495

všeobecným aneb od méně světlých ku svět-
lejším (= klimax) aneb naopak (= anti-
klimax, vz Gradace), jmenujeme p. ten sklad-
ným či souborným, synthetickým (p. synthe-
ticus), ku př.: Na počátku bylo slovo a
slovo bylo u Boha a Bohem bylo slovo.
Sš. J. 12. (Joa. 1., 1.); aneb: (Připravte
cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho), každé
údolí bude vyplněno a každá hora a chlum
bude ponížen a budou křiviny přímými a
kostrbaté cesty hladkými. Sš. L. 48. (Luc. 3.,
4. 5.); aneb: Proč tedy křestíš, nejsi-K ty
Kristus, ani Eliáš, ani prorok? Ss. J. 26.
(Joa. 1., 25.) (Cf. Zschokke, Historia sacra
a. t. 1872. pag. 175.; — Bickell, Metrices
biblicae regulae exemplis illustratae, 1878.)
Počtem členů jest pak p. ten dvoj-, tří-,
čtyř-, zřídka pěti- nebo šestičlenný. Hý.

Parallelka, y, f., eine Parallelklasse (o
školách).

Parallelkette, vz Pohoří.

Parallelní, -ný, rovnoběžný, stejnoběžný,
rovnosvorný, přídobný, kolejný, parallel. Šm.
P. místo (ve spisech), přídoba, přídobnosť,
die Parallelstelle. Šm. Místa p-ná, Sš. J. 37. ;
věty rovnoběžné, Sš. L. 103., stejnoběžné.
Sš. J. 13. Vz Parallelismus.

Parallelogram, u, m., řec., rovnoběžník,
v měřictví čtyrstranná, přímočárná figura,
jejíž proti sobě ležící strany rovnoběžné a
tedy stejně dlouhé jsou. Jsou-li všecky čtyři
strany stejně dlouhé a všecky 4 úhly pravé,
nazývá se čtverec (Quadrat); jsou-li pouze
proti sobě ležící strany stejné a všecky čtyři
úhly pravé, jest to obdélník; jsou-li všecky
4 strany stejně dlouhé, ale jen proti sobě
ležící úhly stejné, jest to kosočtverec (Rhom-
bus); jsou-li pouze proti sobě ležící strany
a proti sobě ležící úhly stejné, jest to koso-
dělník (Rhomboid). P. sil. Vz S. N.

Paralysa, y, f., řec, ochrnutí. S. N.

Paralysovati, z řec, přerušiti, zrušiti,
neplatným učiniti, ochromiti. — co čím.

Paramagnetism-us, u, m., vz KP. II. 188.

Parament, u, m. P-ty 1. roucha obřadná,
die gottesdienstlichen Kleider, paramenta;
2. všecky okrasy a pokryvky oltářů. S. N.
Altarschmuck, m.

Parametr, u., m., řec, příměr, Nz., ob-
mčr, obměrník, der Parameter (v měřictví),
die doppelte Ordinate, die durch den Brenn-
punkt eines Kegelschnittes geht. Hý.

Paramylon, u, m., škrob euglenový. Šfk.
553.

Paramythie, e, f., z řec, nápodobená
báje, přebájení. Nz. P., druh didaktického
básnictví, příbuzný bájce a paraboli. Vz S.
N. Květy 1872. č. 14.'Dch.

Párání zubův, das Stochern. Reš. — P.,
meškání. Vz Párati.

Páranice, e, f. To je s tím p. = práce.

Parankerit, u, m., nerost., Bř. N. 136.

Parapektin, u, m. Vz Šfk. 562.

Parapet, u, m., předprsí, die Brustwehr,
čásť hradby obsádku kryjící. S. N.

Paraplexie, e, f., z řec, ochromnuti ně-
kterých údů mrtvicí, Lähmung. Rk.

Parapluie, (fr., paraplyí, v obec. mluvě:
paraple, n.), deštník. Rk. U Olom. paraplej,
e, m. S(l.

