560

Jg. Vůz má kola z pístu, špic 12, loukotí 6
a tolikatéž šínů složená. Kom. J. 457. Na
Mor. hlava. Mřk. — P. (zastr.), radii, u vozu
špice. Vz Houf (konec).

Pista, Pišta, y, m. = Štěpán. Slov. Hdk.

Pistacie, e, f., klokočka. V. P. planá. Vz
Schd. II. 306.

Pistil, vz Semenník.

Pistina, y, f., Pistin, ves u J. Hradce.
PL.

Pístiti, il, ěn, ění = pístem, kopisti mí-
chati, mit dem Rührscheit kneten. — co:
chléb. Us. u Kard. Řečice a Počt. Mš.

Pístné, ého, n., byla ves v kr. pražském.
Vz S. N.

Pistol (na Slov. pistol), e, pistole, e,
pistolka, y, f. P., od píšťala. Mus. 1828.
II. 7. (Pal.): chybně od mě. Pistoje. Vz více
v Gl. 230.

Pistolka, y, f., das Ochsenjoch. Na Po-
labí. Mý.

Piston, u, m., nástroj hudební. Vz KP
II. 314.

Pistoř, zastr. = Pistoja. Jir. Vz Bž. 114.

Pistov, a, m., Pistau, ves u Plané; u Ji-
hlavy. PL.

Pistovice, dle Budějovice, ves u Vyškova.
PL.

Pístový, Bläuel-. Těžkéť jest trpěti pie-
stové rány, lúh lítý, var, mýdlo, aby to
špínu vyleptalo. Št. N. 104. Vz Píst. P. hůl,
Kolbenstange, f. Prm.

Pistrula, y, f., ovce kropenatá. Na mor.
Valašsku. Brt.

Písty, dle Dolany, něm. Pist, ves u Sad-
ské; u Budina. PL., Tf. 288.

Pisy, gt. Pis, pl. f., bylo mě. v Elidě.
— Pisan, a, m. — Piský.

Píščala = píšťala. BO.

Píščatý = písčitý. P. zem, břeh, Sand-.
U Ostrav. Tč.

Píščel, strč. = píšťala. Gb.

Píščelný zvuk, tonus tubae. Bž. 124.

Písek, ška, m., sedlák ve hře šachové,
der Bauer. V.

Píšelo, a, n., Pischello, ves u Náměště
na Mor.

Pišišvor, a, m., jistě z něm. Spiessbürger
překrouceno, čemuž i význam (= šosák,
úzkostlivý měšťák, nemotora) nasvědčuje.
Prk. Us.u Písku. Dch.

Piškot, lepe: biskot, u, m., z lat. biscoctus
panis, suchár, topinka, Zwieback, m., Bi-
skote, f.

Píšť, ě, m., (i,f.?),Pischt, ves u Ledče. PL.

Pišťadlo, a, n., vřed zatvrdlý mající úzké
ústí, uvnitř ke dnu široký, z jehož trubic
hnůj piští, píšťala, Fistel, f. P. v kosti (rak).
Ja, Vz Pištěla. — P., píšťala, menší střelba,
Pistole, f. Bur.

Píšťák, a, m., kdo na píšťalu píská, pištěc,
der Pfeifer. Dch., Štelc.

Píšťala (zastr. pištěla), y, píšťal, pištěl,
i (zastr. piscel, píščel, píščela), píšťalka,
píštalička, y, f. P., trubka, jíž se piská,
die Pfeife, die Schwegel, Schwiegel. Vz více
v S. N. Jg. P., sr. fistula, p m.: f. Jiní od
pišť (pisk, pištěti). P. dětská, čakan, zob-
cová fletna, přiční fletna, klarinet, oboje,
fagoty, p. varhanní, dudy, kolovrátek; části

