o túž při straně ke ztrátě naleznú. O. z D.
— se ke komu. K těm se nalézám (při-
dávám, těch následuji). Plk. — s inft. Nalé-
zají se býti povinni všelikou náchylnosť jiným
prokázati. V. Dosti diviti se v tom hnutí nalezne
člověk. Št. (Výb. 1.662.10,). — Ať mi to u plotu
nebo pod hruškou se svými soudruhy do
večera nalezneš. Us. — s an nebo s přechod.
Nalezl ho, an spal (spícího). Dvéře na březe
ležící nalezl. Pass. Nalezl ho ležícího. Háj.
Vz Viděti, An. — U nalézati opisuje se pod-
mět n. předmět větami vztažnými nejvíce
s konditionalem. Nalézá se tu, kdo by tam
šel. Nalezne se, co jesť měď a co jest čisté
zlato. Bart. Vz Věta podstatná vztažná.

Nalezavosť, i, f., die Erfindsamkeit. Mus.

Nalezavý, výmyslný, erfinderisch. N. duch,
Rostl., vtip, umělec. Šych.

Nálezce, e, m. Žádá se šlechetný n. těch
peněz, aby je vrátil. Us., Jg. Der Finder,
Auffinder.

Nálezče, ete, n., das Findelkind. Plk.

Nálezček, ečku, m. = z malý nálezek, das
Fündchen. D.

Nalezčí, Finder-. N. mzda. Zlob.

Nálezek, zku, m., nálezeček, čku, m.,
die Erfindung, Erdichtung, Entdeckung, der
Fund. V. N. lidský, Štelc, bláznový. Eus.
N. vymysliti. Mart., Er. Nálezky a výmyslky.
Čr. Co se dotýěe n-ků vládických. Vl. zř. 2.
str. 12.

Nalezenec, nce, m., dítě od rodičů po-
hozené a od jiných nalezené. Vz S. N. Der
Findling, das Findelkind. Pass., D. Dům
n-ců. Plk. Fond, správa n-cň. Šp. — N., nale-
zená ruda, uhlí atd. Am.

Nalezení, í, n., najití, das Finden. N. sv.
kříže. D. Nebyla dlouho k 1. šp. m. nebylo
jí nalézti. Pk. Pravý mops jest v Rusku
k n. šp. m. pravého mopsa najdeš, najíti
lze. Km. — N. = smyšlení, nálezek, die Er-
findung. D.

Nalezeniště, ě, n., lépe: naleziště, ě, n.,
der Fundort. N. bylin, kamenů, minerálu. Krok.

Nalezený, gefunden, befunden. N. věc
(nálezek), dítě (nalezenec). V. Nalezenu a
usvědčenu býti v čem. Bart. I. 12.

Nalezinec, nce, m., das Findelhaus.

Naleziště, vz Nalezeniště.

Nalezitel, e, m. = nálezce, zastr.

Nálezné, ého, n., odměna, kterou držitel
ztrativší věc povinen jest dáti nálezci. Vz
S. N. Der Finderlohn.

Nalezně, ěte, n., nalezňátko, a, n. = na-
lezenec. Th.

Nálezník, a, m., der Finder. N. ztracené
věci. MM.

Naleznu, vz Nalézati.

Nálezný, od nálezu, Fund-, Finder-. Nál.
peníz (plat za nalezení). Plk. N. súd (který
nálezem se děje). Výb. I. Najvyšší písař nemá
býti v nálezných súdích jako i jiní jeho
mlazší a nemají býti v potazu úředničím (O.
z D. Arch. II. 486.). Die Urtheilsfiillung, die
Berathung der Kmeten vor dem Urtheil. Gl.
168.

Nalezovati —nalézati. Mand.,Bel., St. skl.

Nálezový, vz Nález. Rechtsspruch-, Be-
fund-. N. registra. Půh. 1492.

Nalézti, vz Nalézati.

Náležející komu. Dům otci n. Vz Ná-
ležeti.

