1257

Plk. P. se do cizích peněz. Us. P. síti do
moře. M. Pustil lidi do svých přiebytkóv.
BO. Pustil se do něho (fuhr über ihn los),
do velikého vydání. Us. Dch. Dívky p-ly
se do přádla, Němc, do práce. Tu jednoho
po druhém do kostela pouštěli. Har. I. 115.
Do studnice ho p-la. Sš. P. 158. Aniž pak
do rozboru dálejšího o životě synově se
pouštěti může. Sš. L. 153. Pusť mňa, psíčku,
do komůrky. Sš. P. mor. 208. — co, se, koho
na co, na koho, kam. Právo útrpné (mu-
čení) na někoho p.; Pustiti se na cestu. V.
Strach na nepřátely p. Sych. P. se, loď na
moře. Har., Ler. P. knihu na světlo (vydati),
psa na zajíce, na někoho psy (poštvati), oči
nač p. (hleděti); se na vodu. Us. Pouští na
mne strašáka, D., kletbu, L., strach. Sych.
P. na veřejnost'. Dch. Ba i do boudy na
psa bych se pustil. Sá. Na hlubokost' moř-
skou se nepouštějí. Ler. Na líbezná slova
nepouštěj se. Č. M. 93. Koráb na vodu p.
Č. P-la muže svého na ten hrad. Půh. II. 237.
Nepřátely na tvrz p. Půh. I. 299. P. koho
na rukojmě. Žer. II. 94. P. jen na šrot (práci
ledabylo konati). Č. M. 525. A když je od
vozu odbyl, pustil na ně lidi čerstvé. Let. 56.
Pustí na tě pán hlad a lačnosť i tresktánie.
Hus. I. 55. Pusťte mě, tatínku, k Dunaji na
trávu, bych tam spatřila synečkovu hlavu;
Ach Bože můj dobrý, pusť mia na svět
bídný. Sš. P. 128., 467. P. psy na srnku,
Er. P. 399., krávy na louku. Us. Tč. — od
koho, od čeho, odkud. Pustil od rozepře
s ním. Br., J. tr. P. ode vší naděje; p. ně-
koho od sebe, Št. N. 89., V.; od svého ne-
pouštěti; odnože od kořene; jasnosť, světlosť,
skvělosť, paprslky od sebe p. V. Věřitel od
osoby p. může. Er. Pusť ode všeho. Koni.
Od důstojenství p. Háj. P. od útoku, od
žaloby. Us. Strach smrti od sebe p. Har.
Abych pustil od tebe. Er. P. 432. Klímek
pustil jej ode všeho (propustil). NB. Tč.
Loďstvo od břehu se p-lo. Žer. 1591. P. od
dědiny. Kn. rož. 286. Pusť od té své vuole,
neb mi sě zdá, že nic nedovedeš. Hol. Kdožby
z jedné věci a pře po třikráte kohožkoli
poháněl n. obsýlal a k svým takovým pů-
honum ... by nestál aneb od nich pustil,
z toho ten aby více poháněti nemohl žád-
ného. Zř. F. 1. C. 28. Věřitel, chce-li od
osoby pustiti, může žádati v statek dlužníka
zveden býti; Pod sporem vzešlým může
původ, od žaloby pustiti. Kol. 38., 10. Od
smlouvy p., jakoby se byla nestala. O. z D.
čl. 354. Kmenové vinní ušlechtilé revoví od
sebe pustili. Ler. Od břehu jsme se p-li.
Ler. Dobré jí jest p. od klizenie pilného
svých vlasóv. Št. Kn. š. 75. P. od zlosti.
P. od svého bluda. Kat. 1356. P-li od toho.
Půh. I. 288. Nemoc pustí se od koně (z koně).
Db. Tak sem od předsevzetí p. musil; Ne-
třeba se obávati, aby od svých pretensí
která strana p. měla. Žer. Jeronym de la
Porta zanechav na straně sollicitování o věc
pána svého pustil od něho a pronesl se
hejtmanům, chtějí-li ho také do svého spolku
přijíti. Skl. V. 61. Ten již pouští ode dsky
(podává se). Pustila se od ní (z ní) stolice.
Lk. P. od obléhání, Us., od doufání v Boha.
