Náměstí, í, n., prostor v městě, der Stadt-
platz, Ring. Vrat. Sešli se na n. Na n. by-
dleti, něco prodávati. Vz KP. I. 221.

Náměstka, y, f., zájmeno, zájmení (místo-
jméno). Nz. Vz Zájmeno.

Náměstkovati, býti náměstkem, Statt-
halter sein; 2. nástupcem býti, Nachfolger
sein, Nachfolgen. Tkadl.

Náměstkyně, č, f., vz Náměstek. Die
Statthalterin.

Náměstní, -ný, na místě jiného jsoucí.
Stellvertreter-, stellvertretend. Jg. N. smrť
Páně. Sš. J. 32. N-nou smrtí umříti za koho.
Sš. I. 60. N-nou smrtí někoho s někým smí-
řiti. Sš. I. 62. — N. nebo střídní pojem.
Marek. — N. hudba, die Platzmusik. Dch.

Náměstnice, e, f. = náměstkyně. Krok.

Náměstnictví, n., důstojnost' náměstkova,
die Statthaltereiwürde; nástupnictyí; místo-
držitelství, die Statthalterschaft. Šf. — N.,
die Nachfolge. Jg.

Náměstník,a, m., der Stellvertreter. Kdyby
se trefilo, že by kdo místodržící nejvyššího
úřadu byl, ten n-ka postaviti nemůže. Žer.
Vz Náměstek.

Náměstský, Ring-, Markt-. N. ulice.

Náměstství, n. = náměstnictví, die Stell-
vertretung. Výb. I. 596.

Náměšť, i, f., mě. ve Znojemsku, Namiest,
Namiescht. Vz S. N. — Náměšť, mě. v Olom.

— Náměšťan, a, m.
Námet, u, m., der Aufwurf.

Námět, u, m., náměť, i, f. — návrh, obvh,
přívrh, vrh, der An-, Aufwurf. N. sněhu. Jel.
Aby paveza víry šípy, střelby, ďábelské
náměty snášela. Kanc. s. Štěp. — N., před-
mět, der Gegenstand. N. k pění. MM. — N.,
námitka, der Einwurf. Roz. Urb. Reg. —
N., stan, das Zelt. Šf.

Nametati, -tám a-ci = naházeti, anwerfen.

— čeho, co kam. Nametal naň dříví (akkus.
— všecko, gt. = čásť dříví). Us. Zem na
hrob. V. — se komu kde. Nametalo se
jim v tajných místech plno vředů. Jg. —
co čím, v starší češtině také: čeho. Vešken
priekop umřelých nametán. Pass. 365. —
O obilí: Už mnoho žita se nametalo, vy-
metalo. Vz Metati se.

Námětek, tku, m., přístřešek, něm. das
Vordach. Rohn. N. zdi (stěny), der Vorschub.

— N., prkénko, které se dává na stavidlo,
aby se více vody nadrželo. Vys. — N-ky
důvtipné (nápady), Berg., Rk. — N., Ver-
anlassung. Když se mi n. k tomu hodí, doleji
toho nezapomenu. Bart. 30. Námětek vzal
apoštol ze slov. Sš. I. 141. N. zavdati komu,
Sš. J. 13.; hříchům, ke svědectví naskytnouti.
Sš. I. 76., Sš. L. 182., 192. N. vzíti z něčeho
k čemu. Sš. Sk. 1., L. 207., J. 64. Všelijak
n-tku nějakého k žalobám na něho se domáhali.
Sš. Mt. 213. — N., námitka, der Einwurf.
Skrze to umění důvtipnými námětky tajná
pravda nalezena bývá. Kon. hoř. 55. — N. =
líha k válení a spouštění sudů na kantnéře,
die Schrotleiter. Rohn.

Námětka, y, f., die Applikation. Šp.
Námetka, y, f. ovrhnutí, der Anwurt. Mus.
Námezdní smlouva, vz Rb. str. 268. Dle
Šb. lépe: smlouva o mzdu, der Lohnvertrag.

Námezdník, a, m., kdo za mzdu slouží,
wer um Lohn dient, der Miethling. Hus., Gl.

Námezečník, a, m., Hermaphrodit, m.
MV.

Namhuřovati, co: obočí, die Augen halb
zumachen. Č.

Namíchati, komu čeho: koni obroku,
mengen. D. — do čeho (kam). Rk. —
se čeho n. s čím: lang, oft mischen. Us.
Vz Míchati.

Námilostník, a, m., dělník na neurčitou
dobu najatý, jehož nájemce, kdy chce, ze
služby pustiti může. Vz Gl. 168.

Namilovati se koho. Kom. Vz Milovati.
Viel, genug lieben.

Namířiti, vz Naměřiti.

Namísiti, il, šen, ení; namíšeti, el, en,
ení; naměšovati, mischen, aufmischen. —
co: pole (podháněti, pod zrno orati, den
Acker rühren). D. — (komu) čeho. Lotrům
octa se žlučí namíšeli. Píšelí. Víno tvé na-
miešeno j'vody. O 7 vstup. — čeho kam
(namíchati): kameničká do koření namísiti.
Chč. 449.

Námístní, na místo se vztahující. N. zku-
šenost Mus.

Namístný, stellvertretend, provisorich,
Zlob., lépe: náměstný.

Namíšeti, vz Namísiti.

Námíška, y, ť., namíšení polí, die Ruhr
im Landbaue. D.

Namišovati, lépe: naměšovati. Jg.

Namítati; namítnouti, tnul a tl, ut, utí,
nahazovati, auf-, einwerfen; navrhovati, po-
dávati, naskytovati, angeben, vorschlagen,
bedeuten; einwenden, einwerfen. Jg. — abs.
Dnes namítá (v orbě) = brázdy vysévá. Jg.
Tkadlec namítá (i. e. přidává niti, kde se jí
nedostává). Jg. -- co komu. Cos jiným na-
mietal, drž se toho sám. Tkadl. Nemám, co
bych vám namítal. — čeho. Namítá toho
(udává), což přikázáno v zákoně. Br. —
čím čeho, co. Prsty svými něčeho namítá,
čehož zjevně vynášeti nesmí. Br. Těmi slovy
patrně namítal toto (deutete an). Ler. —
něco proti někomu, něčemu. Proti tomu
to namítám, že . . . Us. Namítá-li kdosi dů-
vody proti prozřetedlnosti božské, tedy ji
uvádí v pochybnosť. Marek. — v čem. Na-
mítá (enthält) to jméno v samém sobě bo-
hactví. Berg. — se. Namítá se = počíná
sníh padati, na Mor., 2. naskytá se; 3. odpor
se klade, nabízí se (Koc). — se komu,
čemu. Namítá se to paměti. Jel. Co se mi
namítne. Us. Namítají se nám překážky. Ml.,
Zlob. — se podlé čeho o čem. Podlé čehož
i o lidském v Kristu přirození zřetelně se
namítá. Br.

Námitek, tku, m. (námětek), neduh koň-
ský, das Veräuen. Us.

Namíti se čeho, genug lange haben.
Nedáme, až sa jí (dcery) namáme. Mor. P.
427. Zb.

Námitka, namítka, y, f., co se namítá,
navrhuje, die Vorbringung, Bedeutung. Ná-
mitka m. námětka, sr. nálevka, náběrka, ná-
měrka, nápěnka; namítka jako: nabídka, za
kázka, přihrádka. Mk. — 2. N., pochyba
pronesená proti některému domnění. Der Ein-
wurf, die Einwendung. N. je věta odporná