Předchozí (64)  Strana:65  Další (66) |
|
|||
65
|
|||
|
|||
vás k tomu nařídil? Sych. — co, koho kde.
N. koho na míste jiného (jako zástupce). V. Nic dobrého mezi sebou nenařídili. Trip. Při zvonicích nařízeno jest. Schön. Při nás to nařídil. Schön. V městech trhy n. Kom. — koho čím: Správcem města ho nařídil. Plk. — o čem. Římané nejvíce práv o tom na-
řizovali, aby ... V. Císař takto o tom na- řídil. Plk. — Pr., Smrž., Nz. — co o čem jak. O důchodích dle vůle a libosti. J. tr.. Er. — za koho. Za dědičku nařizuji. Rkp. 1631. — co pro koho: učení pro mladé i staré. Kom. — s inft. Nařídil mu to učiniti. Ros. — aby. Nařídil, aby se to stalo. D.
Nářidlosť, i, f., die dünne Beschaffenheit.
N. jíchy. Jg. Nářidlý, ein wenig dünn. Jg.
Naříkáč, e, m., der Beschuldiger. Štr.
Naříkání, n., die Ansagung. -— N., ob-
viňování, Beschuldigung, f., der Tadel. N. koho v zlodějství n. žlodějstvím. — N., po- žadování, Anspruch. N. statků vztahuje se na přítomné v zemi. Er. — N., hořekování, stížnost, žaloba, toužení; kvílení, pláč, das Klagen, Wehklagen, Jammergeschrei, der Jammer. Jg. N. žalostivé, žalobně, truchlivé, V., toužebné. Troj. N. nad mrtvým. V. Při- praviž nařikánie (nad mrtvým, fac luctum). BO. Velikým n-ím naříkal. Ctib. — N. svědka, die Perhorrescirung, Ablehnung, Anfechtung. Pr. měst.. Kol. 30. Naříkaný, vz Naříkati. Wogegen Ein-
sprache erhoben worden ist, pro quibus nulla instantia facta sit. Že toho má požiti též jako jiných dědin, kteréž by nebyly naříkány, auf die Niemand einen Anspruch erhoben hat, VI. zř. 220. Vz Naříkati. Naříkati; naříkávati; nařknouti, nul, ut,
utí; naříci, nařku, nařekl, nařčen a nařčen, ení. — N. = napovídati, ansagen; něco zlého na někoho praviti, mluviti, ze cti loupiti, beschuldigen, zeihen, anklagen, an der Ehre antasten; právo si na některé věci pokládati, ansprechen; stýskati, hořekovati si, klagen; stýskati si na koho, na co, stěžovati sobě, vinu na někoho uvalovati, sich beklagen, beschweren, die Schuld geben; kvíliti, pla- kati, jammern, klagen, beweinen, betrauern; žalovati, klagen, sich beschweren; uřknouti, uhranouti, beschreien; o něco často říkati, oft sagen. Jg. — koho, co: Nařekl (napo- věděl) něco, ale nedopověděl. Us. N. koho, beschuldigen, zeihen, verdächtigen. Nál. 156. Kteréhož (lesa) se nikdá nenaříkali, worauf sie nie Anspruch gemacht hatten. Ms. 1552. Neprávě ho naříkali (něco zlého naň uvalo- vali, dobré pověsti a cti se dotýkali; belei- digen), Br., Tov. 116., 125., svědka n. svě- domí (odpírati, popírati), Pr. m., statek n. manství žádati, právem k čemu se táhnouti, beanspruchen), Pr. man., věci kradené. Brikc. Takto má se svědek naříkati hned při publi- kování svědomí: naříkám a pravím, že tento svědek N. za svědka proti mně přijat býti nemá. Kol. 30. Ktožby to zboží nařekl. Kn. dr. 83. N. koho (uřknouti, uhranouti). Někdo mě nařknul, bolí mne hlava. Us. On jiné nařkl. V., on ho těžce nařkl (ze cti oloupil). Ros. — koho v čem (viniti): v klamu. |
