370

Omletý. O. výčitka, průpověď, abgedro-
schen, viel besprochen. Šm., Sd.

Omlknouti se, v Krkonoš. = opozditi
se, sich verspäten. Kb.
Omlouvací, Entschuldigungs-.

Omlouvač (zastr. omluvač), e, m., sok,
pomlouvač, der Verleumder. Solf., Troj. —
O., der Entschuldiger.

Omlouvání, n., vytýkání, Vorwurf, m.,
Vorhaltang, f. Ten dobrodiní svých žádným
omlouváním nezprzní. V. — O., vymlouvání,
barvení na bílo, Beschönigung, f. D. Také
počet ten, kterýž na vás jest položen, aby
hned beze všeho odtahování a o. jej poslal.
Tov. 3. — O., Entschuldigung, f.

Omlouvati, vz Omluviti.

Omluva, y, f., osočení, pomluva, die Nach-
rede, Verleumdung. Na holou omluvu ne-
přátel svých, bez vyslyšení stínáni. V. Jat
na omluvu. V. Omluvami nepravými koho
o hrdlo strojiti. Plác. — O., obrana, vý-
mluva, Aus-, Schutzrede, Entschuldigung.
D. Ty omluvy nemohly jim postačiti. Solf.
Že se tuto žádné omluvy hříchu jeho nečiní.
Br. Rádi jsú jí (berni), aby svých lidí užili
pod o-vu, zum Vorwand, zur Ausrede neh-
men. Št. Svou omluvu někomu učiniti. Apol.
To dává k milování omluvu. Troj.O-vu míti.
Smil v. 1261. Nic vám ta o. vaše neslouží.
Štr. Neméně vysvítá to z o-vy, kterou se
zaštiťuje, že list k nim psáti se podjal. Sš.
O. 185.

Omluvení, n., osočení. Příčina vypovědění
byla nějaké o. ho u císaře, jakoby černo-
kněžníkem byl. Břez. 270. Verschwärzung,
f. — O., výčitka, vyčítání, vytýkání, Vor-
wurf, m. — O., vymluvení, Entschuldigung,
f. Jg. Vz Omluva.

Omluvenka, y, f., lístek, kterým se kdo
omlouvá, že na př. k novému roku nepřeje,
že za příčinou nemoci do školy přijíti ne-
mohl. Dáti, napsati někomu omluvenku. Ent-
schuldigungskarte, f.

Omluvený ; omluven, a, o, osočený, obža-
lovaný, verschwärzt, verleumdet; vytýkaný,
vorgeworfen; vymluvený, entschuldigt. Jg.
Vz Omluva, Omluvný.

Omluvitelný, entschuldbar. Rk.

Omluviti, il, en, ení; omlouvati = oso-
čiti, obouzeti, ožalovati, verschwärzen, ver-
leumden ; předstírati, vyčítati, vytýkati, vor-
werfen , verweisen; vymlouvati, ausreden,
entschuldigen. Málo daruje a mnoho omlouvá
(vyčítá). Koc, Br. Dává ochotně a nic ne-
omlouvá. Br. — koho, co. Omlouval ho
(osočoval; vymlouval). Us. Svá dobrodiní
ke mně ustavičně omlouvá (vyčítá). Us. Při
omlouvati, zavříti, causam perorare. Ep. Pog.
22. Proč tu věc omlouváš ? Ml. — koho
kde. Omluvivše mne před vámi (osočivše),
že jsem nepřítelem těch, ješto souditi mají.
V. Omlouval (osočoval) Jana u krále. V. Jak
jsou všichni tři stavové pod obojí u císaře
křivě omluveni. Skl. 06. Zb. — Lom., Solf.
Marii omluvil (vymluvil) Kristus před Martou.
Pref. — co na kom. Zlé věci na sobě omlou-
vati. Chč. 383. — koho proč. Ze závisti
je kdo omlouval (osočoval). V. — se, koho
čím. Tím se omlouvá. Kram. O. někoho
lžemi a nepravými poboňky. V. Se nezna-

