Předchozí (14)  Strana:15  Další (16) |
|
|||
15
|
|||
|
|||
Nadbyt, u, m. — nábytek, die Einrichtung,
Geräthschaft, Mobilien. Půh. 1417. Nadbytečný, Luxus-. N. mince. Mus.
Nadbytek, tku, m. (nadbyt, Ctib.), co
nadbývá, der Uiberschuss. — N., zbytek, der Rest, Uiberschuss. V hojnosti, ba v n-ku bojí se psoty. Kom. Lépe míti n. než ne- dostatek. Kom. Nadbyti, nadbudu n. nadbydu, yl, ytí,
nadbývati, nad počet býti, zbývati, über- bleiben, mehr sein. Groš nadbývá (je více o groš, než se počítalo); nekdy toho trochu nadbude, nekdy chybí. Us. v Zlínsku na Mor. Brt. — komu (nad co). Někomu vždycky nadbývá (o zchytralých). Jg. Jemu na pe- nězích spíše se nedostává než nadbývá. Us. Rychn. Ještě nám nad kopu pět bílých nad- bývá. Ros. — N., nad čas býti, länger bleiben. Děvečky po sv. Jiří a sv. Havle nadbývají dvě neděle. Jg. Nadbytniee, e, f.= hyperbola.
Nadbytný, überschüssig. N. jména, čím:
počtem. Ndl. Nadceniti, il, ěn, ění, nadceňovati, nad-
cenívati, überschätzen. Nadcenil. Us. — komu. Us. Lépe: vysoko, příliš ceniti, vážiti. Ale můžeme i slova nadceňovati uží- vati, mámeť nadužívati (v obecné mluvě). Nadčitě, načitě — velmi, náramně, sehr.
Troj., Ras. Nadčitý, načitý = neobyčejný, veliký,
ungewöhnlich gross. N. zpěvák. Mm., Rkp. Pr. horn. Dějeť se pak důvod svědky, zápisy, přísahú a mněním nadčitým. CJB. 403. Naddatek, tku, m., naddavek. N. nad míru,
die Zugabe; n. k penězům, Agio. —N., nad- měr, nadbytek, der Uiberfluss. Naddati, naddám, dej, dal, án, ání, nad-
dávati, zugeben, aufzahlen. — komu na co. Na dukát mu půl zlatého naddal. Ros. Nad- dávati na peníze. (Agio geben). Jg. Naddatkový, Zugabe-, Uiberschuss-. L.
Naddavek, vku, n., das Agio. Půh. 1528.
Vz Naddatek. Nadděd, a, m. = praděd. Kom.
Naddržovati, vz Nadržeti.
Naddunají, n., die Donaugegend. Jg.
Naddutý, vydutý, konvex. Sedl.
Nade = nad.
Nadeč = nad co. Jel.
Nadedřví, n., hořejší dřevo nade dveřmi,
podvoj, die Oberschwelle. Ms. Nade hlas = na hlas, hlasitě. Kat. 1693.
Nadehnati, vz Nadháněti.
Nadehnouti, hnul, ut, utí, aufbiegen. D.
Nádech, u, m., der Anlauf, Anflug, An-
hauch; der Thau (na ovoci); die Hysterie, der Mutterkrampf. Jád. — N. božský, pro- rocký, Eingebung, f. SS. L. 20., I. 149., Hý. Naděje, e, f. (zastr. naděja), nadějička.
