Nadbyt, u, m. — nábytek, die Einrichtung,
Geräthschaft, Mobilien. Půh. 1417.

Nadbytečný, Luxus-. N. mince. Mus.

Nadbytek, tku, m. (nadbyt, Ctib.), co
nadbývá, der Uiberschuss. — N., zbytek, der
Rest, Uiberschuss. V hojnosti, ba v n-ku
bojí se psoty. Kom. Lépe míti n. než ne-
dostatek. Kom.

Nadbyti, nadbudu n. nadbydu, yl, ytí,
nadbývati, nad počet býti, zbývati, über-
bleiben, mehr sein. Groš nadbývá (je více
o groš, než se počítalo); nekdy toho trochu
nadbude, nekdy chybí. Us. v Zlínsku na Mor.
Brt. — komu (nad co). Někomu vždycky
nadbývá (o zchytralých). Jg. Jemu na pe-
nězích spíše se nedostává než nadbývá. Us.
Rychn. Ještě nám nad kopu pět bílých nad-
bývá. Ros. — N., nad čas býti, länger bleiben.
Děvečky po sv. Jiří a sv. Havle nadbývají
dvě neděle. Jg.

Nadbytniee, e, f.= hyperbola.

Nadbytný, überschüssig. N. jména, čím:
počtem. Ndl.

Nadceniti, il, ěn, ění, nadceňovati, nad-
cenívati, überschätzen. Nadcenil. Us. —
komu. Us. Lépe: vysoko, příliš ceniti,
vážiti. Ale můžeme i slova nadceňovati uží-
vati, mámeť nadužívati (v obecné mluvě).

Nadčitě, načitě — velmi, náramně, sehr.
Troj., Ras.

Nadčitý, načitý = neobyčejný, veliký,
ungewöhnlich gross. N. zpěvák. Mm., Rkp.
Pr. horn. Dějeť se pak důvod svědky, zápisy,
přísahú a mněním nadčitým. CJB. 403.

Naddatek, tku, m., naddavek. N. nad míru,
die Zugabe; n. k penězům, Agio. —N., nad-
měr, nadbytek, der Uiberfluss.

Naddati, naddám, dej, dal, án, ání, nad-
dávati, zugeben, aufzahlen. — komu na co.
Na dukát mu půl zlatého naddal. Ros. Nad-
dávati na peníze. (Agio geben). Jg.

Naddatkový, Zugabe-, Uiberschuss-. L.

Naddavek, vku, n., das Agio. Půh. 1528.
Vz Naddatek.

Nadděd, a, m. = praděd. Kom.

Naddržovati, vz Nadržeti.

Naddunají, n., die Donaugegend. Jg.

Naddutý, vydutý, konvex. Sedl.

Nade = nad.

Nadeč = nad co. Jel.

Nadedřví, n., hořejší dřevo nade dveřmi,
podvoj, die Oberschwelle. Ms.

Nade hlas = na hlas, hlasitě. Kat. 1693.

Nadehnati, vz Nadháněti.

Nadehnouti, hnul, ut, utí, aufbiegen. D.

Nádech, u, m., der Anlauf, Anflug, An-
hauch; der Thau (na ovoci); die Hysterie,
der Mutterkrampf. Jád. — N. božský, pro-
rocký, Eingebung, f. SS. L. 20., I. 149., Hý.

Naděje, e, f. (zastr. naděja), nadějička.
Naděje mělo by dle: náhoda, nákaza, náprava
atd. míti á: náděje, jakž i v skutku mnozí
už psali a píší. Mk. Ale takových slov jako
jest naděje je více: nabídka, narážka, na-
dálosť, namátka, nabiják, nabadač, namahač,
nahazovač. Jg. Vz „Na, 3." V obec. mluvě:
nádeje. N., činná touha po budoucím a možném
dobru spojená s důvěrou, že ho dosáhneme,
die Hoffnung. MP. 78. Vz S. N. N. jalová,
Rkk., veliká, plná, neomylná, důvěrná, zmý-