Br. — co, koho z čeho, odkud. Z mysli

a starosti a péče něco p; něco z rukou ne-
pouštěti; p. ze sebe vítr, smrad (bzdíti). V.
P. železo z peci, vodu z rybníka. Vys. Skvrna
ze šatu, barva z toho sukna pouští; krev
se mu z nosu pustila. Us. P. někoho ze
služby, Us., D., ze slibu. Hlas. P. něco z pa-
měti. Dch. Pustil srdce z hrsti. Us. u Litomš.
Dř. P. někoho z lásky; Hned plamen z huby
p-la. Er. P. 289., 506. A z úst pouští lání
jako řeku. Sš. Bs. 201. Pusť mě, starý, ven
z komory; Puščajú z roboty, až modlení
zvoní;Pusťte mně, co v srdci nosím, pusťte
mně synečka z vojny; Puste mě z hradu
ven. Sš. P. 151., 512., 600., 780. Pustiv jako
křídlě z sebe; V ten čas tak neznámý pře-
hrozný hlas pusti z hrdelného třeva. Kat.
853., 3138. — koho z čeho: dobytek s pro-
vazu, chrty se smečky. Sych. P. někoho
s očí, Dch., Ht., s řemne.. Er. P. 355. —
co, se po kom, po čem. Po smilných žá-
dostech těla se p. V. P. se po rozkošech
světa; p. oči po pannách. Kom. Kytice krásná,
kdo tě po chladnej vodici pusti. Rkk. 60.
P. se po moři. Har. Pustili se po nich (po-
čali je stíhati). Br. Pusť po vodě led se
sněhem (to nepřekazíš; toho nech. Vz Že-
brati), Č.. Vlasy po ramenách p. L. P. se
po provaze, Us., prsty po strunách. Šm. P.
lodě pc Padu. Výb. I. 521. Pusť jen tu
žalost' po vodě. Němc. P. se po řece. Jg.
Ten den až do Litoměřic sem dojel, na
zejtří po vodě k Drážďanům se pustil. Žer.
1591. Pusť husičky po vodičce; něco po
vodě. Er. P. 495., 178. Pusť husičky po
vodince; Pusť pérečko po tej vodě, půjde-li
ti po svobodě; Já ju pustím po potoce, snad
ju nande někdo přece; Ten prstýnek, cos
mně dala, ten já nosit nebudu, pustím ho
po Moravěnce a sám se dám na vojnu. Sš.
P. 133., 167., 322., 598. — co za co. Zboží
za jistou cenu p. (prodati). V. Něco za
3 tolary. D. — se. Pustil se déšť. Plk. Vz
nahoře. — (se) na čem, kde co. Baňkami
krev na hrdle p. Ros. Na malé lodi pustil
se na moře. Ml. Trus nečitelně na loži (pod
sebe, z sebe) pouštěti. Lk. — co v co,
mezi co, kam. P. dům v nájem, L., něco
v řeč, D., doly v retardat, vz Poznamenati
v co. Vys. Když búde v skutečné držení
puštěn. Vl. zř. 25. P. meč i oheň v krajiny
něčí. Rkk. 17. P. olej v uši (do uší). Lk.
V něčí uši řeč p., Št. N. 65., hrdosť v srdce.
Ib. 85. P. někoho v hrad. Dal. 98. A juž
teď púščieš sluhu svého u pokoj. Anth. I. 77.
Ale ani s druhými se v nesnadu pouštěti
nebudeme. Sš. I. 14 P. uši mezi lidi (po-
slouchati, co se mluví)-. Jg., Šml. — koho,
se s kým. Nechtěli nás s sebou p. D. —
co, se (komu) jak (v čem, v co, dle
čeho, nač, čím, mimo co, s čím, bez
čeho, pod čím, po čem). P. někomu něco
v nájmu, v pachtu. J. tr. P. někomu něco
pachtem, nájmem. J. tr. Pustiti se (dáti se)
slovy do někoho. D. Kdož neumí ničeho
ínimo uši a oči p. V. Pakli slovo mé mimo
uši s větrem pustíte. Br. P. mimo se hněv
V., starosť, D., strach. Ml. S lačným žaludkem
ven se p. Sych. Moč s těžkostí pouštěti.
Čern. Libuše kóň osedlaný bez uzdy pustí.
Dal. Kdo se do labyrintu bez průvodčího