Naroditi, il, zen, ení; narázeti, 3. pl. -zejí,
el, en, ení = zroditi, gebären. — abs. Když
se děvče narodí, psi vyjou, a když chlapec,
kohouti zpívou. Kda. — komu čeho (kde).
To mu v střevích červů narodilo. V. Lítá
lvice, co nám narodíš žalostí. Troj. Ta mu
synů narodila. Us. — se. Dítě se narodilo.
Us. Byloby lépe, bychme sě nenarázeli. St.
skl. Vz Narázeti. Mohl by sě raději ne-
naroditi. BO. Ještě se nenarodil ten, kdoby
se líbil všem. Us. Ještě se nenarodilo a už
se okřtilo. Vz Pověst'. Č. Dnes se znovu
narodil (šťastný pro něho den). Vz Štěstí.
Č. — se z čeho. Narodil se z mé dcery.
Jel. Po druhé narodili smy sě z vody. Gh.
Nikdy více neroď se z tebe ovoce. Br. Co
se z kočky narodí, nebude (nechce) než myši
chytati. Jg. N. se z panny. Kat. 1892. Vz
Narozený. — se od koho: od panny čisté.
Kat. 1299. — se k čemu. V. — se v čem.
Jazyk, v němž se kdo narodil. V. Ve stu
let nenarodil se takový rytíř. Us. Narodil
se v košilce. Vz Provázek. Č. — se nač:
na svět. V — se čím: boháčem, umělcem
(ne: co boháč, co u). Vst., Km. Nikdo se
nenarodil mudrcem. Č.N. se chudým, Chč.
P. 52. b., člověkem. Kat, 1779. Kdo se na-
rodil vlkem, tomu liškou nebýti. Č. N. se
žebrákem, mrzákem. Brt. Instr. 16. — se
proč: Kristus narodil se pro spasení lidí.
Koc. — se na čem: na nešťastné planetě.
C. N. se na dobré planetě, Us., na ošklivci
(nikdo ho nemá rád). Us. v jihozáp. Čech.
Šb. — koho jak. Narodila ho bez bolesti.
St. ski. N. koho po hlavě, po nohou. Lk.
Narodil se pod střechou před časem, před
mým synem, po jeho dceři (později než
ona). — kdy. Vz Narozený.

Národní, Volks-, Völker-, National-. N.
shromáždění, právo, D., jazyk, poklad, obrana,
Jg., píseň, divadlo, kroj, slávnosť, Us., kmen,
osvěta, list, škola, banka, obrance, ústav,
sněm, J. tr., bohactví, hospodářství, síla, Nz.,
barva, daň, dílna, pověsti, vláda, výbor, S.
N. (V. 644.), půjčka, majetek, jmění, Šp.,
tanec, zvyk, obyčej, jazyk, kavárna, smýšlení.
Us. N. škola, učitel, lépe: obecná škola, učitel
na (při) škole obecné. Šb. N. listy (noviny
v Praze vydávané), noviny. Us.

Národnictví, n., slovo nové, der National-
sinn. Rk.

Národník, a, m., ein Nationaler. Rk.

Národnosť, i, f., národovosi (pol.), soubor
vlastností, kterými každý národ od národů
jiných se liší. Blř. Die Nationalität. N. česká.
N-sti své hájiti. Vz Následující. N. v Čechách,
vz S. N. II. 315.

Národnostní, Nationalitäts-. Uznávati
rovnoprávnosť n., lépe: uznávati rovné právo
národův. Šb., Š. a Ž.

Národoborce, e, m., der Volksstürmer.
Rk.

Národomil, a, národomilec, lce, m.,
der Volksfreund. Rk.

Národopis, u, m., ethnografie, die Ethno-
graphie, die Völkerbeschreibung, Völker-
kunde. Šf.

Národopisný, ethnographisch. N. výstava.

Národopraví, n., das Völkerrecht. Rk.

Národopravný, völkerrechtlich. Rk.

