Předchozí (223)  Strana:224  Další (225) |
|
|||
224
|
|||
|
|||
osladila by je a oblíbeznila tichosť a trpěli-
vost'. Berl. král. 274. Oblíbiti (zastr. oblubiti), il, en, ení; obli-
bovati - zamilovati, vyvoliti, z jiných vy- brati, rád míti, Gefallen finden o. haben, lieb gewinnen. V. — co. Aby práci mou chatr- nou oblíbili. V. O. ženu. Jg. Pakli válku oblíbíte, bojujte beze mne. Flav. Tu radu oblíbili. Solf. co jak. To nad jiné obli- buje. Aesop. si co. Tu zemi sobě oblíbil. Br. On si to velice oblibuje. Jg. Život an- gelský, nečisty sobě oblíbili. V. Byliny svá místa, si oblibují. Byl. Oblíbili si stanoviště u Řípu. Kom. Se sobě. Kom. O. si hru v ku- želky. Sych. — Plk. - si v čem (libosť míti). Ros. — co sobě za co. Oblíbil ho sobě za syna. Ros. Oblíbil si ji za, nevěstu. Jg. Oblibka, v, f., oblíbení, Wohlgefallen, n,
Plk. Oblibný; oblíben, bna, o, wohlgefällig. Ps.
Oblibování, n., das Wohlgefallen. V.
Oblibovati, vz Oblíbiti.
Oblice, e. f., zakulatělé okno, rundes Fen- ster, Ochsenauge, n. Us. Oblícný, před lícem, obličejem ])oložený,
ležící, jsoucí, vor dem Angesichte, Antlitze sich befindend. Chlebové o-ní = posvátní, předkladní či pořadní, die (12) Schaubrode, panes facierum, faciei vel propositionis. Sš. Mt. 171. Obličej, obličej, e, m., na Slov. obličaj.
Das (iesicht, Antlitz, Angesicht. O. z ob a běžného posud ve slovenčině líko líce. Ht., D. Obličej píší: V., Troj., Kom., Har., Berg., Ros., Kram.. Jel.. Rvač., Smrž.; obli- čej: Jel., V., Br., Ben. Dlouhá slabika v líko krátí se, protože předpona, přízvukem ji po- hlcuje, sr. šíje - zášijek, týl — potylek, váha — povaha, víra - nevěra, líce — po- liček, Nerad. Mk. O., facies, vultus, přední, strana hlavy člověčí, jejíž obrys z pravidla jest křivka tvaru vejčitého, širším koncem vzhůru obráceného. O. slove také tvář. Přední části o-je jsou: čelo, oči, nos, rty. ústa, brada, líce a jařma. S. N. Vz tam více. O. zasmušilý, smutný, zakrnělý zaklaný, hrozný, krvavý, krásný, pěkný, sličný, V., zardělý, ochotný, neochotný. Troj. Podoba o-je. Har. O. sklo- piti; smutného o-je býti. V. O. se vráskami potahuje. Kom. O. jeho to pronáší. Jg. O. jest, člověka zrádce. Ros., Č. Vidění o jem v obličej. Ruk. sv. Ang. Pójdu pred o. knie- žecí Olofernův. BO. Učiňmy člověka k o-ji a, ku podobizně našej. BO. Viděl jsem Ho- spodina, o-jem k o-ji. BO. Před o-jem. V. Svědek řekl mu do obličeje, lépe; do očí, Šb., Mk. (do tváři. Mk.) Do obličeje někomu se dívati, lépe: do očí. Brs. 114. Cf. Ať nic nemluvie nepodobného proti hospodě (pánu) ani v oči ani kromě očí. St., N. 66. Znám ho o-jem víc než obyčejem. Vz Znám. Jg., C. Znáti koho po obličeji. Nt. Sám v svůj o. nahlednouti a sebe poznati. Čr. —Vz Kostra, Kosť.— O. země. Troj.— Obličej mysli jeho v tomto psaní spatřuji. Jel. — O., povrch, die Oberfläche. Jedna ratolesť (žíly) ocházie v dieru srdce, druhý díl rozsypal se na o. srdce. Sal. Oblíčení, n., dovedení čeho lícem, usvěd-
čení, obvinění, vydání na odiv, v nevážnosť, |
zahanbení, Uiberführen, Uiberweisen, n., Be-
schämung, Beschimpfung, f. Dáti list pro- pustný bez o. úředního. Sš. Mt 29. 1. Obličiti, il, en, ení = přesvědčiti. ob-
viniti, überführen, überweisen. Rus. Nechtěje ji obličiti (v lehkosť uvésti. Br.) Novot. Mat. O. koho, konfrontiren vor dem Gericht. Hanka. 2. Obličiti, il, en, ení, obíliti, weissen
tünchen. co čím: zed', stěnu vápnem. Us. Hý. — Výb. I. 872. Oblička, y, f., obličky, pl., ledviny, die
Nieren. Na Slov. — 0., hilem, das Weissen, Uebertünchen. Na Mor. Mrk. Obličný zločin. Vz Líce.
