a skloňují se dle ,Daň´: bázeň, zně, píseň,
sně; ale: plaň, i (rovina), pláň, i (pláňka),
zeleň, i, prostraň, i (prostranství) dle ,Kosť.
Mužská slova v ň ukončená dle II. sklonění:
kůň, gt. koně. — Po n piš vždy y, ý, po ň
vždy i, í: nyní. — N v mathemi.: n či-
nitelův: n-tý kořen, kořen stupně n-tého;
xⁿ = x mocniny n-té; n-krát; z n členův.
Nz. — N co číselnice znamená v řeč. v' = 50,
,v = 50000; n Římanů dle jedněch 90, dle
jiných 900, a s přímou čarou nad sebou
90000 neb 900000. Gb. — n,, skrácenina =
nebo; n. — neutrum; n. p. na příklad. S. N.

1. -na, přípona jmen rodu žen., před níž
se kmenová samohláska krátívá (Pk.): vl-na
(vl-áti), pán- panna, kněžna, dílna. Č, D.,
jedna, dá-na, Jg., kůl-kolna, hříva-hřivna,
Pk., měna, slina, stěna, struna, brána, blána,
hrana, špína, sosna, zuna, Mkl. B. 118., bar-
vírna, kovárna, octárna, kmetična, slečna,
královna, Mkl. B. 154., lina (lijavec, Us. na
Plašte), cihelna, pazderna, ratajna, rasovna,
katovna, židovna, sokolovna a sokolna, ov-
čárna, močírna, mučírna, na Slov.: sušárňa,
mučírňa, ľadovňa (lednice), rabovňa (vězení).
Prk. N. o tv. km. 25.; N, str. 2. a.Vz N přípona.

2. Na předložka pojí se s akkusativem a
lokalem. I. S akkusativem určuje předložka
na 1. místo, k němuž pohyb směřuje, jehož
dochází vrchu jeho se dotýkaje a) činem
hmotným, auf, zu, in, hinauf, darauf hin,
darauf zu. Na skálu vystúpi silný Záboj.
Rkk. 7. Potom stúpil na nebesa. Kat. 1310.
Svatým slovem lidi na dobrou cestu vedl.
Pass. 226. Vskoči na oř jarobujný. Anth. I.
29. V z Dokročiti, Jíti, Vstoupiti, Nésti, Vlo-
žiti, Pustiti, Udeřiti, Zaklepati nač. — Pozn.
Pouhý směr kam? označuje akkus. s před-
ložkou na ve spojení se slovesy klidného
tkvění při určování geografickém: na východ,
na západ. Ta brána stojí na západní stranu.
Pref. 359. — b) činem pomyslným: Ani vám
na mysl nevstoupilo. Prot. 207. To těžce
Sezimus na mysl vze. Výb. I. 283. I spadl
los na Matěje. Pass. 232. Čekej, až na tě
dojde. Us. Měl list na 100 hřiven. Půh. I.
163. Vz Vzíti, Přijíti, Nastoupiti, Dosaditi
nač. — 2. Směr pohybu ku předmětu,
jenž jest cílem činnosti podmětové, činem
hmotným i pomyslným, a) ve spojení se slo-
vesy činnosti nepřátelské, gegen, wider: jíti,
vraziti, házeti, stříleti, vyraziti, udeřiti, vstou-
piti, poslati a p. Češi na Polany jidú. Dal. 123.
Vrazi kruto na Kublajevica. Řkk. 55. Sar-
pedon oddal se udatně na Palameda. Troj.
359. Na tvrdý špalek tvrdý klín. Mudr. 87.
Vz ona slovesa. — b) Ve spojení se slovesy:
hleděti, dívati se, pozorovati, volati, mysliti,
pamatovati, zapomínati, dbáti, ptáti se, há-
dati, těšiti se, smáti se, věřiti atd. Vz tato
slovesa. Auf. Na svů matku hleděl. Kat. 766.
Já na to se dívati nemoha, prchl jsem. Kom.
Lab. 106. Odvolá se na pány. Puh. I. 263.
Mysli často na přítele, ale častěji na nepřítele.
Č. 235. Na má dobrodiní nezpomínáte. Vrat.
71. Těším, raduji se na svátky. Us. — c) Ve
spojení se slovesy nepříjemného hnutí duchov-
ního a jeho projevu, wegen, über: hněvati
se, zlobiti se, láti, klnouti, stýskati si, že-