Naděje mělo by dle: náhoda, nákaza, náprava atd. míti á: náděje, jakž i v skutku mnozí už psali a píší. Mk. Ale takových slov jako jest naděje je více: nabídka, narážka, na- dálosť, namátka, nabiják, nabadač, namahač, nahazovač. Jg. Vz „Na, 3." V obec. mluvě: nádeje. N., činná touha po budoucím a možném dobru spojená s důvěrou, že ho dosáhneme, die Hoffnung. MP. 78. Vz S. N. N. jalová, Rkk., veliká, plná, neomylná, důvěrná, zmý- |
lená, dobrá, Jg., marná. V. V tom tvrdá
(pevná) jest má n. Alx. Žena ta jest v na- ději, lépe o ženách říká se: je s útěžkem, čeká se (do kouta). Brs, 105. Býti blahé naděje. Dch. Mimo n-ji, mimo všecku n-ji, proti n-ji; jsem k vám té důvěrné n-je; v té n-ji býti; n-ji míti, dobrou n-ji sobě dáti; (marnou) n-jí se kojiti, vedenu býti; míti složenou naději; v n-ji spoléhati; n-ji a důvěrnosť svou míti; jakž mám naději; podlé mé n-je; jakž mne n. vede; n-ji složiti (důvěřiti se); bez n-je býti (Alx. 1103., n-je žádné nemíti); ode vší n-je pustiti; marnou n-ji míti; v n-ji své zmýlenu, zklamánu býti; s nadějí se chybiti; n. mne zmýlila, chybila, zklamala, oklamala ; proti mé n-ji se stalo; jináč, než měl n-ji, se stalo; jináč než jsem n-ji měl; marná byla n. má; léčby mne n. zklamala, zmýlila, chy- bila; nebudu-li zmýlen v n-ji. V. V Bohu svou n-ji pokládati. Kom., Br. N-ji svou na Bohu zakládati; dělati si na něco n-ji; n-jí se těšiti; n-ji odložiti. D. Rozvila se jim n. Kom. Mám k tomu n-ji. Jel. N-ji vzkládati v koho, na koho, v kom, na kom (skládati). Jg. To vše obšírně a jakž jistá n. vede, i prav- divé položím. Skl. V. 81. N-ji svou k trůnu mému obracejí. Kom. I ta n. jim pochybila, Čr. V ničemž ho n. nikde nechybila. Rv. V chlapiech naděje neklaď. Smil v. 488. V tobě naše naděje bude. Dal. 61. V Uhřích žádné naděje nemějme. Arch. I. 85. Klásti naději v mocných lidech. Chč. 377. Naději v kom míti. St. N. 268., Kat. 3481., 1659. Činiti si n-ji. Kom. Měl plnou n-ji. Ben. Oni jsou té n je, že. Solf. V neomylné n-ji postavenu býti. Apol. Ještě nám n. svítí. Plk. Všecka naděje klesla. Vrat. Od n-je upustiti. Har. Uzřev to, že jest obluzen, odstúpi ho vše naděje. Alx. 1115. Pokoušel se Žižka i o Plzeň, ale spadlo mu z naděje. Pěšina. Lepší hrsť jistoty než pytel naděje. Jg. Lepší jistota než n. Nádeja je u Človeka a pomoc u pána Boha. Mt. S. N. srdce přidává. D. V cizí n-ji hrachu nevař (nemáš-li doma slanin, ne- máš-li ho čím omastiti). Lb., D. N. dobré snídaní, ale zlá večeře. S. a Ž. N. má hlu- bohé dno. Č. Netrať naděje, když se zle děje. Č. Dokud člověk ústy zívá, nech všeho na- ději mívá. Č., Lb. Vz Neštěstí. Na měkkém polštáři n-je odpočívati. N. se v kout skryla. Č. N-jí někoho krmiti (kojiti). Č. Vz Doma, Zisk (stran přísloví). — čeho. V n-ji lé- kařství (léku) se zranil. Jel. Dělá se n. zla- tého věku. Vrat. N. zdraví, zhojení. V. Mnozí lidé nadějí dlouhého života zklamáni bývají. Mudr. — o čem. O čemž naděje nebyla. V. O němž žádné více naděje zdraví není. V. O skoncování naději má. Kom, Tresci syna svého, dokavadž jest o něm naděje. Br. Ve- liká byla o něm n. V. Žádné naděje o za- chování hrdla svého míti nemohu. V. Mám o tvém vtipu tu naději. Jel. — v co. N-je v potomstvo. Št. V něho naději měli. Reš. — k čemu. N. k blaženému vzkříšeni. Kram. A já mám naději k našemu Matěji. Er. P. 269. Jednak n. byla ku pokoji, jednak strach války. V. Té n-je jsa k němu, že ... Pref. Naději k vítězství mu činili. Vrat. Nebylo n-je k vysvobozeni. Br. — Naději míti nač, tato vazba není doložena, tedyjí neužívejme. |
||
|
|||
Předchozí (14)  Strana:15  Další (16) |