211

s. pro peccato, hebr. chattaoth,též: záhře-
šina, Sš. Z. 92., záhřišina, Sš. Z. 93., o. za
hřích či za hříchy. Sš. Ž. 124. — 4. Závinné,
Schuldo., s. pro delicto, hebr. ašamoth, též
o. za viny. II Oběti nekrvavé či besbitné
(Sš. Ž. 44.), unblutige O., s. incruenta, hebr.
minchoth, byly buď 1. potravné či suché, jí-
delně (Sš. Sk. 247.), rostlinné, bylinné (Sš.
Ž. 85.), Speiseo., buď 2. pitné či mokré, též :
nápojové (Sš. Sk. 217.), lijebné (Sš. Sk. 247.),
lité Či litby (Sš. II. 273.), Tranko. — Dle
obsahu pak rozeznáváme oběti: 1. boho-
chvalné či o-ti chvály, Anbetungso. (ado-
ratio); 2. děkovné či děkoslovné, Danko.
(gratiarum actio); 3. prosebné, Bitto. (pre-
catio, s. impetratorium); a 4. smírné, Ver-
söhnungso., s. propitiatorium, též: slitovné.
Sš. Z. 271., odhříšné, odhřešné, Sš. Ž. 97.'.
98.,ukojivé, Sš. I. 47. O. dočasná, nástinná,
Sš. Ž. 78., ustavičná, Sš. 88., dokonalá, Sš.
Ž. 91., účinlivá, Sš. Ž. 91., na kříži přine-
sená, vykonaná, Sš. Ž. 87., starozákonná.
Účinek, vztah o-ti, Sš.Ž. 78.; symbolický, ty-
pický význam obětí starozákonných; pod-
stata o-ti. Sš; I. 47. O. donésti, Sš. Ž. 87.,
přinésti, Sš. Ž. 88., vyzdvihnouti, Sš. Z. 91.,
zavrhnouti, Sš. Ž. 92., ustanoviti, Sš. Z. 87.
Vzbuzovati ku přinášení o-tí a zápalů, Sš.
Mr. 6. O. splniti. Jel. Hovado k oběti odlo-
žené, oddané. V. O. na oheň klásti. Háj. O.
za mrtvé dělati. Kom. O. činiti, konati, za-
biti. V. Něco za o. přinésti. D. O. oběto-
vati. Háj. O. na oltáři obětovati. Kom. O.
na oltáři položiti. Kram. Syna na o. vydal.
Pref. Něco v oběť dáti. Šm. Za o. se dáti.
O-tí nešetřiti. Čert oběti pobere a oltář zů-
stane (věno se utratí, ale žena zůstane). Lb.
Oběť na oltáře nésti. Kat. 3203. Dcera pak
klesla obětí (za oběť). Us. v Dobrušce. Vk.
— Oběť přinésti ve smyslu tropickém, ein
Opfer bringen, lépe: oběť učiniti; v o., za
o. dáti n. přinésti. Ml.

Oběta, y, f., oběť, die Gabe, das Ge-
schenk, Opfer. Veleš.

Obětavný, vz Obětavý.

Obětavosť, i, f. O. obecná. Šb. Lépe: obě-
tivosť. Š. a Ž. Vz Obětavý. Die Aufopferung,
Opferwilligkeit.

Obětavý, od obětati (Cf. Oběcati), ale po-
něvadž tohoto slova již neužíváme, tedy
lépe: obětivý (obětivosť), od oběť, i, jako
příznivý od přízeň, nebo obětovný od obě-
tovati, jako milovný od milovati. Os., Šb.,
Šm. Obětavný, šp. m. obětavý, obětivý, obě-
tovný. Km. Vz Obětivý. Opferwillig.

Obětěli z dobré vůle. BO.

Obětiště, ě, n., der Opferplatz. Rk.

Obětivosť, i, f. Vz Obětavosť.

Obětivý, vz Obětavý. Obětivý od měkce
zakončeného oběť, jako plesnivý od plíseň.
Mk.

Obětka, y, f., ein kleines Opfer. Rk.

Obetkati, vz Otkati; Obetknouti.

Obetknouti, knul a kl, ut, utí; obetknati;
obtýkati, okolo nacpati, um-, vollstopfen.
co: břich. L. — O. = obemknouti. — co
čím: rukama.

