Vz R. — 4. S ň. V obecné mluvě i nepra-
videlně: níni, níčko m. nyní, nyčko. Přílišné
rozšířeni přípony -ní m. ný též k nepravi-
delnostem přičísti sluší. Jir. Ve středních a již.
Čech. paňák m. panák; v jihozáp. a již. Čech.
nadra, neco, nákej ra. ňádra, něco, nějaký
(ňáký), Šb.; n m. ň (zvl. ve slabice ně-) na
př. strč. k nemu, učinen ;doudl. a mor. nehkdy,
nekam, nýskej m. někdy, někam, nízký. Gb.
Hl. 98. Na záp. a střední Mor.: jeleň, kameň,
ječmeň, plameň, deň m. jelen, kámen atd. Šb.
Brt. v Mtc. 1878. str. 8. píše : (Ve Zlinsku na
Mor. klade se ň m. n) a) ve všech pod-
statných na -en : jelen, kameň, kořeň, hřebeň,
deň, vyjma jména měsíců: leden, březen,
duben; b) ve příponě -na: kolna, kovárna,
kravárna; c)před příponou -ba: haňba, hoňba;

d) před a sloves V. třídy: łynať, míňat,
vyháňat, zeleňat sa, červeňat sa, čerňat sa;

e) ve přechodníku přitom.: sedňa, utňa,
vezňa; f) po různu: hňusit. Na Slov.: deň,
jačmeň, jeleň, kameň, koreň, kremeň, pla-
meň, prameň, prsteň. Ht. Zv. 94. nahoře.
Před hrdelnicemi h, ch, k zhusta se změk-
čuje: kaňka, kaňhati. — 5. S m. Vz M.
Tajenství — tajemství, Mikuláš m. Nicolaus,
naopak: nedvěd m. medvěd, nespor m. mespor
z lat. vesper, nišpule m. mišpule z mespilus.
Mravy, strč. nravy a srbsky posud: narav.
Ht. Zv. 95. Chán—chám, hranostaj—chramo-
stejl, jedin— strč. jediní, památen—památem
[Žalt Kl. 58. Vz Ň prípona, b).]. Gb. Hl. 98.,
Ht. Zv. 94. Ve vých. Čech. (i pod Krkonš.):
písmička, pampáter, sednáct, nesto, nedvjed,
balšan m. písnička, pan_v pater, sedmnáct,
město, medvěd, balšara. Šb., Jir. V jihozáp.
Čech. kan, veznu, zankni m. kam, vezmu,
zamkni. Šb. U Radhoště a z části i na Hané:
veznu m. vezmu. Šb., Brt. V již. Čech. mjimrat
m. nimrati. Kts. Homba, hambara. honba, hanba
v obec. mluvě, jako v něm.: Ho(he)nburg—
Homburg, Löwenberg—Lemberg; v lat.imbuo,
impedio, m. inbuo atd.; v řeč. eußalvio, ец-

7TÍ7ZTM, t/Lt,uévo) ra. tvßaivm atd. Gb. Uv. 30.,

Gb. Hl. 98. — 6. S d. Drážditi, pol. draznič,
Hš., na Slov. drážniť, Ht. Zv. 95., ve Zlinsku
na Mor. drážnit. Mtc. 1878. 10. Brt. Ve vých.
Cech. (i pod Krkonš.): strakapoud m. straka-
poun, drozd — drozn a kdykoliv se dvě n
uvnitř slova setkávají, vyslovuje se první
jako d: vadna, Adna, soukedný, učedník,
kožednej m. vanna, Anna, soukenný. Kb.,
Jir. Cf.Gb. Hl. 98. — S v. Ve vých. Čech.
snětev m. větev. Jir. — 8. S h: nuhňati —
huhlati. Jir. —

N se vsouvá u pádů zájmena třetí osoby
(on, ona, ono) řízených předložkami (do sku-
penin kj, dj, vj, sj atd.): od jeho — od njeho —
od něho; k jemu — k njenm — k němu;
s jím — s njím — s ním atd. Vz On. Nj
mění se v ň. VzGb. III. 97. a 122. ř. 14. sh.
Cf. Paňáco z bajazzo (ba-n-jáco). Prk. Kdy
se u těchto zájmen vsuvného n neužívá, vz
Jeho. — U slov pošlých složením některých
předložek s časoslovy ,jati, jíti, jísti': jdu-
jíti, sněm m, sjem; jmu—jíti, vyjmu —vyjal —
vyňal, sňatek ra. sjatek, ponětí m. pojetí, jím —
jísti — sjídati — snjídati— snídati; není z ne-je.
Kz. Vnímati, snímati od jímati m. vnjímati,
snjímati. lit. Zv. 96., Gb. Hl. 122., Bž. МІ. 50.