Obligace, e, f., zlat., zavázání-se k čemu,
závazek, povinnosť, Verpflichtung, Verbindlich - keit, Schuldigkeit; dlužní úpis, Schuldver- schreibung, f. Rk. O. konvertovaná. Šp. Obli- gaci vystaviti není české; Češi sepisovali, skládali, dávali, vydávali, (od sebe) nebo vy- hotovovali, zdělá roli jistotu na 50 kop a na dluhy jistoty a listy měli. Jv., Brs. 188. Vz Úpis. Obligatní, z lat., povinný, zavázaný,
obligat, verpflichtet, verbunden. Rk. O. hlas, nástroj, vz S. N. Obligo, it., povinnosť, závazek (kupce),
závaznost'. Vz S. N. Oblik, Hoblík, a, m., ves u Loun. PL.
Oblík, u, m., účet, Rechnung, f. Na Slov.
Plk. Oblíkací = oblékací.
Oblíkati, vz Obléci.
Oblina, y, f., jakosť oblého, oblosť, okrou-
hlosť, nakulatělosť, Rundlichkeit, Runde, Walzenförmigkeit, f. O , křivina kolem válce a kužele (o. válcová a kuželová), die Mantel- fläche (des Cylinders, Kegels). Prm. — O., sama věc oblá, okrouhlá, die länglich runde Sache selbst. Us. Hý. O. slove tesařům tenší konec kmene neb trámu, jejž pro stejnosť tloušťky celého dřeva v hrany nevytesují neboli nevyhraňují, ale tak v přirozené ku- latosti nechávají. C, D. Oblínalosť, i, f., oplchalosť, die Kahlheit.
Jg.
Oblínalý, oplchalý, kahl geworden. Jel.
O. se říká, když ku př. u zvířat stará srsť opadává a nová již dosti veliká jest. Mřk. Oblínati =oblyseti, kahl werden.-čím.
Zvířata, starostí n. prašivostí oblínala. Jel. Oblinka, y, f., hladký kus dřeva do ruky
se hodící. Us. u Příbora. Mtl. Oblinouti, vz Obliti.
Obliquus, lat., nepřímý, šiký, kosý. Rk.
Casus o., pád nepřímý. Oblísati, ochlácholiti, mit Schmeicheln
ennehmen. Tkadl. I. 47. — koho. Us. Oblitek, tku, m., die Oblate. Jg. 1. Obliti, obliji, obleji, il, it, ití; obli-
nouti, nul, ut, utí; oblévati, oblívati, vz Líti. Umgiessen, begiessen. Jg. — co čím: strom vodou, D., železo olovem. Us., Kat. 22.07. Meč čelo mé krví oblil. Troj. Údy studenou vodou. Lk. Buoh veselím objesní (mysl) a odivnú jako oblé (=obleje) pochotností. St. koho kde. Koho v lázni obleji. Jád. Jíchu
okolo mazance o. Kuch. knih. - se čím: vodou. Jg., slzami. Rus. |
||
|
|||
Předchozí (223)  Strana:224  Další (225) |