varhanních píšťal: nožka, jádro, ústí a těleso.
S. N. P. pastýřská a jiné, vz KP. III. 310.,
sklářská. KP. IV. 569. P. o devíti dírkách.
Suš. Pis. 708. P. rozkladná, zerlegbar, jazý-
čková, Zungen-, stupnicová, Skalen-, Köni-
gova varhanní. Ck. Ty jdeš jako pastucha
s píšťalou (pískaje si); Us. rychnov. Varhany
z trub a píšťal složeny jsou. Kom. J. 775.
P. na ptáky, na křepelky, z rákosí, D., vábná.
Rk. Pištěl zvučnosť. Jel. Na p-ku pískati.
V. P. postranní. V. Uříznouti si p-ku (při
něčem vydělati). D. Lehko jest píšťalky
v rákose řezati. Jg. Snadno sedě ve třtí
píšťalky dělati a sobě pískati. Č., Lb. Vz
Rákos, Bohactví. Píšťala sladce zni, když
ptáčník ptáčata vábí. Kom. Dělá píšťalky,
jak se mu líbí. Vz Tlachal Č. — P., stud-
ničná trouba, spojená s botou n. konví,
jakožto díl čerpadla, Pfeife, f. V. — P., tenší
střelba, odtud i pistole. P. byla krásná, ruční,
střelní zbraň podobná píšťale, od niž i jméno
dostala. Hrš. Km. II. n. b. 119. Vz Pistol.
Střílení z píšťaly. Tov. — P., vřed, vz Pi-
šťadío. P. slzní, v kostí, v článcích hřbet-
nice, močová atd. Sal., Ja.

Píšťalí, píšťalový, Pfeifen-. P. kolínko;
kosť, na Mor., = kosť hnátová, hnátovice,
holeň. Das Schienbein. D. Vz Pištěl.

Píšťalice, e, f., Pfeife, f. Sládek, Bf.

Píšťalnice, e, f., der Pfeifenstock. P.
varhan. KP. IL 327. Vz Píšťalniště.

Píšťalnický, Pfeifenmacher-. P. řemeslo.

Píšťalnictví, n., Pfeifenbohrerhandwerk,
n. Jg.

Píšťalník, a, m. (zastr. píštělník), Pfeilen-
macher, -bohrer, m. Žid.

Píšťalniště, ě, n. = píšťalnice, to misto
ve varhanách, kde píšťaly zadělány jsou.

Píšťalný, Pfeifen-, Fistel-. Ras. P. ná-
stroj, Rohrinstrument, n. Mus.

Píšťalový, Pfeifen-; Fistel-. Rk.

Píšťalstvo, a, n., das Pfeifenwerk in der
Orgel. Van.

Píšťany, dle Dolany, Pistian, ves u Lo-
bosic. PL. — P., lázeňské místo na Slov. Fa.

Pišťba, y, f., pískání, zvl. na hudebné
stroje, das Pfeifen, die Pfeiferei, Musik mit
blasenden Instrumenten. Jg. P. od pisk. Bž.
231. Pisk + ba. Mkl. B. 215. — V., St. N.
46. Hudba a p. Km. — Sš. Mr. 25. Pohy-
nula jest p. a hudba. BO.

Pištěbník, a, m. = pištěc. Troj., Tk. II.
545.

Pištěbný. Ve zvuku p-ném (clangor tubae)
i v hlasu trubném přisáhli sú. BO.

Pištěc, šťce, m., pískač, der Pfeifer. Dal.
172., V. Ani p. ani hudec. V. Jako pišťci
mu tvář naběhla. Us. v Krkonš. P. trefil na
bubeníka (čert na ďábla, holič na bradéře).
Vz Stejnosť Č., Ros. Přišli pišťci, hudci,
i herci s rozličnými stroji (na hody). GR.
Hudci i pišťci (musici). BÔ., Sš. Mt. 129., 131.

Pištěk, a, m., pištěc, Pfeifer, m. — P.,
pták zpěvák, emberiza citrinella. Frč. 353.

Pištěl, i, f., kosť pištolí či hnátová, das
Schienbein. Udeřiti se do p-li. Us. na mor.
Drahansku. Hý. Vz Píšťalí.

Pištěla, y, f., nežit hluboký, stříl, jehož
ústa jsú úzká, ale vnitřnie širokost jest ve-
liká. Sal. 73. 8. Vz S. N., Pišťadlo.