hrati, plakati, kvíleti, vzdychati, žalovati,
naříkati, zazlíti se, bědovati nač. Na neroz-
umného se hněvati, nerozum. Č. 113. Pak
na sebe láli a klínili. Kom. Lab. 64. Sedlák
na robotu si nestýská. Er. P. 93. Poviemť
jednu vinu na ni. Kat. 770. Vz ona slo-
vesa. — d) Ve spojení se slovesy dáti se a býti,
Vz je. Věže již na sboření jsou. Vrat. 24.
Otci naši na pokoj sě dali. Dal. Jiní sě na
běh oddacím. Dal. 28. — e) Ve spojení se
slovesy: slušeti, náležeti, svědčiti a obdob-
nými adjektivy (hodný, laskavý). Vz tato.
To na ně nenáleží. Vrat. 8. To sluší na tě.
Anth. I. 153. To nesvědčí na panenky. Pís.
mor. — Pozn. Touž vazbu mají adj.: dobrý,
zlý, hněvivý atd. Vz je. — f) Ve spojení se
slovesy: spoléhati, spouštěti se, bezpečiti se.
Vz je. Nespoléhej na cizí trošty. Č. 93. Na
líbezná slova se nespouštěj. Vrat. 9. — 3.
Účel, ku kterému děj slovesný se nese, zu,
auf. Vz Jíti, Jeti, Zváti, Odebrati se, Přijíti,
Pozvati, Péci, Dáti, Učiniti, Ostati, Přitisk-
nouti, Býti, Zvoliti, Pomazati, Korunovati,
Namluviti, Blýskati se nač, Odsouditi (na
smrť), Vzíti (na rozmyšlenou), Vyvésti (na
popravu), vésti (na muky). Šly děvčátka na
jahody. Sš. P. 164. Jíti na vodu = pro vodu.
Us. Přer. Kd. Jeli na picování. Let. 110.
Pozva sobě na pomoc rodiče svého. Dal. 169.
Smluvili se na tvú záhubu. Kat. 67. Zvonili
na klekání. Bl. 56. Mám na to dosti dobrých
lidí. Půh. I. 177. Celá ves se sbíhala na po-
dívanou. Bož. Něm. I. 299. By na bezživotie
dán. Výb. I. 278. Že mu v tom omylná správa
na zošklivení nás učiněna jest. Skl. 136. —
Pozn. Též vazby užívá se taky přívlastkem.
Koupil mi střevíčky na svátek. Sš. P. 360.
Jakúbka činí společníka na zisk i za ztrátu.
Půh. I. 149. — 4. Účin a výsledek ply-
noucí z děje slovesného, způsobu, jakého co
následkem děje slovesného nabývá, zu, auf,
gegen. Kyji na smrť jej ubichu. Pass. 548.
Na smrť se roznemohl. Pass. 175. U Boha
modlitba na zmar nepřichází. Č. 8. Skály
lodi na kusy roztříštily. Har. II. 120. Na
smrť koho zabiti. Kat. 2894. Na psotu při-
jíti. Us. Les na drva sdělal. K. Poh. II. 126.
Deň sě rozhořieva na poledne. Rkk. 52. —
5. Příčinu, která za následek má děj slovesný,
zu Folge, in Folge, wegen, mit, auf. Půhon
odložen na žádost' strany. Žer. Záp. II. 22.
Na žádost' něco učiniti (k žádosti). V. Ně-
kolik neděl na červenku stonaje státi jsem
nemohl. Vrat. 109. Roznemohl se na horkou
zimnici. Žer. L. I. 90. — 6. Prostředek a
nástroj děje slovesného, auf, mit. Chalupy
byly jen na petlici zavřeny. Bož. Něm. IV.
61. Na bubny bubnovali. Let. 408. Čísti na
brýle. Us. Klekl na kolena svá. Anth. II. 373.
Na žaltář pěti. Št. N. 152. Vz Zamknouti,
Přidělati (na háky), Troubiti, Pískati, Lapati,
Slyšeti, Skočiti (na nohy), Bojovati (na svůj
náklad), Zdíti nač (na vápno). - Pozn. 1.
Ellipticky: Učí se na housle (hráti), na flétnu
(pískati). Us. — Pozn. 2. Sem náleží též akkus.
s předložkou na, jehož užíváme na označenou
předmětu, kterým se dokládáme věrujíce a při-
sahajíce. To na duši a víru svou připovídáme.
Vrat. 171. Vždyť já vidím na mou věru. Kom.
Lab. 67. Ach, na můj hloupý rozum! Sš. P.