1086

jen pádem předložkovým, nýbrž i pouhým
příslovcem vytčené klade se druhdy ve smyslu
attributivném mezi přídavné a podstatné
jméno berouc na se tytýž význam a moc jména
přídavného. I těmi pod námi hlubinami zmí-
táno bylo. Kom. Hrad ten stkvěl rozličným
krásným všude uvnitř malováním. Kom. Po
stěnách uzřím obrázky jakési pěkného někdy
díla. Žádného sem tam toulání nebylo. Vrat.
To zvířátko jest velmi směšné svým na horu
na štěpí i zase s nich dolů lezením. Har. —
Jir. P. věta, vz Věta příslovečná. — P.,
povahu a platnost' přísloví do sebe mající,
sprichwörtlich. Jest věta ta výrok povšechný
a p-ný. Sš. L. 158. P. výklad. Sš. J. 75.

Přísloví, n., jméno, der Name. Na jedné
vysoké hoře, ješto obecným p-vím slove
Říp. Pulk. 10. — P., proverbium, das Sprich-
wort, V. V MV. nepravá glossa Pa. Jako
písně a pohádky i přísloví jsou plodem ducha
národního. Jsouť to stručné věty obsahu
myšlénkového zavírající v sobě praktickou
filosofii lidu spravujíce jeho smýšlení a jed-
nání tu výstrahou, tu pobídkou, tu vtipným
a případným úsudkem. Co do formy roze-
znáváme přísloví trojího druhu: a) námět!
zevní a myšlénka jím vzbuzená sdruženy
jsou, onen nejčastěji ve způsobě příměru
čili srovnání (p. příměrná); b) myšlénka
sama o sobě se propovídá ve způsobě prosté
průpovídky (p. gnomická); o náměť sám se
vyskytuje ve způsobe skrácené paraboly
neb allegorie a posluchači ponecháno obrá-
titi jej na případ přítomný (p. parabolická
i allegorická). — Pozn. Druhdy p. berou na
se formu drobných bájek a povídek. KB.
218. Vz tam příklady. 'Vz také v S. N. P.
liší se od pořekadel, říkadel a průpovědí.
Vz tato slova. Co se obsahu p. týká, není
nutno, by v nich skryta byla pravda aneb
snad i moudrost, než jen nějaký všeobecný
úsudek, když v něm jest poměrná toliko
pravdivosť nebo pravdy zdání kohosi, ku př.:
Nekúzlený muž jako nesolený hrách. Tak
se totiž říkávalo u pověrečných žen, jež
v středním věku nápoji čarovnými hleděly
si získati mužovu přízeň a sílu, pročež
Štítný, uváděje to p., ihned připojuje slova:
ale dobrá žena přitáhne k sobě muže váš-
němi dobrými. Není tudíž radno, nadsazo-
vati cenu p., poněvadž, jak viděti, i ne-
pravdu v sobě zavírati mohou, jen když
byla kdysi brána od někoho z národu za
pravdu. Taktéž není radno, říditi se vždy
dle p., ač je dobře pozor míti na zkušenost'
mnohdy v nich uzavřenou, a směšno je, míti
je napořád v mluvě pohotově, poněvadž uží-
vajíce jich nepřetržitě jen svědectví si dá-
váme, že nedovedeme mysliti hlavou svou.
Ale pro poznání pohledů na přírodu, člově-
čenstvo a Boha, kterak vládli kdysi náro-
dem, jsou p. nad míru důležitá, v kterémž
ohledu v skutku v nich složena jest národní
filosofie. — Co do formy jsou nejrůznějších
druhů: 1. rýmovaná a nerýmovaná, ku př.:
Túhať jest každého mezi cuzími; smutný
utěší se mezi svými. Nesnadné jest v mlýně
hústi. Rým však nedodává větší vážnosti
р-ш, a prastará a přirozená p. nebyla nikdy
rymována. — 2. Národní a všeobecná p. podlé

