vás k tomu nařídil? Sych. — co, koho kde.
N. koho na míste jiného (jako zástupce). V.
Nic dobrého mezi sebou nenařídili. Trip.
Při zvonicích nařízeno jest. Schön. Při nás
to nařídil. Schön. V městech trhy n. Kom. —
koho čím: Správcem města ho nařídil. Plk.

— o čem. Římané nejvíce práv o tom na-
řizovali, aby ... V. Císař takto o tom na-
řídil. Plk. — Pr., Smrž., Nz. — co o čem
jak. O důchodích dle vůle a libosti. J. tr..
Er. — za koho. Za dědičku nařizuji. Rkp.
1631. — co pro koho: učení pro mladé i staré.
Kom. — s inft. Nařídil mu to učiniti. Ros.

— aby. Nařídil, aby se to stalo. D.

Nářidlosť, i, f., die dünne Beschaffenheit.
N. jíchy. Jg.

Nářidlý, ein wenig dünn. Jg.

Naříkáč, e, m., der Beschuldiger. Štr.

Naříkání, n., die Ansagung. -— N., ob-
viňování, Beschuldigung, f., der Tadel. N.
koho v zlodějství n. žlodějstvím. — N., po-
žadování, Anspruch. N. statků vztahuje se
na přítomné v zemi. Er. — N., hořekování,
stížnost, žaloba, toužení; kvílení, pláč, das
Klagen, Wehklagen, Jammergeschrei, der
Jammer. Jg. N. žalostivé, žalobně, truchlivé,
V., toužebné. Troj. N. nad mrtvým. V. Při-
praviž nařikánie (nad mrtvým, fac luctum).
BO. Velikým n-ím naříkal. Ctib. — N.
svědka, die Perhorrescirung, Ablehnung,
Anfechtung. Pr. měst.. Kol. 30.

Naříkaný, vz Naříkati. Wogegen Ein-
sprache erhoben worden ist, pro quibus nulla
instantia facta sit. Že toho má požiti též jako
jiných dědin, kteréž by nebyly naříkány,
auf die Niemand einen Anspruch erhoben
hat, VI. zř. 220. Vz Naříkati.

Naříkati; naříkávati; nařknouti, nul, ut,
utí; naříci, nařku, nařekl, nařčen a nařčen,
ení. — N. = napovídati, ansagen; něco zlého
na někoho praviti, mluviti, ze cti loupiti,
beschuldigen, zeihen, anklagen, an der Ehre
antasten; právo si na některé věci pokládati,
ansprechen; stýskati, hořekovati si, klagen;
stýskati si na koho, na co, stěžovati sobě,
vinu na někoho uvalovati, sich beklagen,
beschweren, die Schuld geben; kvíliti, pla-
kati, jammern, klagen, beweinen, betrauern;
žalovati, klagen, sich beschweren; uřknouti,
uhranouti, beschreien; o něco často říkati,
oft sagen. Jg. — koho, co: Nařekl (napo-
věděl) něco, ale nedopověděl. Us. N. koho,
beschuldigen, zeihen, verdächtigen. Nál. 156.
Kteréhož (lesa) se nikdá nenaříkali, worauf
sie nie Anspruch gemacht hatten. Ms. 1552.
Neprávě ho naříkali (něco zlého naň uvalo-
vali, dobré pověsti a cti se dotýkali; belei-
digen), Br., Tov. 116., 125., svědka n. svě-
domí (odpírati, popírati), Pr. m., statek n.
manství žádati, právem k čemu se táhnouti,
beanspruchen), Pr. man., věci kradené. Brikc.
Takto má se svědek naříkati hned při publi-
kování svědomí: naříkám a pravím, že tento
svědek N. za svědka proti mně přijat býti
nemá. Kol. 30. Ktožby to zboží nařekl. Kn. dr.
83. N. koho (uřknouti, uhranouti). Někdo
mě nařknul, bolí mne hlava. Us. On jiné
nařkl. V., on ho těžce nařkl (ze cti oloupil).
Ros. — koho v čem (viniti): v klamu.