v zlodějství (= že klamal, kradl). Ros. Kdo
koho v šraňcích nařkne. Žer. Záp. I. 149. V nevěře a necti nařčeni byli. Jir. Anth. I., 79. — Er., J. tr., Pr. měst. — co, koho čím. N. koho čím zlým. Ens. Nařknouti koho vinou nějakou. Jel. Nařekl ho tím, že cti nemá. Faukn. Když kdo koho zrádci nařkne. Tov. 125. Maruše ty dědiny nařekla jest čtyřmi sty věna svého. Dsky I. 148. N. co bludem. Bart. 2. 16. Kdo naříká list falší a falše neprovede, propadá svou česť. Faukn. 99. Čím ho nařekl, to provedl naň. Pr. N. koho zlodějem. Bl. Až by to zboží zemským právem nařekl (požádal ho). Dipl. N. koho zločinem. J. tr. Jestliže by kdo druhého nařekl chlapstvem. VI. zř. 45., O. z D. A jestliže by to zboží právem kdo nařekl. Tov. 102. — jak. S pláčem n. V. Velikým naříkáním naříkal. Ctib. S křikem a s pláčem naříkati. V. Poněvadž tak dlouhé časy nena- říkal podlé práva zemského, že Ctibor od- povídati nemá. Nález. r. 1593. — čeho čím. Dědictví svého právem naříkati. Pr. M. F., Rk. — koho z čeho. Věci z krádeže n. (zpět žádati). Brik. Muž ze žádného zboží přátel ženiných nemůž n. Br. Prve nás z ni- čeho nenaříkali. Kart. 111. Poněvadž léta vyšla a z toho zbožie nebyla nařčena, Půh. brn. 1406. — pro koho, proč. N. pro prsten. Er. P. 218. Nebude naříkat jeden pro druhého. Er. P. 498., 453. O ten statek naříká (žádá) z té příčiny. Pr. man. — koho před kým, kde. Před Amelbertem ji nařkli (obvinili). Ob. Pan. —koho na čem, kde: na cti. Vš., Dsky I. 222. Vz; Nařčený. Mě- štěnín na městském právě naříkán neb viněn býti má. V. Abych já vás pane Jindřiše z B. na Vaši cti naříkati měl. AN. 1629. Hrš. Pro nezdržení smlouvy koho na cti naříci. Zř. F. I. — s inft. Já ho naříkáni (viním) býti ďábelníkem. Lom. — komu. Sobě n. (stěžovati). Us. — na koho, na co (stěžovati si). N. na svůj krátký rozum. Er. P. 169. N. na své hříchy, neštěstí. V., na svůj osud. Sych. — jak dlouho. Až do smrti na někoho n. Us. — nad čím: nad mocí nepřátel, Br., nad umrlým. V. Jest jistě lítostivá věc, nad níž slušně úpěti a naříkati můžeme. Žer. L. I. 29. — Pozn. N. nad čím jest prý šp. m. za čím, ale ona vazba jest s dostatek doložena. — si po kom. Sobě po dětech n. (toužiti). Br. — kdy. Něčí kšaft po jeho smrti n. Pr. n. — (koho) o co. Kdyby práva nebylo, o každý soud naříkali by soudce o křivdu; když právo psané obecné jest, pokoj dadí, neb se k tomu svolili. Br. N. o česť. Tov. Že o ten dvůr právem nenaříkal v tak dlouhých letech. Půh. a Nál. 1514. Nevracaj se proň, nenaříkej oň (o véneček). Mor. P. 451. Vz N. koho z čeho. — u čeho, kde: u práva (žalovati). Jg. — se čeho: Ten se těch slov naříkal! Us. — se komu oč, (často říkati). Us. —s adv.: hořce, žalostně n. Jg. Neprávě koho n. Br. — že. Nařknul ho, že to udělal. Us. Naříkal, že ho okradli, Naříkavě, klagend. N. úpěti. Ler.
Naříkavý, žalobný, kvílivý, klagend, kläg-
lich. Nesrdnatý a n. jest. Kom. A naříkavým pláčem všecko zavírá. Br. N. věci z kronik vypravovati. Ctib. |
||
|
|||
Předchozí (64)  Strana:65  Další (66) |