Předchozí (4)  Strana:5  Další (6) |
|
|||
5
|
|||
|
|||
dnes je mu jíž toho humoru málo (sr. však
Dosť na čem a Míti na čem, 1032. b.); není ne- dostatek na kámen vyprahlý m. kamene vy- prahlého; letos sešlo se více na daních m. daní; nemá nic pilnějšího na práci m. nemá pilnější práce n. nemá o čem pilněji praco- vati; najísti se na čem m. čeho. Ht. Brus. 281. 3. Na-, předložka neoddělitelná: 1. u časo- slov. Přechodná časoslova s předložkou na- složená a nepřechodná časoslova pohybování (vz Pře-) řídí akkusativ. Naladiti basu, na- malovati obraz, napsati list, natříti dvéře, najíti cestu atd. Znamená a) okamžení, kterým předmět vzhůru namísto, do místa n. s hůry na místo, k místu, na něco se dává. Zk. Dle Mkl. S. 216. má ten význam, který mu ja- kožto předložce akkusativ a lokal řídící pří- sluší. Naložili stany na mezky. Nasadila sle- pici. (Směr na místo, v místo, auf.) — b) Ukazuje, že se předmět činnosti časoslova jednoduchého šíří, že vzrůstá. (Hromadění, přispoření). Meč tvou krví napojím. Háj. Vz Naplniti, Nastlati. Cf. Mkl. S. 2Í6 — c)'Uka- zuje k určité mnohosti n. kolikosti. Nanesli plné kádě vody. Jg. — Pozn. Táhne-li se k neurčité mnohosti n. jakosti, klade se genit. Nasekal ratolestí. Us. — Zk. Nakoupil statkův, nachytal ptákův. Us. — Pozn. Tedy neřídí všecka slovesa s na- složená genitivu. Má-li se u těchto sloves předmět celý ve svém dovršení jako výsledek děje označiti aneb Není-li předmět dělitelný, klade se do nomi- nativu neb akkusativu. Napadla rosička; Ne- hašené vápno nasypali; Kytičku natrhala, Kr. Nahrabala votýpečku Sš. Vz více v Mtc. 1871. 86., 1872. 5. 26. (Brt.) — d) U časoslov zvrať ných znamená trvání činnosti, sytost, zbyt. Najedl se, nalíbal se, naběhal se, Jg., nadivil se, nažil se, naspal se, najezdil se. Mkl. S. 216. — e) Někdy značí pouhý začátek čin- nosti: nakousnouti, nalomiti, napáliti, na- kopnouti, Jg., nahryznouti, nakrojiti, napo- věděti, natrhnouti. Mkl. S. 216. b). Vz Tn. na začátku a na str. 197. — b) U jmen podstatných dlouží se na- (ná-): nával, náhoda, název, náběh, nadávek, nádoba, ná- rod, návyk, náprstek, nábytek, ale: naděje etc. D., Ml. Vz Naděje a Pk. Pravopis, 43. Nákolník, náchlebník, nákolenek, nákolesník, nákolník, nákončí, nákrajník, nánosek, ná- pivek. Mkl. B. 406. — U časoslovných jmen podstat, na- se nedlouzí: nakládání, nalezení. Jg. — c) U jmen přídavnýeh a příslovcí dlouží se na- (ná-): náchylný, ná- chylně, nádenní, nábožný, nárožní. Vz Mkl. B. 406. — Ne však, když adj. jsou z pří- česťí tvořena: nachýlený, načerněný, načatý, naběhlý. — d) U některých sloves dlouží se na- vystavujíc symbolicky děj ve vyvinování neobmezený: náviděti, nenáviděti, následo- vati. Da. — Pozn. U subst. a adj. zmenšuje často na-jejich pojem, vyráží menší, přibližný stupeň vlastnosti, zdrobnělosí: nahořklý, ná- černý, nápihavá tvář, násivý, náhnědý, na- kyslý, názelený, náhluchý, náhluchosť, ná- černosť atd. = drobet hořký, černý atd. Jg., T. Náčervený, nálysý, napilý; v nábčlavý jest zdrobnělosť dvakrát označena. Mkl. B. 359. Vz Při, Za a Zk. Skl. 330. — Pozn. 2. Na- při stupňování, vz Superlativ, Pozn. 2. |
4. Na, ná, nať, pl. nate, náte = tu máš,
vezmi. Na jest adverbium, ve tvaru náte připojila se k na přípona 2. os. pl. Mkl. S. 156. Ná, vezmiž to jablko. Solf. Ná babo, vezmi. St. skl. Nate a jděte. Us. Nať (na) prsten muoj. Výb. II. 66 — O na s akkus. vz Akkusativ, 20. a. ř. 24. shora. Ná-, vz Na-.