v zlodějství (= že klamal, kradl). Ros. Kdo
koho v šraňcích nařkne. Žer. Záp. I. 149.
V nevěře a necti nařčeni byli. Jir. Anth. I.,
79. — Er., J. tr., Pr. měst. — co, koho
čím. N. koho čím zlým. Ens. Nařknouti
koho vinou nějakou. Jel. Nařekl ho tím, že
cti nemá. Faukn. Když kdo koho zrádci
nařkne. Tov. 125. Maruše ty dědiny nařekla
jest čtyřmi sty věna svého. Dsky I. 148. N.
co bludem. Bart. 2. 16. Kdo naříká list falší
a falše neprovede, propadá svou česť. Faukn.
99. Čím ho nařekl, to provedl naň. Pr. N.
koho zlodějem. Bl. Až by to zboží zemským
právem nařekl (požádal ho). Dipl. N. koho
zločinem. J. tr. Jestliže by kdo druhého
nařekl chlapstvem. VI. zř. 45., O. z D.
A jestliže by to zboží právem kdo nařekl.
Tov. 102. — jak. S pláčem n. V. Velikým
naříkáním naříkal. Ctib. S křikem a s pláčem
naříkati. V. Poněvadž tak dlouhé časy nena-
říkal podlé práva zemského, že Ctibor od-
povídati nemá. Nález. r. 1593. — čeho čím.
Dědictví svého právem naříkati. Pr. M. F.,
Rk. — koho z čeho. Věci z krádeže n.
(zpět žádati). Brik. Muž ze žádného zboží
přátel ženiných nemůž n. Br. Prve nás z ni-
čeho nenaříkali. Kart. 111. Poněvadž léta
vyšla a z toho zbožie nebyla nařčena, Půh.
brn. 1406. — pro koho, proč. N. pro
prsten. Er. P. 218. Nebude naříkat jeden
pro druhého. Er. P. 498., 453. O ten statek
naříká (žádá) z té příčiny. Pr. man. — koho
před kým, kde. Před Amelbertem ji nařkli
(obvinili). Ob. Pan. —koho na čem, kde:
na cti. Vš., Dsky I. 222. Vz_; Nařčený. Mě-
štěnín na městském právě naříkán neb viněn
býti má. V. Abych já vás pane Jindřiše
z B. na Vaši cti naříkati měl. AN. 1629.
Hrš. Pro nezdržení smlouvy koho na cti
naříci. Zř. F. I. — s inft. Já ho naříkáni
(viním) býti ďábelníkem. Lom. — komu.
Sobě n. (stěžovati). Us. — na koho, na
co (stěžovati si). N. na svůj krátký rozum.
Er. P. 169. N. na své hříchy, neštěstí. V.,
na svůj osud. Sych. — jak dlouho. Až do
smrti na někoho n. Us. — nad čím: nad
mocí nepřátel, Br., nad umrlým. V. Jest jistě
lítostivá věc, nad níž slušně úpěti a naříkati
můžeme. Žer. L. I. 29. — Pozn. N. nad čím
jest prý šp. m. za čím, ale ona vazba jest
s dostatek doložena. — si po kom. Sobě
po dětech n. (toužiti). Br. — kdy. Něčí kšaft
po jeho smrti n. Pr. n. — (koho) o co.
Kdyby práva nebylo, o každý soud naříkali
by soudce o křivdu; když právo psané obecné
jest, pokoj dadí, neb se k tomu svolili. Br. N.
o česť. Tov. Že o ten dvůr právem nenaříkal
v tak dlouhých letech. Půh. a Nál. 1514.
Nevracaj se proň, nenaříkej oň (o véneček).
Mor. P. 451. Vz N. koho z čeho. — u čeho,
kde: u práva (žalovati). Jg. — se čeho:
Ten se těch slov naříkal! Us. — se komu oč,
(často říkati). Us. —s adv.: hořce, žalostně
n. Jg. Neprávě koho n. Br. — že. Nařknul
ho, že to udělal. Us. Naříkal, že ho okradli,

Naříkavě, klagend. N. úpěti. Ler.

Naříkavý, žalobný, kvílivý, klagend, kläg-
lich. Nesrdnatý a n. jest. Kom. A naříkavým
pláčem všecko zavírá. Br. N. věci z kronik
vypravovati. Ctib.