606

vesa přechodná vůbec a nepřechodná pohybo-
vání (vz Pře-) s předložkou po složená řídí
akkusativ. Znamená pak: 1. okamžik, kdy běh
činnosti po místě, po všech stranách, zcela po
předmětě samém v skutek vstupuje. Bolení na
svém těle pociťuje. Jg. — 2. Táhne činnost
na celek, avšak distributivně znamenajíc
všecky jednoho po druhém, část' po části,
Zk., ze činnost na mnohých předmětech n.
od mnohých podmětů se vykonala. Mkl. Po-
mámil je všecky (jednoho po druhém).Všecky
pobil. Pohasiti, pomříti, pomořiti, popáliti,
pořezati. — Pozn. Na označeHOu distribu-
tivnosti děje, buď že několik podmětů jeden
po druhém stejnou měrou děje se zúčast-
ňuje buď že děj slovesný několik předmětů
po sobě stejnou měrou zasahuje, skládají se
složená slovesa trvací s předložkovou sku-
peninou poz nebo, počíná-li složené sloveso
sykavkou, s pouhou předložkou po. To děje
se vždy, pravidelně a bezvýminečně a jest
tudíž počet takových složenin nekonečný:
Všeci pozutíkali. Ptáci pozulétali. Ovce sa
porozbíhały. Vrúble sa pozujímały. Všecko
sem pozapomínál. Pozvyupomínáł peníze.
Pozvyplácál dluhy. Pozvynapožčáváł si pe-
něz. Všecko mu pozvytřípał. Stromy sú po-
zohýbané od ovoca. Poznavlékała, pozvy-
vlékala jehlice. Knoflíky sú pozvytrhované.
Všecky pozvyhazováł z izby. Pozamykáł
truhly. Pozotvírál okna. Pozvytahováł hře-
bíky. Poznachodili všecko. Pozobchodíł pole.
Pozorávali po kúsku. Pozutínál všecky ha-
luze. Na mor. Zlínsku. Brt. — 3. Ukazuje
k směru činnosti, až po něco, k něčemu.
K tomu ji lakomství popouzí. — 4. Táhne
činnosť k nějaké mnohosti a kolikosti zna-
menajíc až jistý díl, po jistou míru, Zk.,
umenšení děje, obmezení času. Mkl. Pojez
něco. Jg. Popírá díl dluhu. Jg. Pobaviti se,
pohvízdati, pohráti, pohřméti, podržeti, po-
mlčeti, poorati, postáti, poseděti, poohled-
nouti se, poobžíviti, poodložiti, pobolívati,
pohřimovati, poletovati. Mkl. Postál u sto-
doly (nějaký čas). Polež si ešče (trochu)!
Poseďte. Avšak v emfasi znamená táž slo-
ženina přílišnou míru děje. Ti si poseděli
(seděli dlouho do noci, na př. hráči, pijáci)!
Ten si poleží (o těžce nemocném). Posto-
nává, poléhá, posedá říká se o nemocném,
který neleží ležmem. Pochťévá ju (rád ji vidí,
jest do ní zamilován). Avšak postávati zna-
mená lenošiti, zaháleti, postávka = zahálka.
Na mor. Zlínsku. Brt. — Pozn. Nemělo by
se tedy takto složených užívati tam, kde
ponětí poněkud, trochu vyjádřeno býti nemá.
Chybně tedy říkáme : Bratr cestuje do Ame-
riky použil (m.: užil) lodi bremské společno-
sti. Otec používá tří korců pole (m.: užívá).
On poukázal k tomu; stačí: ukázal. Brs. 124.
— 5. Mění význam tak, že sloveso nepře-
chodné přechodným nebo přímý předmět ji-
ným se stává : popadnouti, potáhnouti (koží).
Mkl. — 6. Mění slovesa neskonalá v skonalá:
tvrditi — potvrditi, puditi — popuditi. Mkl.
