Nařčení, n., narčení — požadování, der
Anspruch. Má přestati od n. dědin. Ms. —
N. = obvinění, die Beschuldigung, Schän-
dung. Troj. Z n. a domnění zlého. Martini.
V domnění a n. býti. Bart.

Nařčený, narčený; nařčen, a, o. V.
N. = zlehčený, zmařilý, zhaněný, beschul-
digt, beschimpft, in üblen Ruf gebracht. Vác.
XXXIV. A ten nařčený z takového nářku
nechtěl se podlé práva vyvoditi. Zř. F. I.
Na tom se ustanovili, aby s žádným narče-
ným nemluvili, ani obcovali. Bart. N. pře,
svědek, člověk. Jg. — čím: žalobou, Pr.
Kut., zlodějstvím, Jel., bludy. Hus. — z čeho:
z bludů. vyzn.— v čem. Rk. — na čem.
Ktož jest na cti nařčen (verleumdet). VI. zř.
273. Vz Naříkati.

Nařčeti, el, ení, zastr. = nazvánu býti,
genannt werden. — od čeho. Narčela od
své materie. Tkadl.

Nařčlivý, nařklivý, beschuldigend. N.
slovo. Jg.

Nard, u, m., z lat. nardus n. řec. váyáo?,
die Narde. Jméno několika rostlin, z nichž
se dobýval vonný olej k mazání. Rk. N. vý-
borný, celtický, indijský, horní (lesní n. ko-
pytník, kozlík horní). Jg.

Nardový, Narden-. N. masť, masť vzácná
z kořene nardu zhotovená. Sš. Mr. 62.

Nářečí, n. N. jest odrůda společného ná-
rodního jazyka. Vz S. N., Gb. Uv. 49. Slo-
vanská nářečí. Us. Die Mundart, der Dialekt.

Nářeční, Mundart-. Sf.

Nařečniti se jak: do usiptění. Č. Viel
reden.

Nářečník, a, m., řečník, der Redner. Lex.
vet.

Náředba, y, f., nařízení, rozkaz. N-bu
někomu dáti; od n-by upustiti. Sš. I. 288.,
289., Sš. Sk. 89.

Narejdovati co: vůz, richten. Jg.

Narejkati. Ten toho narejká, der ratscht
(schwatzt) dessen zusammen. Dch.

Narejsovati, vz Narýsovati.

Nářek, řku, m., nařčení, nařknutí, pohle-
dávání, právo k něčemu, der Anspruch, D.,
závada na statku n. jiné věci vězící. Má ten
prodaný statek ode všech nářkúv a závad
spraviti. Ros. — N., pomluva, zlehčení do-
brého jména n. dobré pověsti, die Beschim-
pfung, Verleumdung, Verdacht, m., Klage, Be-
schuldigung. Jg. N. je zlehčení cti a dobré
pověsti. Er. N. je škodlivé uražení dobré
pověsti. Er., Jg. Vz Vš. 566. N. jest obvi-
ňování někoho ze skutku nehodného. S. N.
Aby ten n. (jímž jsou od mnohých nejvíce
naříkáni byli, totiž pikarstvím) se sebe sňali.
Bart. 316. 6. Proto táži se vás, zdali se k tomu
nářku cti znáte. Arch. mě. Nách. 1629. Hrš.
Pohnati koho z nářku cti. VI. zř. 34., Faukn.,
Zř. F. I. Ten pán bude moci o nářek svě-
domí (= svědectví) svého viniti tu osobu
před soudem, jak zřízení zemské o nářek
ustanovuje. Vác. Že má při o n. poctivosti.
Žer. Záp. 149. Nářky od sebe odvésti. Prot.
65. Provcde-li se n., svědomí to bude za-
vrženo. Kol. 31. N. v šraňcích. Vz Žer. Záp.
I. 149., 155., 187. N. od pána na služebníka
učiněný. Er. Zjevný n. cti. V. Nářku nepro-
kázati. Faukn. Nářky smítati. V. N. s někoho

svésti. Br. Od nářku se očistiti. Br. Provésti
na někoho n. (usvědčiti). Ros. N. svědka =
zamítnouti ho. Us. Vz Rb. str. 268. — N.,
naříkání, hořekování. N., osvědčování bolesti
tělesné neb duševní, ježto děje se hlasem
živým, zvýšeným, s kvílením a pláčem. S. N.
Das Jammergeschrei. Ruce lomíc n. vedla.
Puch. Vede si n. na vás. Sych.V n. se vyliti.
Sš. Mt. 164.