Parasceni-um, a, n., z řec, vedlejší po-
koj (v divadle). Rk.

Paraselene, y., f., řec., obměsíčí, das
Dunstbild des Mondes. Šm.

Parasit, a, m., z řec, hosť, Gast, m.;
cizopasník, fatkář, břichopásek. P-ti v zoo-
logii jsou živoci, kteří přebývají a žijí na
jiném těle živočišném, berouce z něho po-
třebnou výživu. Der Schmarotzer, Mitesser.

Parasol, u, m., z fr., stinidlo, slunečník,
Sonnenschirm, m. Rk. Na Ostravsku ve Slez.
deštník. Tě.

Pařát, u, m., pazour, Klaue, Kralle, f„
Sych.

Parataktický, souřadný. P. věty, sou-
řadně složené. Časové okolnosti vyjadřují
se totiž též větami souřadně složenými. Květ
leda se rozvinul a již má včelek tolik. Jen
se ukázal a již utekli. Brt. S. § 506.

Parataxe, e, f., z řec. Skládání vět pů-
vodně nebylo jiné než přiřadování čili pa-
rataxe a to z prvu nespojitá; věty vedlé
sebe se kladly a ničím jiným se neskoná-
valo jich spojení leč myslí: Bůh dal zuby,
Bůh dá chleba. Teprve časem úkon vněj-
šího spojování ujala zvláštní slovce, jež po-
zbyvše významu původního (příslovcí uka-
zovacích) klesla na stupeň pouhých spojek
a to souřadných. — Parataxe nespojitá často
se naskýtá v řeči prostonárodní: ve příslo-
vích, písních a pohádkách, jakož i v básnictví
umělém a) za souvětí souřadné a) slučovací.
Boj se Boha, styď se lidí. — ß) Odporovací.
Pravdu sobě huďme, dobří spolu buďme. —■
y) Příčinné. Slunce peče, déšť poteče. —
b) Za souvětí podřadné a) vyjadřovací. Stalo
se těch časův, kněz Oldřich umřel. Výb. I.
196. Hledí, div si očí nevyhledí. — ß) Žá-
dací. Raziu vem, smysl svój při sobě jmějte.
Dal. 174. — y) Časové. Puštěn koráb na
moře, dán v ruce boží. — d) Výsledné. V roz-
ličných krajích povodeň byla, mnoho vsí za-
hubila. — e) Srovnávací. Vrána k vráně
sedá, rovný rovného si hledá. Růže při trní
se rodí, radosť po žalosti chodí. — Pozn. 1.
Parataxí nespojitou přičiňují se často zá-
vislé věty konditionalem vyjádřené k větám
hlavním. Prosil mne, bych mu pověděl všecko
(vedlé: a-bych). Pochybuji, by to pravda
byla (v. a-by). — Pozn. 2. Parataxe spojitá,
často se naskýtá ve spojeninách vět, v nichž
nyní poměr podřadnosti spatřujeme : a-bych,
ať (=a ti), a já, a ty. an, ana, ano a j.
Brt. S. §. 469., 471.

Párati, párám a páři = drápati, drbati
však hloube než po vrchu, kratzen, aufreis-
sen, wühlen ; rozbírati šití n. tkání, auftren-
nen ; nějaké drobné dílo dělati, tändeln,
fasern, zaudern. Jg. — abs. Krejčí šije,
časem i párá (páře). Kom. J. 504. Jeden šije,
druhý párá (co jeden udělá, druhý zkazí).
Rovně mu párať jako šíť. Prov., Jg. Co tam
dycky pořeš ( = páráš = dovádíš; pářeš)?
Na Ostrav. Tč. — co, koho. Hrom tě páral,
osle. Us. Lodí vodu páře. L. P. zuby (aus-
stochern), Ros., šev, D., skopce, Us., peří
(dráti). Jg. — co čím: zemi pluhem, L.,
skopce nožem. — po čem, jak. Párá se mu
to po švu. Nechce se mu to po švu p. (když
se co nedaří po vůli). Ros. — se. Co se