lostí zákona, Ml. Něco slovy trpkými a dů-
tklivými o. (vytýkati). V. — Arch. I. 62. —
se. Darmo se omlouváš (vymlouváš, tarasu-
ješ, ohrazuješ. Vz Výmluva). Č. — co, se
komu. O. se komu. Dal. 49. Totéž lotři
omlouvali (vytýkali) jemu. Novotný. Jim
Cyrillus se omluvil (Život sv. 1495.). — se,
koho v čem. Nic nevěrných v nevěře jejich
neomlouvá. Br. Poněvadž toho vykonati ne-
budu moci, v čemž jsem se mu také i vy-
mluvil. Břez. V něčem se o. (vymluviti).
Apol. Uctivě se v tom omluvil. Pulk. — se
čím z čeho. J. tr. — se (v čem z čeho).
J. tr. Z toho sú se všichni omlúvali jako
nevinní. Hl. O. se z čeho (vymlouvati). Har.,
Br. Omlouvaje se ve svém svědomí před
Bohem z těch věcí. Br. — koho ke komu.
V tak dlúhém času mne k vám omlúvali.
Ep. Pog. 23. By ji k tobě omluvila (vymlu-
vila), ač na čem tobe zblúdila. St. skl. —
oč. Ty neščestie, ty mne všeho dobrého
zbavilo, a mne o to omluviti nedáš ? mlčeti
nebudu. Tkadl. I. 10.

Omluvný, omluven býti mohoucí, omlu-
vený, entschuldbar, entschuldigt. Omluvna
učiniti koho před kým. V., Žer. Mějte mne
v tom omluveného, Žer., omluvna. Akt. m.
Ferd. (Činím se vám omluvna.Apol. Abyste
mne omluvnou měli. Kateř. Žer. Mějte nás
omluvny. Jg. — O-ná psaní učiniti, Recht-
fertigungsschrift. Jg.

Omlzek, zku, m., cumel, Schlotzer, m.
Na Slov. Plk.

Omnibus, u, m. (lat. = všem, pro všecky),
společný vůz. V omnibusu jeti. Us. Vsedl do
omnibusu a jel. Přijel omnibusem.

Omnouti, omnu, omnul, ut, utí; omínali
= mnutím otříti, abreiben. — koho. Střevíc
mne omíná = hněte, tlačí, drückt. D., na Slov.

Omnožeti, el, ení, více majícím se státi,
mnoho obdržeti, více míti než potřeba, viel
haben, reich werden. Kdo mnoho měl, ne-
omnožel. Sš. I. 356.

Omnožiti, il, en, ení; omnožovati = zmno-
žiti, vermehren. O. se na Slov. = mladé míti,
Junge werfen. Plk.

Omočení, n., das Eintauchen. Jg.

Omočený; -čen, a, o, eingetaucht. Jg.

Omočiti, il, en, ení; omáčeti, 3. os. pl.
-ejí, el, en, ení; omákati, omáčívati, eintau-
chen, eintunken. — co kam: péro do in-
koustu. Jg. Něco do smetany o. Er. P. 409.
Vzemše húbu v nocet omočichu. Pass. 307.
— co kde: šat v barvě (barviti). V. Meč
v krvi o. Troj. Konec prstu u vodě o. Chč.
633., Sš. L. 164. — si (v čem). Omočil si
v tom (ošidil se). Kdo se po všem točí,
snadno si omočí. Lb. Neškodilo by, kdyby
si také trochu omočil, naší rozmluvy se
účastni]. Km. — se, sich nass machen. —
si co. Musím si o. pysky (napiti se). Us.
u Rychn. Jde přes vodu a neomočí se (slunce).
1626. — se kam : na postel (poscati). Kříst.,
Šm.

Omodřiti, il, en, ení; omodřovati. — co
čím: prádlo modří berlínskou, blau färben
(machen).

Omok, u, m., omáčka, die Tunke. Us.
v Petrov. Dch. O. k barvení, der Farbwisch.
Rohn.