911

přehrnula, tolik slz uronila. Sokol přebíral
si peří svoje. Koníčky oje přeskakují. Co
jste se mne z ručenky na ručen ku napře-
kládala. — b) Opakování děje, ponětí jinak.
Přebílil tuto zeď. Přesnopovati (snopy pře-
vázati). Přešil ten kabát. Přepracoval knihu.
Přesedá. Rytec obraz přeryl. Něco přeči-
stiti, předělati, přerovnati, postel přestlati.
— c) Přílišnou míru neb činnosť. Chleba
nám přebývá. Tak chval, abys nepře-
chválil. Kdo se rád přebírá (v něčem),
rád přebere. Kolem zámku stráž stojí, nikda
se nepřestojí. Když máj vláhy nedá, červen
se předá. Kupec se nikdy nepředá. Pře-
cvičil, přepočítal se, přepepřil, přesolil, pře-
sladil. Tys tu kobylu přehnal. Včil mu
vlasy přerůstají. Přebral se (jídlem, pitím).
Přeřekl se. — d) Nabytí převahy, překo-
nání něčeho. Šafránu nepřetřeš, ženy nepře-
přeš. Všecko se lidmi přemůže. Starého
řezníka prst krmného vola převáží. Pravo
nepomůže, kde levo přemůže. Rozmarýnek
travěnku převyšuje. Dala se přemluviti, pře-
svědčiti. Překřičel je. — e) Násilné něčeho
proniknutí, zvl. krájení, sekání, řezání, hlo-
dání, kousání, dělení ve dvě částky atd.
I nejtlustší dřevo přehoří. Jak ponejprv
zakrojil, nožíček se přelomil. Provaz pře-
trhnouti. Dřevo překousnouti. Něco pře-
krojiti, přepilovati, přestřihnouti, přetíti,
přešlehnouti, přehraditi, přepažiti, přezdíti,
přetýniti atd. — f) Směr děje středem okolo
něčeho: přepásati, přeštiknouti (pídí, um-
spannen), převázati (pytel = uprostřed vá-
zati). — g) Přechod vedlé něčeho, pohyb
podél něčeho (vorbei), ponětí mimo. Jedna
rybinka dolů vodou přešla. Než ona zá-
honek vypleje, ne jedno sto husarů přejede
(mimo ni). Přejede tu mnoho lidí. Po po-
řádku přecházeti. Přehnalo se tudy mnoho
vojska. Vítr ten déšť brzy přežene. Mračna
se přehnala. — h) Pojem mizení, ztrácení
se. Zlosť ho přešla. Již přepršelo. Bouřka
brzo přešla. Chuť přešla. — i) Směr přes
celek, trvání a dokončení děje. Očima něco
přeběhnouti. Knihu přečísti. Krajinu pře-
hlednouti. Celou stránku přeslabikovati.
Celou hodinu překlečeti. Přebírá se v knize,
v penězích, v jídle. Přemítal se v papírech.
Převracel se v knize. Tam já zimu přebudu.
Zlé přetrpěti. Kdo setrvá i zlé přetrvá. Až
své přestojíme, i z nás lidé budou. Prov.
Světa nepřebudu, díla nepředělám (o leno-
ších). Přechoval ho přes noc. — j) Změnu
předmětů resp. podmětů. Moře nevypiješ,
Boha nepřevrátíš. Česnek třikrát přesazo-
vaný v jed přechází. Voděnky se napila,
barvu přeměnila. Svou povahu převrátila. —
k) Děj náhle na předmět přikvapivší. Ně-
koho předěsiti, přeleknouti, přeplašiti, pře-
strašiti, překvapiti, přepadnouti, překvačiti.
1) Menší míru děje: přechladnouti (trochu
vychladnouti), překřesati (z většího okře-
sati), překropiti (záhon, povrchu zkropiti),
přemyti (z většího mýti), přepláknouti, pře-
rušiti. — T., Mkl. S. 240., Tn., Pk. v olom.
Programmě z r. 1875. str. 11., Zk. Skl. 71.
