, vyrozuměl). Ros. Napachtiti se, il, ění, sich abrackern,
abmüden. N. se do ustání. Sych. Napachtovati, viel pachten. — čeho.
Ten napachtoval polí. Us. Napájecí koryto, žlab, D., trubice, voda,
Nz., nádržka. Vys. Tränk-. Napáječ, e, m. N. Giffardův. Vz KP. IL
364., 374. Napajedlo, a, n., místo, z něhož se do-
bytek napájí, die Tränke. V. — Napajedla, del, pl., n., mé. na Moravě u Uh. Hradiště, něm. Napajedí. Vz S. N. Napájení, í, n., das Tränken. N. dobytka.
Koně k n. vésti. Kom. Napájeti, 3. pl. -ejí, ej, el, en, ení (z koř.
pi, i v aj se stupňovalo. Gb. Hl. 142.); na- pojiti, il, en, ení = dáti píti, tränken, zu trinken geben. —co, koho: napoj dobytek, Us., koně. Jel. Déšť, sníh napájí zemi. Br. N. duši žíznivou. Br. Já vás nebudu napájat. Na mor. Zlínsku. Brt. Přieval napojije zemi. BO. — se, koho, co čím: koně vodou, V., se krví, Troj., meč krví, prach vodou, Háj., něco kyselinou, Vys., louku vodou. Us. Strom se mizou země napájí a krmí. Kom. Did. 77. — Po něm on se svým bratrem v ko- nírně, pod kolnou, z potoka koně napájel. Napájiště, ě, n., die Tränke, šp. tvořeno,
lépe: napajedlo. Jg. Nápal, u, m., čím se co napaluje. N-lem
železným je znamenali. Das Brandeisen. Milič. 115. Napáliti, il, en, ení, napalovati, anzünden,
anbrennen, viel brennen. — co: svíci, dříví. Us. — čeho: vápna, cihel, kořalky (i. e. mnoho). Jg. — někoho = ošiditi, ohnouti, einen daran kriegen, prellen, anschmieren, anplauschen, dupiren. Us. Dch. Napálil se. — co, koho čím. Svíčku sirkou. Tou koupí se napálil. Vz Páliti. Napamátný, zum Gedächtniss dienend.
Pam. kut. Napamětná. Dostal napamětnou, ein An-
denken. Us. Näpantošiti, napantušiti, namluviti,
aufreden. Žid. |
||
|
|||
Předchozí (51)  Strana:52  Další (53) |