Naarestovati se koho. Ros. — se s kým. Šm. Oft, lang kerkern. Nababiti, il, en, eni, babenim získati, als
Hebamme erwerben. — si čeho. Hezkého jmění nababila, Jg. — se. Již jsem se dosť nababila, Lange Hebamme sein. Res. Nababrati se, viel, lange wühlen. —
v čem: v prachu, v mouce. Hý. Nabadač, e, m., der Anstifter, Antreiber.
N. veslařův. V. Nabádání, ponoukání, napomínání. Ča-
stým n-ním pohnut jsa. Háj. Z n. nějakého kněze, zlých lidí to učinil. V. Das Antrei- ben, die Anstiftung, Anreizung. Nabádati, naváděti, popouzeti, ponoukati,
antreiben, anreizen, anstiften. — koho. Vlasta nepřestávala dnem i nocí nabádati svých dru- žiček. V. — koho k čemu: K shromažďování pokladů. V. K práci n. D. — Kom., Lom., Ben. — koho proti komu čím. Ale mne všemi obyčeji nabádajíce proti němu pokoj [jste mi nedali. Har. i Nabadurkati = namluviti, anplauschen.
Na Slov. Nabájeti, el, en, ení, viel fabuliren. —
co. Co Mahomet nabájel, tomu Turci věří. L. Nabákati, nabančiti, aufhetzen. Puch.
Nabaláchati, namluviti, schwatzen. Slov.
Nabalamutiti, il, cen, cení, namluviti,
anplauschen. — co komu. Us. Nabančiti, il, en, ení, nabaňkovati, na-
tlouci hubu, sfackovati, das Maul derb ab- bläuen; namluviti, bereden, aufhetzen. Jg. — co komu: hubu, tvář. Ros., Us. — koho čím. Podvodnými řečmi Kroesa nabaňko- vali, (namluvili), aby válku začal. Cyr. — koho k čemu. (namluviti). Us., Dch. Nabarviti, il, en, ení, nabarvovati, fär-
ben, mit Farbe anstreichen. — co. Dnes ně- kolik kusů nabarvil. Ros. On něco nabar- vuje (počíná barviti). Ros. — se s čím. Dosti jsem se s tím nabarvil. Ros. Nabatoliti se, il, ení. Dosti se tam děti
nabatolily, genug lange haben sie gewatschelt, gespielt. Us. Nabávání, n. Slova tohoto není u Jg.,
jakož i slova základního nabávati. Jsouc významu opětovacího vytvořeno z ba-ji báti, jako távati od ta-ji táti, hrávati od hraji a p. Kmen ba jest týž jako v rec. q>]-,4-í, v lat. fari a odtud význam slovesa báji — báti = mluviti, zvl. v mluvě dětské; další pak vý- znam jest fabulari, ,uv&eve60-at,fabeln. Avšak kontext, ve kterém jest substantivum nabá- vání, žádá jiného významu, totiž zaklínati, zažehnávati, lat. incantare, řec. іпшУиѵ, kte- rýžto má sloveso strb.: bojati v Mkl. Lex. Palaeosl. A všemi obyčeji hledají zdravie a pomoci od těch ran; nemuož-li býti pro- spěšno lékařstvím a kořením, ale žehnáním, nabáváním, pověrami, kúzly hadači. Chč. P. 174. a. |
||
|
|||
Předchozí (4)  Strana:5  Další (6) |