mezí rozšíření svého; uzná-li se t. poměrná
pravda, jež jest v některých p-ch, rozšiřují
se pak od národu k národu. Tím činem
mluvíme o p-ch evropských, ba světových.
Není však nutno mysliti, že by takové vše-
obecnější p. nutně bylo povstalo jen v jednom
národě, od něhož se pak dostalo k ostatním,
poněvadž pro všeobecnou zákonitosť lidského
myšlení a mluvení při podobných okolno-
stech i podobné výsledky co do úsudkův
a slov povstávají. Taková všeobecná p. pro-
zrazují se hojně abstraktní svou formou
ku př.: ,Kdo dřív přijede, dřív mele', kdežto
pravá národní p. a pořekadla ráznou svou
zvláštností vynikají ku př. Šlechtíme se
jako řemen v ohni. Těžce vránu věchtem
zabiješ. — 3. Podlé výpovědi jsou p. buď
přímá buď nepřímá (humoristická) ku př. :
Lepší vrabec v ruce než holub na střeše.
Uchovej Bože zdravých potrav (uzdravujících
léku) a velkého štěstí (t. nehod značných,
jako když se říká: Velké štěstí, že si nohu
zlámal, když se zabiti mohl). — 4. Buď
žertovná nebo přísná ku př.: By měly
klobásy křídla, nebylo by lepšího ptactva.
Mistr mistru nerád ukazuje. — 5. Výrok svůj
berou p. buď ze zkušenosti buď z rozumu,
neb z nějakého děje, budiž to již děj prav
divý nebo vymyšlený, pročež rozeznáváme
a) p. empirická čili zkušebná ku př.: Po
jarmarku zlý trh; b) logická čili myslovědná
(rozumová) ku př.: Účinek chválí mistra;
c) historická aneb anekdotická, ku př.: Nouze
naučila Dalibora housti, Hš. v S. N. Nej-
úplnější sbírkou českých p. bylo posud Če-
lakovského Mudrosloví, avšak tento slovník
ji daleko předstihne. P. obecné. V. P. Šala-
mounova. D. Vejíti v p., D., vešlo to v p.
Jel. Stali jste se lůze p-vím. Sš. Bs. 19.5.
Obrazné to bylo p.; jediný Lukáš nám to
podobenské p. naznamenal; p-vím tím se
navrhuje, aby . . .; smysl toho p. jest; pán
odpovídá p-vím. Sš. L. 62., 172. A proto
v p. vešlo, že nejprávnější svědek jest svě-
domí; Tuto myšlénky své k známému p.
váže: Zdá se, že tu p. nějakého právneho
užívá; Až i ve p. u všech národů vešli
(Kreťané). Sš. 1. 3S., 70., 75., II. 380. Vý-
chodiště toho p.; P. odtahují se z událostí
častěji opětovaných; Tu pak Pán pro lepší
vyrozumění a vytčení věci té volá se ku
p., kteréž tuto zvláště vyplnění svého do-
sahuje; V jiných poměrech p. to platnosti
dotčené nemá; V tom případě plní se p.;
p. to v rozsívání spásy na vás apoštolech
zhola se zpravďuje. Sš. J. 75., 7G. (Hý.). Jest p.
kratší než zobáček ptačí. Pk. Přísloví — na-
poví. C. P. jde z rozumu a rozum za pří-
slovím. C. P. neklátí se po křoví. C. Není
p. bez pravdy. Š. a Ž.— P.,pomluva, zlá po-
věsť, die Nachrede, das Sprichwort, schlechter
Ruf. Dal. 170. Hloupá řeč není p. Jedno
slovo není p. nebo : Daremné slovo není p,
(pro jedno slovo netřeba se hněvati). C,
Lb., Km. Budeš ztracený u p. i v pověsti.
BO. Kohož jednou zlé p. se od lidí obecných
chopí, mnohé vody potřebuje a práci měti
musí. nežli je s sebe smyje a spere. Tkad.
Varuj se všech těch věcí, kteréby tobě
k nějakému p. býti mohly. Plk. — P., pří-