Uvnitř sloves před příponami (koncovkami)
vyniká teprv od, 14. stol. Před tím: sedu, běhu,
vladu, potom: sednu, běhnu, vládnu. Jir. Vinu,
plynu, klenu, planu vedlé: plyju, viju, kleju,
plaju; stanu — stá-ti, padnu — padu, pleniti —
pleju, duněti — duju, Jir.; žvaniti — žváti,
bučeti — beknu, bákati — bančiti, brynda
a pol. brud, bryd. Sf. — V obec. mluvě do
slabiky mě: mněla, pajmamně, mněsto, mnění
m. měla, paní mámě, město, jmění. Šb., Jir.

V obecné mluvě vkládá se ve složeninách
časoslova dáti ve smyslu latinského ponere:
vyndati — vydati, zandati — zadati, přen-
dati — předati, odundati, sundati — nan-
dati—nadati. Kts., Bž. Ml. 50. — V příponě
-livý: učenlivý, mlčenlivý. Jir. — V jižních
Čech. jako u zájmen (on, ona, ono) před

j se vsouvá: ňemčina m. jemčina, ňehně ra.
jehně. Kts. Cf. ňádro m. jádro, na Mor. a na
Slov. ňuchať n. nuchať ra. strsl. achati (odo-
rari); v-n-itř, slov. v-n-útri ra. v-utri z v + utr
(v LS.), u Št. něsle ra. jesle atd. Vz Ht. Zv.
96., Bž. Ml. 49. — Ve vých. Čech. handra (hadr),
brunčeti (bručeti), přindati (přidati). Jir. Ve
Zlinsku na Mor.: handrlák (také v Čech. a
na Slov.), mňást m. másti. Brt. Všeckno. Dač.

— N se vysouvá. Ve vých. Čech. (i pod
Krkonš.): vyčívati ra. vyčnívati, Kb., perpetin
m. terpentin, Jir., mezi dvěma samohláskami:
sekajna m. sekanina (sekaina-sekajna), paj-
máma m. paní máma, pajmatka m. paní matka,
nadívajna ra. nadívanina (Gb. Hl. 117). Šb.

V již. Čech. ve středosloví vyslovují: pana,
spoměl, zapoměl m. panna, vzpomněl, za-
pomněl; někdy ne: mňel, mňesto. Kts. —
Sesouvá se před i: zastr. nimě-imě (vedlé
něm. Namen, lat. noraen atd.). Šf. Poč. 24.
a 25., Ht. Zv. 96., Gb. Hl. 117., Bž. Ml. 45.

— N se přesmykuje v severových. a jiho-
záp. Čech.: pinvice, penvý m. pivnice, pevný.
Šb. — N přípona a) substantiv: n u rodu muž.,
ň (пь) z pravidla u rodu žen. Stan (státi),
sen m. sepn (spáti), svícen (svítiti), mlýn
(mlýti), ovčín, Č., den, drn, pán, stín, Mkl.
B. 120., 116.; nb, ň: da-пь, daň (dá-ti), kořen
da, jabloň (jablko), zbraň, povodeň, Č., dlaň.
Mkl. B. 120. Před toto n vsouvá se s a z:
bá-snь (báseň, koř. ba, lat. fari), bá-zeň (bo-
jaznь od bojati se, báti se, koř. bi), žízeň
(ží-znь, lat. vita, v se vypustilo, živ-vivere),
Schl., píseň, kázeň z kajaznь, přízeň z při-
jaznь. Mkl. B. 120., Bž. Ml. 50. Toto z na-
lezá se i v příponě -ina: otčina, rus. otčizna;
rus. podobina, čes. podobizna. Schl. — b)
Trpného příčestí pft.: nesen, mazán. Vz T. Šf.
2Vv strč. někdy v m přešlo: učiněm, naplněm,
křestěra. Mkl. Vz N se střídá s m a Gb. Hl.
98. řád. 2. s hora; Ht. Zv. 94. — c) N (-ný,
ьпъ) přípona adjektiv, řec. -ivoq (Švhvoi;),
lat. -inus (ferinus). Poslední samohláska před
touto příponou odpadá: silьnь (silný od síla),
сhvalьnь (chvalný od chvála). Vz -ný. Schl.
Cf. S. N. V. 598. (Gb.). — d) V obec. mluvě:
tenton, tentononc, tenhlen,tenhlenc.Bž.M1.51.

N ve skloňování. O vok. sg. slov v n ukon-
čených vz B, o lokalu vz Lokal. — Slova
v n zakončená jsou rodu muž. a skloňují
se dle I. sklonění; den a týden dle IIho.
Slova v ň ukončená jsou rodu ženského
(muž. jsou: kůň, oheň, stupeň, peň, mřeň)