z něčeho vyvoditi. D. Z toho n-kem musí
jíti, že . . . Měst. bož. N-kem uzavření (na-
řízení) = vedlé usnesení, nařízení. Rs. Nemělo
to dobrých n-kův = na nic dobrého to ne-
vyšlo. Jv. Za n. míti, nach sich ziehen ; n-ky
jeviti; řeč velikých n-ků; n-ky daleko sa-
hající ; n-ky neprodlévají; n-kem toho. Dch.
V n-ku toho jinak jednám, šp. místo : proto,
za tou příčinou atd. Vk. N-kem toho se
stalo, že . . . Pozn. ,Následek je sice nové
ale dobré slovo. Nahrazovati se může starším
,účinek.' ,Následkem´ nahrazovali staří slovy:
z té příčiny, za tou příčinou. Také m. frasí:
,následek (za n.) míti' mělo by se častěji
klásti: následovati, pojíti, pocházeti, vzejíti,
v zápětí míti. Brs. 109. Někdy stačí předložka
z: Udělal to následkem nouze = z nouze.
Kos.

Následka, y, f. = následek. D.

Následuictví, n., die Folge. Měst. bož.

IV. 43.

Následník, a, m. — následovník.

Následnosť, i, f., následovnosť; následek.
Jg.

Následný. Znak základní a následný (při-
datečný). Marek. N. neduh (potomný, secun-
darius). Opp. Prvotný. Následný čas. Zk.,
Ndr. 411. Tyto následující řádky, ne: ná-
sledné. Následný = consecutivus, následující
= sequens. Jg. Ale čteme v Šf. Rozpr. 22.:
Tato jména mohla dobře v 5. stol. a ná-
slédné době z němčiny přijata býti. Vz Ná-
sledovný. — N. = následovný, nachahmlich.
D.

Následování, n., die Nachfolgung, Folge.
V., Br. — N., die Nachahmung, Folge. To je
n. hodno. Us. Což jest představeno k n. V.

Následovaný, nachgeahmt, nachgefolgt,
verfolgt. Jg.

Nasledovatel, e, m., následovník, der
Nachfolger. Ros.

Následovati = za někým jíti, folgen,
nachfolgen, gehen; jíti z čeho, vyplývati,
folgen, erfolgen; namlouvati sobě, sich be-
werben, freien; pokračovati podlé něčeho,
po někom dělati, nachahmen, nachfolgen;
radou něčí se spravovati, folgen; držeti se
koho, Anhänger sein, Jemanden in seiner
Lehre, Meinung folgen. Jg. Staří častěji
kladli: jíti za kým, postupovati po kom.
Proch. Následující noci. Br. Následujícím
způsobem. Us. O čemž v této a v následující
knize se vypravuje. Br. To nenásleduje. Us.
— koho, co. Ten, který ji následuje (si ji
namlouvá), jest člověk mladý. Kateř. Žer.
N. koho = prosbami obtěžovati, belästigen.
Us. Na Mor. Brt. Jinak ve významu: nach-
ahmen, imitari a říditi se (Brs. 109.) šp.
rn.čeho, koho (gt.) — koho (gt.), čeho.
Ležení a vojska n., den Feldzug mitmachen.
Har. Učitele pilně n. Kom. Příkladu něčího
n. V. Šlepějí otce svého n. V. Cizí rady n.

V. N. pokory panenské, svatých. Št. Násle-
dováše svého ujce činóv. Výb. I. 207. Násle-
doval jich. Chč. 375. Synové následujíce otců
svých, totéž činiti nikdy nepřestaly. Čr.
Následujte toho, což pravého jest. BO. Ne-
následuj ho pořád (nechoď p. za ním). Us.
Hý. — za kým, za čím = jíti za kým (vedlé
gt. Cf. Tak jako noc následuje dne. Br. —

Brs. 109.). Následuje za tou jiná kniha. Eus.

— J. tr. — po kom, po čem. Následující
po nás (i. e. potomkové). V. Den po noci
následuje. Ml. Po nem syn jeho následoval.
Byl. On po něm následuje (drží se ho). Jg.

— J. tr. — (koho) v čem (kde, jak).
Proč by se ho v tom následovati styděli
správcové ? V. V zemi následovalo sedm
neúrodných let. Ml. N-val ho v zápětí, Ml.,
v patách. Jichž jsme v tom obyčeji jejich
následovati se nezdráhali. Har. II. 86. Bratří
brzy po sobě následovali v držení statku.
Ml. — J. tr. — z čeho. Z toho nic nená-
sleduje. Ml. — čeho při čem. Téhož exem-
pláře i při těch knihách následováno. Br. —
koho čím (jak): pokorou. Št. — komu,
šp. m. koho. Bs. — adv. pilně, horlivě koho
n. Jg.

Následovce, e, m., následovník, der Nach-
folger. Ráj.

Následovně, folglich. Sf. Rozpr. 67.; lépe:
tedy, tímto způsobem, takto. Brs. 109. Vz Ná-
sledovný.

Následovní, čeho následovati sluší, nach-
ahmungswürdig. N. příklad. Scip. — N., lépe:
následující a uvádíme-li řadu osob n. věcí,
hodí se nejlépe zájmeno: tento. Přítomni
byli tito. Příčiny toho uvádíme tyto. Bs. Vz
Následující.

Následovnice, e, f., die Anhängerin, Nach-
folgerin, Nachahmerin. D.

Následovnictví, následnictví, n., das
Nachfolgen. Mést. bož. V. 16.

Následovník, a, m., kdo se jiného při-
držuje, der Nachfolger; der Anhänger; Nach-
ahmer. V. Horlivý n. dobrých umění. V.
Syny měl, následovníky své nešlechetnosti.
v. N. pravdy boží. Štr. Mnoho n-kův míti.
D. Buďte n-ci moji. ZN. N-ci Pavlovi. Bj. —
N., pes, který za jiným honí. Šp.

Následovnosť, i, f., die Konsequenz;
Nachahmlichkeit. D.

Následovný, kdo následuje něčeho, an-
hänglich, folgend, nachahmend. — čeho. Lid
horlivě následovný dobrých skutkův. Br. Lid
pověr a poboňků n-ný. V. Buďtež ho ná-
sledovní. Br. — N., následný, nachahmlich. D.
N. stav, ritus colendi. BO.

Následující, který následuje, der folgende,
folgend, sequens. Jg. N. byliny barvířské
jsou. Kom. Za sebou n., lépe: po sobě jdoucí.

— N. užíváme často m. ten, ta, to, ukazu-
jeme-li buď k slovům něčím neb k nějakému
výčtu. V lat. klade se hic nebo ille, na-
značujeme-li, že to, co následuje, buď něco
vůbec známého jest nebo že to zvláštní
důležitosti a váhy jest. Caesar ad Ariovi-
stum legatos cum his mandatis mittit. Caesar
k Ariovistovi posly s následujícími (s těmito)
rozkazy poslal. Kos. Vz Následovní.

Následujicnosť, i, f., lépe: následnosť,
následovnosť, důsledek, závěrka; následek.

Náslech, u, m., das Gerücht. N-chové
jsou, že . . . Gl. 173.

Nasléchač, e, m., der Behorcher.

Nasléchačka, y, f., die Behorcherin. D.

Nasléchati, naslýchati; naslechnouti, chnul
a chl, ut, utí, naslouchati, hören, vernehmen,
horchen, behorchen. D. Jakž naslýchám, po-
mlouvají mne. V, — co. Já jsem toto na-