Náležejicnosť, i, f., potřeba. Ros. Das
Zugehör.

Náležejicný, gehörig. Ros.

Naleželý, abgelegen. N. ječmen (na poli),
ovoce. Us. Dch.

Naležeti se, el, ení = dlouho ležeti, lange
liegen. Dosti se tam naleželi. Ros. To pivo
dosti se naleželo. Jg.

Náležeti, 3. pl. -žejí (D., Br., V.; náleží,
D., Kom., Mkl. Vz Zk. M1.110. Dle Brs. 18.
má správně ,náleží´ pocházejíc od ležeti, než
přijavši dlouhou předložkou jiný smysl, tvoří
ode dávna 3. pl. na-ejí: náležejí), žej, žeje
(íc), el, ení = něčí býti, přináležeti někomu,
an-, zugehören, Eigenthum sein; vztahovati
se, patřiti, Beziehung haben, gehören, be-
treffen, darunter zu rechnen sein; přináležeti,
příslušeti, slušeti, sich gehören, ziemen, ge-
ziemen, gebühren; záležeti, daran liegen.
Jg. — abs. Sem náleží, přináleží; sem to
nenáleží. V. Tam náležejí kotláři atd. Kom.
Což náleží a sluší. V. Nezachovati se, jakž
náleží. Sych. Neumím jim jak náleží vy-
hověti. D. Více než náleží. V. — komu.
Kterému právu manžel náleží, k tomu také
manželka jeho. Kol. 15. Ač náležela-liby pře
tomu soudu. Zř. F. L Co všechněm náleží
(obecné jest). V., Kom. Komu na tom zá-
leží? Us. Tobě náleží (sluší). V. Nežádej
toho, co jinému náleží = což jiného jest. Cf.
Nepožádáš ničeho, což jiného jest. Pěkně
tedy píše Lev z Rožmitála r. 1527.: Jestliže
jste co od kostela vzali, což jest téhož ko-
stela (= což témuž kostelu naleží n. patří).
Šb. — komu jak. Jakoby jim z práva ná-
ležely. V., 8. a Ž. To mu vším právem ná-
leží. Us. — k čemu. K sobě n. (patřiti). D.
K tvému úřadu náleží (sluší). V. K jistému
soudu a právu n. Solf., Er., Zř. F. I. K ně-
jaké faře n. J. tr. K jistému kostelu nebo
záduší n. V. Skutek, kterýžby k souzení
soudem zemským náležel. Vác. XX. Kdožby
mana z manské věci před který jiný soud
pohonil než před dvorský neb manský, ku
kterémuž kdo náleží, že mu ten půhon bude
zdvižen; Poněvadž některé městečko k témuž
zámku náležející daleko od zámku jest. Zř.
F. I. — kam (čím). Náležím do toho stavu
osudem. Kom. Někam osadou, D., farou n.
J. tr. Ten ostrov náleží pod správu Be-
nátčanov. Har. Kolos rhodský náležel mezi
sedm divů světa. Ml. — na koho, na co.
Náleží to na mne (sluší se). Ros. Jak na jeho
důstojnost' náleží. Br. Opatříme ho tak, jak
na vězně náleží. Sych. To na ně nenáleží.
Vrat. 8. — na čem (komu). Na penězích
nám málo náleží (záleží). Us. Prorokům na
tělesném jedění a pití málo náleželo. Roz.
Urb. Reg. — komu pro co. Pro jeho vě-
domosti náleží mu první místo. Ml. — komu
po kom. Co jim po předcích náleží. Er. —
s inf. Dobrou pověsť náleží zachovati. V.
Účinnými býti na možné (bohaté) náleží.
Lom. Manželky milovati vám náleží. Flav.
N-ží nám tak učiniti. Br. Vz Dostati se. —
aby. Správci lidu náleží, aby .... Háj. Ná-
leží na obžalovaného, aby .... Rk. Náleží,
aby obec věděl jak spravovati. V.