Ale se slovesy pohyb znamenajícími neukon-
čuje děje (povedu, potáhnu, polezu, povanu,
poplynu, poteku), poněvadž označuje, že
směr děje po předmětech jde. T. Vz Čas
budoucí sloves končících. — Čech má zvláštní

čas budoucí trvací povstalý složením formy
času přítomného s předložkou po. Takového
času budoucího neužívá se toliko od časo-
slov jdu, jedu, vedu, vezu, nesu, kvetu a p.,
jež grammatiky obyč. uvádějí, nýbrž možno
ho užívati skoro při všech časoslovech, děj
delšího trvání schopný vyznačujících, vyjí-
maje ovsem vícedobá. Ačkoli tento budoucí
Čas jest trvací, liší se významem svým přece
od trvacího času budoucího s budu. S jedné
zajisté strany vyznačuje vždy děj delšího
trvání, tak že pro děje krátkého obyčejně
trvání takového budoucího času ani není
(sr. podati, poskočiti, pojísti, pospati atd.,
která vesměs skonalá jsou), s druhé pak
strany představuje nám děj ten vždy v ne-
ustálém napořád trvání, v trvání to nepře-
rušeném, tak že ani k přirozeným sebe delším
přestávkám nepřihlížíme : pohospodařím, po-
meli, poderu atd. Řekne-li se : s neděle zase
pomlátíme, myslí se taktéž na mlácení ne-
přerušené, ačkoli skutečně každé noci pře-
stává. Tímto způsobem nemůže tento budoucí
čas nikdy vyjadřovati opětování děje slove-
sem prostým (s po nesloženým) naznačeného
tou měrou, jako to na př. formy vícedobé
mohou, neboť budeme mlátívati jest něco
jiného než pomlátíme. Příklady: Ten mák,
až rozkvete, krásně se počervená. Šat ten,
poněvadž z dobrého sukna jest, dlouho po-
drží. Vrány snad zítra zase pokvákají. Již
brzo pokvete stromoví. Až poteče voda, po-
meleme zase. Dá-li se do deště, poprší celou
noc. Zaběhnu, kam mne oči povedou. Jeden
se poveze, druhý pokluše. Hrách, když pořád
pobobní, brzo zbobní. Kam pocílí, tam střelí.
Uvidíte, že mnou zítra polomcuje zimnice.—
Pozn. 1. Že větší čásť takovýchto budoucích
časů také jiný význam připouští, zvláště pak
význam menší děje míry, jest známo. Tak na
př. popletu může znamenati tolik co spletu
(zapletu) aneb trochu plésti, neb konečně:
dám se do pletení a budu napořád plésti. —
Pozn. 2. V čase minulém a předminulém ne-
mají složená tato slovesa významu trvacího
jsouce jen skonalými. V neminulém kondi-
tionalu a infinitivu podržují tyto formy vý-
znam trvacích, ukazujíce povahou svou více
k budoucnosti než konditionaly a infinitivy
jiných sloves. Kdyby se ten strom zaléval,
hezky by pokvetl. Chcete-H tak dále poho-
spodařiti? Tak tomu jest i v imperativu s tím
toliko rozdílem, že každý imperativ sám
sebou již něco budoucího vyjadřuje. Pokvet.
Vz Rozkazovací způsob. Co do přechodníku
měli bychom v něm, kdyby se ho —jak již
od Dobrovského vytčeno — také užívalo,
skutečný, dle ducha řeči tvořený trvací pře-
chodník budoucího času: Pojeda do Prahy
stavím se u vás (= až pojedu). Kz. v Be-
sedě učitel. IV. 316. — Poznam. 1. Zhusta
se klade i genit. a to hlavně v příčině pod
2. a 4. vytčené. Chtěl svých synů poděliti
(jednoho po druhém). I pobila jich (jednoho
po druhém). Vz Poctíti. Zk. Cf. Mkl. S. 229.
— Pozn. 2. Mnozí pojí chybně každé sloveso
s po složené s genitivem m. s akkus. Tak
vz akkus. u sloves: Postaviti (kostel), Po-
ložiti (klobouk), Pověsiti (kabát), Posypati
(chodník), Požehnati (všecky) ;Pozdvihnouti