Nařeknouti, vz Naříkati.

Naremtati se, vz Remtati.

Nářez, u m., der Einschnitt, Anschnitt.
Na svém těle zčinie sobě nářezóv. BO. —
N., dávka, dobytek do královské kuchyně
dodávaný. Er. Reg. 419. — N., plat za pastvu
tohoto dobytka. Er. Reg. 99., Gl. 171. —
N. Povinnosť tato, že vojsko královské,
kamkoli přitáhlo, od obyvatelův obrokem
pro koně zdarma opatřeno býti musilo, jme-
nuje se v nejstarších listinách ,nářez. Pal.
Radh. II. 102. — N., vroubek, die Kerbe. D.

Nařezač, e, m., der Anschneider; hoblík,
der Nothhobel.

Nařezání, n., das An-, Aufschneiden. Kom.
N. péra, der Schlitz, die Spalte. Korn.

Nařezaný, auf-, an-, eingeschnitten. Us.

Nařezati, -zám a -ži; nařezávati; naří-
znouti, znul a zl, ut, utí, viel schneiden, auf-
schneiden ; anschneiden; oft, lange schneiden.
Jg. — co: Nařízli dub, ale nedořízli ho. Us.

— čeho (komu): dříví, řezanky, sobě prutů
(mnoho); si peněz (dobyti nepravým způ-
sobem). Us., D. Ten mu jich (ran) nařezal
(vybil mu). Hý. Ten mu nařezal dluhů, hat
ihm grosse Schulden aufgepelzt. Dch. Naře-
žeme sečky (= řezanky). Sš. P. 543. — co
čím: pilou to dříví nařezali (všecko; toho
dříví = čásť). Us. — se čeho, s čím. Dosti
se toho dříví, s tím dřívím nařezali. Us. —
komu = vybiti. Vz Řezati.

Nářezek, zku, m., naříznutí, der Anschnitt,
Einschnitt. Berg.

Nářezné, ého, n. K témuž zámku jest
platu stálého, kterýž se jmenuje poprašné
a nářezné, kterýž úředníci lesní každého
roku dávají. Abgabe für die Weide in den
Wäldern o. für den Bezug des Wildes ? Gl.
170. (1556.)

Nářezný (na řez), Schlachtvieh-. Jg.

Narícati, zastr. = naříkati. Gb. Hl. 110.,
L. S. v. 23.

Nařícený, überschüttet. — kde. V pís-
čitém dolu n. (nařítiti). Troj.

Naříci, vz Naříkati.

Nařiditel, e, m., der Verordner. N. práva,
der Gesetzgeber. V., Kom.

Naříditi, il, zen, zení; nařizovati (m. na-
řezovati; nařizovati na rozdíl od nařezati —
nařezovati. Gb. Hl. 36.), ustanoviti, ver-, an-
ordnen, bestellen, ordnen, verfügen; einsetzen;
poručiti, befehlen, verordnen, auftragen, auf-
geben, beordern, anschaffen. Jg. — abs. Na-
řizujeme a ustanovujeme. Us. Vrchnosť na-
řizuje. D. — co, koho: noční stráže, Cyr.,
zaklínače, Br., lík, D., práva a řízení, V._vporučníka, Kol., učitele (ustanoviti), zasvě-
cený svátek. D. Co Bůh uložil a nařídil. V.

— co komu: práci, plat. Ros. Jiným po
své vůli práva nařídil. V. N. si hodinky.
Us. Dch. — Br., Nz. — koho k čemu. Kdo