Národosloví, n., die Ethnologie. Rk.
Národoslovuý, ethnologisch. N. známosti.

Sf.

Národovec, vce, m. To je veliký, upřímný
n., der Eingeborene, Nationale, Patriot. Krok.

Národovláda, y, f., lidovláda, die Demo-
kratie, Volksherrschaft.

Národovládný, lidovládný, demokratický,
demokratisch; — 2. národem vládnoucí, völker-
beherrschend. N. osud. Krok.

Národoznalství, n., die Völkerkunde. Rk.

Národství, n., das Volksthum. Rk.

Narojiti, il, en, ení; naploditi, erzeugen.
Hrozný boj n. (nastrojiti). Troj.

Nárok, u, m. (zastr. naroc, narek, naroch,
GL), ve starém právnictví českém spravedlivé
pohledávání práva na něčí věci, doličování
práva před soudem, der Einspruch, Wider-
spruch. (Stavové) v držení práva (k voleni
krále) od tolika set let beze všech nároků
byli. Skl. V. 343. Dědictví, které kdo bez
odporu a nároku drží. Vš. Naříkati co ná-
rokem zemského práva. Tov. 93. Slibujeme
ten dvór očistiti před každým nárokem. Vš.
Ačkoli statek jest v nářku. Žer. Záp. I. 172.
Kterýkolivěk člověk drží . . . bez nárokův.
VI. zř. 219. Povinen jest prodavač kupu-
jícímu dědictví odevzdané od všelikých ná-
roků vypraviti. Ms. Pr. kut. Kdo drží zboží
některé po 3 léta a 18 nedělí bez n-ků, toho
požiti má. Er. Vz Odpor. — N., Anspruch.
Užívání slova v tomto smyslu mnozí kárají,
ale zbytečně. Pocházíť od slovesa ,nařknouti',
jež dle knihy drnovské str. 136. znamená:
,právem k čemu se táhnouti, beanspruchen,
praetendere, reclamare.' Jest tedy ve smyslu
právnickém dobře řečeno: n-ky k něčemu
činiti, Ansprüche auf etwas erheben. Brs.
209. Také Prk. v Programu příbramském
1876. str. 21. slova tohoto hájí dovozuje ze
článků: ,nárok, nářek, nařčení, naříkati, na-
říkání, že slovo nárok značí spravedlivé po-
hledávání práva (Vš., Zř. Fr.), potahování
se na něco, pohledávání, právo k něčemu,
Anspruch. Vz Naříkati atd. Proto čteme
v S. N. V. 652. V nynějším právnictví jest
n. právo domnělé, právo o němž se kdo
dovídá, že mu přísluší, tudíž n-ky činiti
jest tolik, co hlásití se o něco jako o právo
své. N. provésti. Er. N. míti: N-ky na služné.
Us. N-ky zdvihnouti, erheben sp. m. činiti.
Vk. Ovšem můžeme i jiných slov užívati:
právo, nápad míti k čemu, k čemu se právem
táhnouti, na někom něčeho (právem) žádati,
vyhledávati, pohledávati. Jv. Chudí mají n.
na podporu,= mohou (smějí) žádati pomoci
na obci. Činil n-ky na korunu českou —
osoboval si právo ke koruně české. Činili
n-ky na vlastnictví fary týnské = dovozovali,
že fara týnská jest jejich n. domáhali se práva
k faře týnské. Šb. Cf. ještě: Strana žádná
na více se táhnouti nemá. Zř. F. V postavení
svém mnoho si osobovati, mnoho požadovati;
něco si přivlastňovati, osvojovati. Brs. 109.
Ansprüche machen slove také: připovídati
se k něčemu, domáhati se něčeho. Mřk. —
N., nařknutí, nářek, Beschuldigung eines
Verbrechens. Jg. Čistý od nároků = unbe-
scholten. Má jich sedm býti vládyk nená-
jemných, čistých ot nárokóv a usedlých ot