100

zápornosti; v ní dvěma slovy zápornými v též
větě jsoucími zápor věty se ruší. Vz Zápor.
Jazyk řecký může si v té věci tak vésti jako
český. Vz Ndr. st. 833. V obec. řeči německé
bývá též dvojí negace, a i nejlepší němečtí
spisovatelé se jí neštíti. Vz Ht. Brus. 268. —
7. Netáhne-U se záporné ,ne´ na výrok, nýbrž
k pojmům samým, které se u větě spojují,
nečiní věty záporné a ,ne´ přikládá se: a)
k přísudku. Slova jeho jsou nepravá. Br.
Bratr jeho nepřítel byl jemu. Dal. — b)
K podmětu. Nepřítel do země vtrhl. Har.
Nečistota jeho na něm jest. Br. Nevšecko
jest užitečné. Br. — c) K jiným částkám.
Ne každému duchu věřte. Br. Mne ne vždy-
cky míti budete. Br. Učili se nerouhati.
Br. Ne vše krása, co se líčí. Násilí činiti
chudině své i ne své. Chč. 450. Berú ne
své. BO. — 8. Za ,ne' užíváme také ,bez'
a někdy ,u'. Byla bezdětkyně (bez dětí).
Br. Hledal bezhrdlí tvého. Br. Tu jest voda
bezedná. Kom. Vdovec bez hospodyně jest
ubohá (nebohá) věc. Jg. Vz Bez. — 9. Za-
pírají-li se věty, jichž přísudek zápornosť
o sobě má, tedy jsou s důrazem tvr-
dící, ale mají formu vět záporných. Ty ja-
hody nejsou nechutné (tedy: chutné). Byl.
To není nemožné (tedy jest to možné). Dvě,ne´v též větě tedy tvrdí, táhnou-li se obě k témuž
pojmu: nenesnadný, nenepodobný = snadný,
podobný. Jg. Nebť nemůžem nemluviti toho,
co jsme viděli a slyšeli; neneviděti. Mkl. S.
188. — 10. V záporných větách klade se
místo akkusativu a v jistých případech
i místo nominativu genitiv. Vz: Genitiv,
E (Genit. ve větách záporných, str. 387.). —
Pozn. Dodáme zde jen několik příkladů ku
str. 388. b. ř. 3. shora. Žádného domu ne-
zůstalo celého (žádný dům nezůstal celý).
Jg. Není toho domu, kdeby nebylo časem
dýmu; Kdyby nebylo oráče, nebylo by bo-
háče ; I slunce je někdy dvojí a tam se uka-
zuje, kde ho není; V kostele a v hospodě
pána není; Kde není žalobníka, není soudce;
Kde ryby není, platí i rak; Dobrý chléb,
kdy koláčů není; I v dobré vojně chleba se
nedostává, Č. 388., 421., 251, 326., 342.,
175., 190., 363. Toho se státi nemohlo. Žer.
Sn. 125. Nestalo se ani jednoho ani druhého.
Žer. L. L 51. Nebylo tu ani komorníka ani
sudího. Žer. Záp. II. 120. Jiným lidem ne-
stalo se toho. Let. 416. Tutoť mého bytu
nenie. Výb. I. 949. Bodaj tě, šuhaju, bodaj
tě nebylo; Myslivca zabili, hajného nebude;
Není ptáčka ani křepelice; Není koňům ovsa,
není sena; Co je po studynce, když v ní
vody není. Sš. P. 236., 233., 5., 265., 214.
Za času sv. Jeronyma fík ten ukazovali, ale
nyní ho tu není. Har. I. 168. Při tom pří-
stavu není žádného městečka. Har. II. 258.
Zvěři líté na tom ostrově není. Har. I. 70.
Také ve všech východních krajinách neroste
lepší bavlny jako tam. Har. I. 79. Ujel pryč,
když mne doma nebylo; Aby se mu toho
nedálo; Takových věcí ať se neděje. Arch. I.
103., 55., 114. Na kouli ani počátku ani
konce není. Pref. 218. Ale toho se nestalo;
Není ho doma. Bl. 107., 7. Včera byl, dnes
nenie jeho; Ač chtění bylo, ale moci nebylo.
