nějakému tvrzení, jež se za pravdu vydává.
Hš. Vz více v S. Ň. N-ku odvésti, odvoditi,
ukliditi, odkliditi, odbyti. Sš. I. 74. ,78., 101.,
Oa. 12. N-u z něčeho proti čemu čerpati. Sš. I.
103. Nemám do toho žádné námitky = ne-
maní čeho namítnouti. Šm. Námitky zavrh-
nouti, námitkám místa nedati. J. tr., Er.
N-ku poraziti. Nz. N-ky činiti, vyvrátiti;
známy jsou n-ky proti jeho učení. Ňt. N-ku
v kořenu podryti. Sš. І. 103. S n-ou se vy-
tasiti. Mt. 12G. N. proti volbě. Pr.

namítnouti, vz Namítati.

Ňamk, ňamkot, mňoukot, u, m.,
mňoukot koček, das Katzengeschrci. Na Mor.

Namladiti z: navnaditi. Cf. Gb. Hl. 93.
na koho : na zajíce (= navnaditi, takto lépe).
Us. u Turnova. Sb. — co čím: zobem. Šp.

— se nač. Naše kráva so na vaši louku na-
vnadila (namlsala). Na Mor. — N. se = mladé
míti, Junge bekommen, o rostl, ausschlagen.
Kráva se namladila. Jg. Břízy, osyky atd.
se namladily (znova vyrazily). Um. los.

Namlátiti, il, cen, cení, ausdreschen. —
co. Namlátiti dva korce ječmenu.. Us., Toms.
— čeho. Ti toho dnes namlátili. Us. — čím :
cepy. Us. — někomu vybiti, abprügeln.
Us. — se koho, čeho. Ti se toho člověka
namlátili (prügeln, schlagen). Us. — se s čím :
s obilím (lange dreschen). Us.

Namleti, meli, el, et n. on, etí n. ení, viol
mahlen, aufimahlen. —- čeho. Dva tvrdá ka-
mení řídko dobré mouky namelí. Prov., D.

— čeho čím. Ten toho tou svou černou
hubou (černými vousy porostlou) námele (na-
povídá, nažvaní). Rs. N. sítem, leer aus-
gehen. Dch. — komu — vybiti. Us.

Namlouvač (zastr. namhivač), e, m., kdo
namlouvá, se přimlouvá, der Bereder ; 2. kdo
sobě n. jinému ženskou namlouvá, der Buhler.
D.

Namlouvačka, y, f., die Buhlerin. D.

Namlouvačný, überredsam ; buhlerisch. D.

Namlouval, a, m. — namlouvač.

Namlouvalka, y, f. — namlouvačka, D.

Namlouvání, n., das Auf-, Zu-, Uiber-
roden, die Bewerbung, Buhlerei, Buhlschaft,
das Freien. D.

Namlouvati, vz Namluviti.

Namlsaný, lüstern. Puch.

Namlsati se (kde), lange naschen. Kočka
se v kuchyní dosť namlsala. Us. Namlsala
se (bekam durch öfteres Verkosten ein Ge-
lüste), přijde zase. Us. — se na co, se
čeho. Sych. Vz Mlsati.

Námluv, u, m., namluvení, die Aufredung.

Námluva, y, f., namluvení, das Aufreden.
D. — N., jednání přípravné k nějaké smlouvě,
die Verhandhing, Uibereinkunft, der Interims-
kontrakt. Učinili jsme mezi sebou n-ou spo-
lečnou, že podlé sebe máme držeti. Žer.
Výminky proti dobrým mravům v kšaftech
i jiných námluvách lidských položené za nic
se nepovažují. Kol. G2. — V. N. k manžel-
ství, V. (obyčejněji pl. námluvy), přípověď,
záselky, die Anwerbung, Freierei, Verlobung,
Versprechung, Brautschau, das Eheverlöbniss.
V. N-vy, smlouváni o zamýšlený sňatek. S. N.
Choditi k dívce na námluvy. Us. Byl tam
na n-vách. Us. Den námluv (zasnoubení). D.