Obětnice, e, f., oltář, Opferaltar, m.,
Opfertisch, m. V., BO. V pol. = slib. L. —
O., osoba obětující. Kat. 3063.

Obětník, a, m., Opferpriester. D., Kron.
mos., V. — O., u, m., obětnice, Altar, m.

Obětniště, ě, n., der Opferherd, Opfer-
platz, die Opferstätte. Rk. '

Obětný, obětní. Opfer-. O. chléb, víno,
Jg., očista, Měst. bož., dar, řezník, V., ko-
láček, Kom., dobytče, nůž, řád, D., kvas,
pytlíček (der Klingelbeutel), Dch., sudec
(vas). BO. Kněžie obětné úřady své kona-
jíce. ZN. O. ráz, Opfercharakter, m. Svátost!
ta o. ráz v sobě chová. Sš. I. 233. O. ho-
stina. Sš. Z. 124. O. obřady, Opferceremonien.

Obětování, n. = konání oběti, das Opfern,
die Opferung. Dobytče k o. D. — O. =
dání, vynaložení k něčemu, die Aufopferung,
Anbietung. D. — O. Krista pána, die Opfe-
rung Christi, hromnice. Gl. 183.

Obětovaný; obětován, a, o, geopfert,
geweiht. — komu. Dar Bohu o-ný. V. —
k čemu. I kozí srsť k stánku obětována. Mus.

Obětovati = oběť činiti, konati, opfern;
k nějaké zvláštní potřebě odkládati, daro-
vati, darbringen, darbieten, darreichen, dar-
strecken, aufopfern, widmen, schenken. Jg.

— v čem (kde, kdy). Pohanští popi v há-
jích obětovali. Kom. Obětoval mu ve hře
také některé sto (prohrál). Ros. — komu
za co. Bohóm za vícestvie. Výb. I. 18. Bohu
za hřích. D. — kde (na čem). Na jeje
vrše obětuj bohóm. Rkk. 20. Obětova oběť
na oltáři. BO. — komu co. Kněžím desátky
a prvotiny. Kom. Duši Bohu, se Bohu, ně-
komu dar, V., život, někomu knihu (při-
psati), D., komu nocleh. Us. (Bohóm) kra-
vicu bujnú. Rkk. 21. — co kam. Noe obě-
toval zápaly na oltář. Br. O. tělesné oběti
na oltář. Chč. 374. — v co. Někomu v děk
o. Šm Ob. skopce v oběť zápalnou. Gen. —
co k čemu: k rozkazům. Šm. — z čeho.
Neobětuj Bohu z neobřezaného křoví (neob-
řezaného srdce). Mus. Obětují z nesprave-
dlivě nabytého. Sš. L. 157. Obětováše z prv-
ního příplodka svého stáda Abel. BO. —
bez koho. Neobětuj bez matky (v skutcích
mravný). Mus. — že, aby. O-val, že vyhrál,
aby vyhrál. — čeho za koho: modliteb a
mší za knížete, šp. m. co: modlitby a mše.

— se za koho. Tak sě obětoval za ny (za
nás). Smil v. 245. — jak. Obětovati voly a,
ovce bez měry a bez počtu. Bj.

Obětovnosť, i, f. Tím o. jeho tím větší
váhy dosahuje; Krista v o-sti následovati.
Sš. L. 179., 188. O-stí koho zachovati, zí-
skati. Nt. Die Opferwilligkeit.

Obětovný, vz Obětavý. O. zmužilosť, srd-
natosť. Dch.

Obevříti, obevru, vřel, ení, obvařiti se,
ein wenig sieden. Jg.

Obezdění, í, n., vz Obezdíti, das Um-
mauern. — O., obezděné místo, die Um-
zäunung. V tom o. jest oltář. Pref.

Obezděný; obezděn, a, o, ummauert. O.
dvůr, město. Jg.

Obezdíti, il, ěn, ění; obesdívati, um-,
einmauern. — co čím. Kázal jej pevnými
zdmi obezdíti. Háj.

Obezhlavěti, ěl, ění, den Kopf verlieren.

Jg.

Obezhlaviti, il, en, еní (rus.) = stíti,
enthaupten. Koll.