lená, dobrá, Jg., marná. V. V tom tvrdá
(pevná) jest má n. Alx. Žena ta jest v na-
ději, lépe o ženách říká se: je s útěžkem, čeká
se (do kouta). Brs, 105. Býti blahé naděje.
Dch. Mimo n-ji, mimo všecku n-ji, proti n-ji;
jsem k vám té důvěrné n-je; v té n-ji býti;
n-ji míti, dobrou n-ji sobě dáti; (marnou) n-jí
se kojiti, vedenu býti; míti složenou naději;
v n-ji spoléhati; n-ji a důvěrnosť svou míti;
jakž mám naději; podlé mé n-je; jakž mne
n. vede; n-ji složiti (důvěřiti se); bez n-je
býti (Alx. 1103., n-je žádné nemíti); ode vší
n-je pustiti; marnou n-ji míti; v n-ji své
zmýlenu, zklamánu býti; s nadějí se chybiti;
n. mne zmýlila, chybila, zklamala, oklamala ;
proti mé n-ji se stalo; jináč, než měl n-ji,
se stalo; jináč než jsem n-ji měl; marná byla
n. má; léčby mne n. zklamala, zmýlila, chy-
bila; nebudu-li zmýlen v n-ji. V. V Bohu
svou n-ji pokládati. Kom., Br. N-ji svou na
Bohu zakládati; dělati si na něco n-ji; n-jí
se těšiti; n-ji odložiti. D. Rozvila se jim n.
Kom. Mám k tomu n-ji. Jel. N-ji vzkládati
v koho, na koho, v kom, na kom (skládati).
Jg. To vše obšírně a jakž jistá n. vede, i prav-
divé položím. Skl. V. 81. N-ji svou k trůnu
mému obracejí. Kom. I ta n. jim pochybila,
Čr. V ničemž ho n. nikde nechybila. Rv.
V chlapiech naděje neklaď. Smil v. 488. V tobě
naše naděje bude. Dal. 61. V Uhřích žádné
naděje nemějme. Arch. I. 85. Klásti naději
v mocných lidech. Chč. 377. Naději v kom
míti. St. N. 268., Kat. 3481., 1659. Činiti si
n-ji. Kom. Měl plnou n-ji. Ben. Oni jsou té
n je, že. Solf. V neomylné n-ji postavenu
býti. Apol. Ještě nám n. svítí. Plk. Všecka
naděje klesla. Vrat. Od n-je upustiti. Har.
Uzřev to, že jest obluzen, odstúpi ho vše
naděje. Alx. 1115. Pokoušel se Žižka i o Plzeň,
ale spadlo mu z naděje. Pěšina. Lepší hrsť
jistoty než pytel naděje. Jg. Lepší jistota
než n. Nádeja je u Človeka a pomoc u pána
Boha. Mt. S. N. srdce přidává. D. V cizí
n-ji hrachu nevař (nemáš-li doma slanin, ne-
máš-li ho čím omastiti). Lb., D. N. dobré
snídaní, ale zlá večeře. S. a Ž. N. má hlu-
bohé dno. Č. Netrať naděje, když se zle děje.
Č. Dokud člověk ústy zívá, nech všeho na-
ději mívá. Č., Lb. Vz Neštěstí. Na měkkém
polštáři n-je odpočívati. N. se v kout skryla.
Č. N-jí někoho krmiti (kojiti). Č. Vz Doma,
Zisk (stran přísloví). — čeho. V n-ji lé-
kařství (léku) se zranil. Jel. Dělá se n. zla-
tého věku. Vrat. N. zdraví, zhojení. V. Mnozí
lidé nadějí dlouhého života zklamáni bývají.
Mudr. — o čem. O čemž naděje nebyla. V.
O němž žádné více naděje zdraví není. V.
O skoncování naději má. Kom, Tresci syna
svého, dokavadž jest o něm naděje. Br. Ve-
liká byla o něm n. V. Žádné naděje o za-
chování hrdla svého míti nemohu. V. Mám
o tvém vtipu tu naději. Jel. — v co. N-je
v potomstvo. Št. V něho naději měli. Reš. —
k čemu. N. k blaženému vzkříšeni. Kram.
A já mám naději k našemu Matěji. Er. P.
269. Jednak n. byla ku pokoji, jednak strach
války. V. Té n-je jsa k němu, že ... Pref.
Naději k vítězství mu činili. Vrat. Nebylo
n-je k vysvobozeni. Br. — Naději míti nač,
tato vazba není doložena, tedyjí neužívejme.