S námluv sešlo. D., Šm. Nejezdi na rychlém
koníku na m-y (nepospíchej. Vz Žena.). Lb.

Námluvce, e, m., namlouvající k man-
želství, snoubce, námluvčí. Der Ehestifter,
Brautwerber.

Námluvčí, Unterhändler-. — N., ího, m.

= námluvce. D.

Namluvení, n. V. N. k manželství. D.
Vz Námluva.

Namluví —- namluvil, a, o. Kat.

Namluviti, il, en, ení; namlouvati. —
N. = mnoho mluviti, viel reden; naváděti,
nutiti, přemlouvati, über-, be-, ein-, aufreden,
beschwatzen; rozmluvu míti, besprechen;
überreden ; anwerben ; werben, freien ; Ver-
trag machen. Jg. — koho. Kat. 422., Dal.
123. — koho k čemu, nač (navésti, do-
nutiti, přemluviti). Kněze na to namluvichu.
Dal. 101. (58.). Namluvil je na to. V. Na nic
se nedá n. V. K takovým skutkům n. se
dají. V., J. tr. — Sych., Lomn., Solť.— koho
čím (na co): pěknými slovy, Š. a Ž., kraso-
mluvností. V. Vršovci žádným způsobem ho
na to nemohli namluviti. Háj. Někomu něco
hádkou n., aufdisputiren. Dch. - komu koho
(kdy). Sobě děvče n. V., D., Er. P. 265.,
2GG. On si mě namluvil o musice. Er. P. 135.
Někomu pannu n. Háj. Sobě křivé svědky
n. (získati). Pr. — komu co, čeho (nalhati).
Us., Pass. Lži někomu n. Us. Ten mu toho
namluvil (i. e. mnoho). Us. - se s kým
(dle čeho), rozmlouvání míti, sich unter-
reden. V. Tu sě s matkú namluvichu. St.
skl. I. By se dle libosti s ním namluvili.
Tkadl. Žádaje se s tebú n. dobře před sně-
mem, sich voraus besprechen. Hl. — se oč
(smluviti). Jakož jsou se strana pod obojí
s osobami od stavu pod obojí o to namlu-
vila, Apol. — o čem. Mnoho toho o lásce
namluvil. D. — se na čem. Na tom jsou
se mezi sebou namluvili. Apol. — se: na-
mlouvají se (i. e. k manželství). Us. — aby.
Namluvili ho na to, aby s ním v smlouvu
vešel. V. Namlouval mne, abych . . . Kom.
komu, einen Verweis geben. Otec dceři
namluvil. Na Mor. Mřk.

Namluvili, (-ý), Verhandlungs-, Anwer-
bungs-. N. výjezd, die Brautfahrt. Rk.

Námluvník, a, m., žalobník, der Kläger.
Rozk.

Námluvy, vz Námluva.

Namnice, něm. Namnitz, ves u Březnice.

Namnouti, ul, ut, utí, viel, oft reiben,
ausreiben. — co. Namnul celý korec zrní.
Jg. — čeho. Ten toho zrní narnnul. Us. —
se čeho, oft, lange reiben: očí, klasů. Us.

— se s čím: s prádlem.
Namnoze, vz Mnohý, Mnoho.
Namnožiti, il, en, ení. — čeho: hříchů

(mnoho jich spáchati), häufen. Kom.

Namoci, namohu, hl, žen, žení, sich über-
nehmen, sich verheben, struppiren, die Kräfte
überspannen. Kdo se namůže a, jak říkáme,
hřbetu zlámaného jest. Har. II. 152. — se
čím: prací, D., zdviháním. Jg. Jatrníková
voda jest užitečná mužům, kteří se příliš-
ným smilstvem namohli. Čern.— se kde:
v ledvích, sich übernehmen. Lk.

Namočení, n., das Benetzen, Einweichen.
Rk.