Anth. I. 62., 51. Uzřechu, ano sv. Jana ni-

kdež nenie; V tu hodinu hospodáře Juliana
doma nebieše. Pass. 97., 190. Když jeho ne-
bude, v tobě vše naděje bude. Dal. Eleazar
mněl, že tu byl král, ale tu nebylo jeho. St.
Když pacholíkuov nestane, děvečky též právo
mají. Tov. 83. Není vždy jaro. Rkk. Nejsú
hlaholí ani řeči. Žal. Vit. Nemá právo. Kn.
rož. Neomočiv nikde nohu. Anth. I. 91. Nej-
měješe známku brady (vousů). Anth. I. 94. —
11. Po časoslovech zápovědi a překazy
jsou věty vedlejší z pravidla záporně. Kdo
jest vám překazil, abyste pravdy neposlou-
chali? Vz Brániti (na konci). — 12. Po ča-
soslovech bázně a strachu klade se zá-
porný konditional, když bázeň snažnost v sobě
nese, aby se do domnělého zla nepadlo. Bál
se, aby ho nezradili. Mkl. S. 178. Bojím se,
abyste se neuchýlili od spravedlnosti. Vz
Konditional. — Dle Zk. — 13. ,Ne' u im-
perativu. Vz Rozkazovací způsob. — 14.
Stojí-li v záporných větách infinitiv, klade
se z pravidla infinitiv sloves neskonalých.
Netřeba ho volati. Darů nesmíš přijímati.
(Zde bychom imperativ klásti mohli a toho
užívajíce klademe z pravidla též neskonalá
slovesa: nevolej, nepřijímej. Vz Rozkazovací
způsob). Vz Mkl. S. 847. Ovšem užíváme dle
potřeby také infinit. sloves skonalých: Ne-
mohu zapomenouti. Nechce ovoce prodati,
prodávati. Da. — 15. ,Ne´ v odpověděch. Jest
bratr doma? ne. — Ne, ne tak — ale.
Ne poddanosť, ale svobodu míti budete. Flav.
Ne tak, že nebylo koho, ale . . . Kom. —
16. Ani — ne. Ani slyšeti o tom nechtěl.
Ani slova mi nemluv. Jg. Aniž vím, ani roz-
umím, co pravíš. Vz Ani, Aniž. — Ne — ani.
Nepracuje, ani přede. Nevidí ho, aniž ho zná.
Žádný neviděl, ani nezvěděl, ani nepocítil.
Jg. — Zhola ne, ovšem ne. Toliko ne,
toliko že ne. V. — 17. Ne = než, ale (zastr.).
Dlúho vlasti naše v míře biechu, ne'ot vzchoda
v zemiech búřa vstáše. Rkk. 45. Ne v tomť
nechci odmlúvati. Smil v. 123. — 18. Ne =
ano, ba, nébrž. Zdi prolámal, chrám rozbořil,
ne i to dřevo vzal jest sebú. Martim. Kto
ohýrá, takový ikomuť dá pokoj, ne i soběť
neučiní pokoje. Št. N. kř. 158. — 19. U slo-
ves předponou opatřených klade se mezi
předponu a sloveso a) u sloves kořenných a
deverbativných (od sloves odvozených); roz-
nemoci se. Mkl. S. 174. — b) U denomina-
tivných sloves (od jmen odvozených): prone-
věřiti se, zneozdobiti, zanedbati, pronedbati,
zanečistiti, znečistiti. Mkl. S. 175. — 20. Ne
skládá se s jmény a označuje pak opak
pojmů jejich a) s adjektivy: neveselý (tedy:
smutný), nebohý, neudatný (Dal. 30., tedy:
bojácný), nečistý, nedbalý, nelibý, nemocný,
nepravý, nesmělý, nestálý. Mkl. S. 175. a
B. 375. — Pozn. Záporná jména přídavná
od časoslov odvozená a v -ný ukončená zna-
menají nesnadnost, někdy nemožnost: ne-
hojný vřed, nevýhřejný pokoj, nesložné zboží,
nepřístupný hrad. Chmel. — b) Se substan-
tivy: nebůh, necesta, nečas, nečest', nečlověk,
nedochůdče, nedošlec, nedopita, nedouk, ne-
dověra, nedosyta, nedožrout, nesyta, neduh,
nehoda, nechuť, nechvíle, nekatolík, neláska,
nemoc, nemrav, nenávisť, nepíle, nepohoda,
nepokoj, neřád, nepravda, nepřízeň, nekřesťan