Vz více v Tn. 72.-79., 195. — Časoslova
přechodná vůbec а nepřechodná pohybování
(jíti, běžeti, jeti, skočiti, stoupiti, padnouti,

téci, plovati atd.), s predložkou pře složená
řídí akkusativ (ne: genitiv). Zk. —
2. U substantiv, adjektiv a příslovcí
zvětšuje jejich význam, má moc stupňovací
= tuze, arci, über-. U adj. a adver. opisuje
se jí superlativ. Ach škoda, přeškoda. Křičí
přeběda. Ach Bože, Přebože! Sš. P. 614.
Bože, Přebože co robiť mám? Nidky, pře-
nikdy (zhola nikdy). V Dobrušce. Vk. Dva
tisíce to je přemoc; přebohatý, převeliký, pře-
krásně, přestarý, přemilý, předobrý, pře-
bolestný, přehořce, přemnoho, přemnohý,
přehanebný; naříkala hořce přehořce, jejda
přejejda (eufem. za: Ježíši, Přeježíši); ba
nalezáme předložku pře- i superlativu před-
sutou: přenajvyšší, přenajmilejší, přenaj-
mocnější. Vz Superlativ. Cf. Mkl. S. 237.,
363., Pk. v olom. programmě z r. 1875. str.
21. — Přemůj milý malíčečku. Pře-mé milé
vlasy, škoda vaší krásy. Er. P. 339. Pře-mé
milé ostatky. Ach Bože, Přebože! Er. P.
262., 485., 486. Pře-mý vlásky kadeřavy.
Er. P. 340. Pře-má milá kmotra; Pře-můj
milý tatíček, za stolečkem sedí; Pře-má
milá matička; Pře-můj milej bratříček. Er.
P. 145., 308., 309. (Pk. ibidem a Kd.). Jak
výrazy tyto vysvětliti, ovšem nesnadno říci.
Říci, že jest to prosmýknutí jakési místo
můj přemilý tatíček atd., snad by byl vý-
klad příliš mechanický (bylo by to tak, jako
klademe sponu jsem kdekoli: tys tomu dal
n. ty tomus dal. Pch.); lépe by, myslím,
řeklo se, že ve výrazeeh těch můj milý
(tatíček), má milá (matička) a p. stálým
tím spojováním takořka v jedno splynula
a předpona náležející k adjektivu milý po-
tom předrazila se před tuto spojeními: pře-
můj milej a když pak ustálilo se spojování
jí s náměstskou můj (pře-můj), předrážela
se podlé analogie i tam, kde původně ani
neměla místa: pře-mý vlásky kadeřavy.
(Přece ne z: mý překadeřavý vlásky! ale
spíše zkráceno z plného výrazu: pře-mý
milý vlásky kadeřavy, kterýžto pro délku
svou do krátkého verše se nehodil). Ač ani
toho výkladu netřeba, neboť přistupuje před-
pona pře- k celým myšlénkám dodávajíc
zvolání nebo otázce důtklivosti; tak píše
se, nemýlím-li se: Pře-buď Bohu žalováno
a Pk. v olom. progr. 1875. 21. uvádí do-
klady tyto: Překterak se máš na světě?
Kterak, překterak mé srdečko nemá pukati ?
A co s výrazem: Ach Bože, pře-Bože (Pře-
bože) ? Doklady vz nahoře a tyto: Ty Bože
moj, Přebože moj, šuhaj ide k nám! Pitvor,
chyža nemetená, co já robiť mám? Koll.
Zpěv. 1.174. Ach Bože muoj, Přebože muoj!
Koll. I. 263. Já spatřuji ve výraze tom po-
dobnou gradaci jako ve výrazech: Ach
škoda, přeškoda! Běda, přeběda! Jejda,
přejejda! a kdo ví, zda analogie ty nepů-
sobily při Ach Bože, pře-Bože! Jsouť slova
škoda a běda také substantiva! Mínění
mému nasvědčuje také to, že oslovení n.
zvolání, opakuje-li se, podruhé bývá dů-
tklivější. Někdy gradace ta nebývá ozna-
čena zvláštním slovem, než tonem pouhým
jako: Ach Bože, Bože! Důtklivější již jest:
Ach Bože, můj Bože! Slůvkem můj druhé
oslovení jest jaksi srdečnější, podobné jako: