Předchozí (46)  Strana:47  Další (48) |
|
|||
47
|
|||
|
|||
Náměstí, í, n., prostor v městě, der Stadt-
platz, Ring. Vrat. Sešli se na n. Na n. by- dleti, něco prodávati. Vz KP. I. 221. Náměstka, y, f., zájmeno, zájmení (místo-
jméno). Nz. Vz Zájmeno. Náměstkovati, býti náměstkem, Statt-
halter sein; 2. nástupcem býti, Nachfolger sein, Nachfolgen. Tkadl. Náměstkyně, č, f., vz Náměstek. Die
Statthalterin. Náměstní, -ný, na místě jiného jsoucí.
Stellvertreter-, stellvertretend. Jg. N. smrť Páně. Sš. J. 32. N-nou smrtí umříti za koho. Sš. I. 60. N-nou smrtí někoho s někým smí- řiti. Sš. I. 62. — N. nebo střídní pojem. Marek. — N. hudba, die Platzmusik. Dch. Náměstnice, e, f. = náměstkyně. Krok.
Náměstnictví, n., důstojnost' náměstkova,
die Statthaltereiwürde; nástupnictyí; místo- držitelství, die Statthalterschaft. Šf. — N., die Nachfolge. Jg. Náměstník,a, m., der Stellvertreter. Kdyby
se trefilo, že by kdo místodržící nejvyššího úřadu byl, ten n-ka postaviti nemůže. Žer. Vz Náměstek. Náměstský, Ring-, Markt-. N. ulice.
Náměstství, n. = náměstnictví, die Stell-
vertretung. Výb. I. 596. Náměšť, i, f., mě. ve Znojemsku, Namiest,
Namiescht. Vz S. N. — Náměšť, mě. v Olom. — Náměšťan, a, m.
Námet, u, m., der Aufwurf. Námět, u, m., náměť, i, f. — návrh, obvh,
přívrh, vrh, der An-, Aufwurf. N. sněhu. Jel. Aby paveza víry šípy, střelby, ďábelské náměty snášela. Kanc. s. Štěp. — N., před- mět, der Gegenstand. N. k pění. MM. — N., námitka, der Einwurf. Roz. Urb. Reg. — N., stan, das Zelt. Šf. Nametati, -tám a-ci = naházeti, anwerfen.
— čeho, co kam. Nametal naň dříví (akkus.
— všecko, gt. = čásť dříví). Us. Zem na hrob. V. — se komu kde. Nametalo se jim v tajných místech plno vředů. Jg. — co čím, v starší češtině také: čeho. Vešken priekop umřelých nametán. Pass. 365. — O obilí: Už mnoho žita se nametalo, vy- metalo. Vz Metati se. Námětek, tku, m., přístřešek, něm. das
Vordach. Rohn. N. zdi (stěny), der Vorschub. — N., prkénko, které se dává na stavidlo,
aby se více vody nadrželo. Vys. — N-ky důvtipné (nápady), Berg., Rk. — N., Ver- anlassung. Když se mi n. k tomu hodí, doleji toho nezapomenu. Bart. 30. Námětek vzal apoštol ze slov. Sš. I. 141. N. zavdati komu, Sš. J. 13.; hříchům, ke svědectví naskytnouti. Sš. I. 76., Sš. L. 182., 192. N. vzíti z něčeho k čemu. Sš. Sk. 1., L. 207., J. 64. Všelijak n-tku nějakého k žalobám na něho se domáhali. Sš. Mt. 213. — N., námitka, der Einwurf. Skrze to umění důvtipnými námětky tajná pravda nalezena bývá. Kon. hoř. 55. — N. = líha k válení a spouštění sudů na kantnéře, die Schrotleiter. Rohn. Námětka, y, f., die Applikation. Šp.
Námetka, y, f. ovrhnutí, der Anwurt. Mus. Námezdní smlouva, vz Rb. str. 268. Dle Šb. lépe: smlouva o mzdu, der Lohnvertrag. |
Námezdník, a, m., kdo za mzdu slouží,
wer um Lohn dient, der Miethling. Hus., Gl. Námezečník, a, m., Hermaphrodit, m.
MV. Namhuřovati, co: obočí, die Augen halb
zumachen. Č. Namíchati, komu čeho: koni obroku,
mengen. D. — do čeho (kam). Rk. — se čeho n. s čím: lang, oft mischen. Us. Vz Míchati. Námilostník, a, m., dělník na neurčitou
dobu najatý, jehož nájemce, kdy chce, ze služby pustiti může. Vz Gl. 168. Namilovati se koho. Kom. Vz Milovati.
Viel, genug lieben. Namířiti, vz Naměřiti.
Namísiti, il, šen, ení; namíšeti, el, en,
ení; naměšovati, mischen, aufmischen. — co: pole (podháněti, pod zrno orati, den Acker rühren). D. — (komu) čeho. Lotrům octa se žlučí namíšeli. Píšelí. Víno tvé na- miešeno j'vody. O 7 vstup. — čeho kam (namíchati): kameničká do koření namísiti. Chč. 449. Námístní, na místo se vztahující. N. zku-
šenost Mus. Namístný, stellvertretend, provisorich,
Zlob., lépe: náměstný. Namíšeti, vz Namísiti.
Námíška, y, ť., namíšení polí, die Ruhr
im Landbaue. D. Namišovati, lépe: naměšovati. Jg.
Namítati; namítnouti, tnul a tl, ut, utí,
nahazovati, auf-, einwerfen; navrhovati, po- dávati, naskytovati, angeben, vorschlagen, bedeuten; einwenden, einwerfen. Jg. — abs. Dnes namítá (v orbě) = brázdy vysévá. Jg. Tkadlec namítá (i. e. přidává niti, kde se jí nedostává). Jg. -- co komu. Cos jiným na- mietal, drž se toho sám. Tkadl. Nemám, co bych vám namítal. — čeho. Namítá toho (udává), což přikázáno v zákoně. Br. — čím čeho, co. Prsty svými něčeho namítá, čehož zjevně vynášeti nesmí. Br. Těmi slovy patrně namítal toto (deutete an). Ler. — něco proti někomu, něčemu. Proti tomu to namítám, že . . . Us. Namítá-li kdosi dů- vody proti prozřetedlnosti božské, tedy ji uvádí v pochybnosť. Marek. — v čem. Na- mítá (enthält) to jméno v samém sobě bo- hactví. Berg. — se. Namítá se = počíná sníh padati, na Mor., 2. naskytá se; 3. odpor se klade, nabízí se (Koc). — se komu, čemu. Namítá se to paměti. Jel. Co se mi namítne. Us. Namítají se nám překážky. Ml., Zlob. — se podlé čeho o čem. Podlé čehož i o lidském v Kristu přirození zřetelně se namítá. Br. Námitek, tku, m. (námětek), neduh koň-
ský, das Veräuen. Us. Namíti se čeho, genug lange haben.
Nedáme, až sa jí (dcery) namáme. Mor. P. 427. Zb. Námitka, namítka, y, f., co se namítá,
navrhuje, die Vorbringung, Bedeutung. Ná- mitka m. námětka, sr. nálevka, náběrka, ná- měrka, nápěnka; namítka jako: nabídka, za kázka, přihrádka. Mk. — 2. N., pochyba pronesená proti některému domnění. Der Ein- wurf, die Einwendung. N. je věta odporná |
||
|
|||
Předchozí (46)  Strana:47  Další (48) |