Předchozí (72)  Strana:73  Další (74) |
|
|||
73
|
|||
|
|||
z něčeho vyvoditi. D. Z toho n-kem musí
jíti, že . . . Měst. bož. N-kem uzavření (na- řízení) = vedlé usnesení, nařízení. Rs. Nemělo to dobrých n-kův = na nic dobrého to ne- vyšlo. Jv. Za n. míti, nach sich ziehen ; n-ky jeviti; řeč velikých n-ků; n-ky daleko sa- hající ; n-ky neprodlévají; n-kem toho. Dch. V n-ku toho jinak jednám, šp. místo : proto, za tou příčinou atd. Vk. N-kem toho se stalo, že . . . Pozn. ,Následek je sice nové ale dobré slovo. Nahrazovati se může starším ,účinek.' ,Následkem´ nahrazovali staří slovy: z té příčiny, za tou příčinou. Také m. frasí: ,následek (za n.) míti' mělo by se častěji klásti: následovati, pojíti, pocházeti, vzejíti, v zápětí míti. Brs. 109. Někdy stačí předložka z: Udělal to následkem nouze = z nouze. Kos. Následka, y, f. = následek. D.
Následuictví, n., die Folge. Měst. bož.
IV. 43.
Následník, a, m. — následovník.
Následnosť, i, f., následovnosť; následek.
Jg. Následný. Znak základní a následný (při-
datečný). Marek. N. neduh (potomný, secun- darius). Opp. Prvotný. Následný čas. Zk., Ndr. 411. Tyto následující řádky, ne: ná- sledné. Následný = consecutivus, následující = sequens. Jg. Ale čteme v Šf. Rozpr. 22.: Tato jména mohla dobře v 5. stol. a ná- slédné době z němčiny přijata býti. Vz Ná- sledovný. — N. = následovný, nachahmlich. D. Následování, n., die Nachfolgung, Folge.
V., Br. — N., die Nachahmung, Folge. To je n. hodno. Us. Což jest představeno k n. V. Následovaný, nachgeahmt, nachgefolgt,
verfolgt. Jg. Nasledovatel, e, m., následovník, der
Nachfolger. Ros. Následovati = za někým jíti, folgen,
nachfolgen, gehen; jíti z čeho, vyplývati, folgen, erfolgen; namlouvati sobě, sich be- werben, freien; pokračovati podlé něčeho, po někom dělati, nachahmen, nachfolgen; radou něčí se spravovati, folgen; držeti se koho, Anhänger sein, Jemanden in seiner Lehre, Meinung folgen. Jg. Staří častěji kladli: jíti za kým, postupovati po kom. Proch. Následující noci. Br. Následujícím způsobem. Us. O čemž v této a v následující knize se vypravuje. Br. To nenásleduje. Us. — koho, co. Ten, který ji následuje (si ji namlouvá), jest člověk mladý. Kateř. Žer. N. koho = prosbami obtěžovati, belästigen. Us. Na Mor. Brt. Jinak ve významu: nach- ahmen, imitari a říditi se (Brs. 109.) šp. rn.čeho, koho (gt.) — koho (gt.), čeho. Ležení a vojska n., den Feldzug mitmachen. Har. Učitele pilně n. Kom. Příkladu něčího n. V. Šlepějí otce svého n. V. Cizí rady n. V. N. pokory panenské, svatých. Št. Násle-
dováše svého ujce činóv. Výb. I. 207. Násle- doval jich. Chč. 375. Synové následujíce otců svých, totéž činiti nikdy nepřestaly. Čr. Následujte toho, což pravého jest. BO. Ne- následuj ho pořád (nechoď p. za ním). Us. Hý. — za kým, za čím = jíti za kým (vedlé gt. Cf. Tak jako noc následuje dne. Br. — |
Brs. 109.). Následuje za tou jiná kniha. Eus.
— J. tr. — po kom, po čem. Následující
po nás (i. e. potomkové). V. Den po noci následuje. Ml. Po nem syn jeho následoval. Byl. On po něm následuje (drží se ho). Jg. — J. tr. — (koho) v čem (kde, jak).
Proč by se ho v tom následovati styděli správcové ? V. V zemi následovalo sedm neúrodných let. Ml. N-val ho v zápětí, Ml., v patách. Jichž jsme v tom obyčeji jejich následovati se nezdráhali. Har. II. 86. Bratří brzy po sobě následovali v držení statku. Ml. — J. tr. — z čeho. Z toho nic nená- sleduje. Ml. — čeho při čem. Téhož exem- pláře i při těch knihách následováno. Br. — koho čím (jak): pokorou. Št. — komu, šp. m. koho. Bs. — adv. pilně, horlivě koho n. Jg. Následovce, e, m., následovník, der Nach-
folger. Ráj. Následovně, folglich. Sf. Rozpr. 67.; lépe:
tedy, tímto způsobem, takto. Brs. 109. Vz Ná- sledovný. Následovní, čeho následovati sluší, nach-
ahmungswürdig. N. příklad. Scip. — N., lépe: následující a uvádíme-li řadu osob n. věcí, hodí se nejlépe zájmeno: tento. Přítomni byli tito. Příčiny toho uvádíme tyto. Bs. Vz Následující. Následovnice, e, f., die Anhängerin, Nach-
folgerin, Nachahmerin. D. Následovnictví, následnictví, n., das
Nachfolgen. Mést. bož. V. 16. Následovník, a, m., kdo se jiného při-
držuje, der Nachfolger; der Anhänger; Nach- ahmer. V. Horlivý n. dobrých umění. V. Syny měl, následovníky své nešlechetnosti. v. N. pravdy boží. Štr. Mnoho n-kův míti. D. Buďte n-ci moji. ZN. N-ci Pavlovi. Bj. — N., pes, který za jiným honí. Šp. Následovnosť, i, f., die Konsequenz;
Nachahmlichkeit. D. Následovný, kdo následuje něčeho, an-
hänglich, folgend, nachahmend. — čeho. Lid horlivě následovný dobrých skutkův. Br. Lid pověr a poboňků n-ný. V. Buďtež ho ná- sledovní. Br. — N., následný, nachahmlich. D. N. stav, ritus colendi. BO. Následující, který následuje, der folgende,
folgend, sequens. Jg. N. byliny barvířské jsou. Kom. Za sebou n., lépe: po sobě jdoucí. — N. užíváme často m. ten, ta, to, ukazu-
jeme-li buď k slovům něčím neb k nějakému výčtu. V lat. klade se hic nebo ille, na- značujeme-li, že to, co následuje, buď něco vůbec známého jest nebo že to zvláštní důležitosti a váhy jest. Caesar ad Ariovi- stum legatos cum his mandatis mittit. Caesar k Ariovistovi posly s následujícími (s těmito) rozkazy poslal. Kos. Vz Následovní. Následujicnosť, i, f., lépe: následnosť,
následovnosť, důsledek, závěrka; následek. Náslech, u, m., das Gerücht. N-chové
jsou, že . . . Gl. 173. Nasléchač, e, m., der Behorcher.
Nasléchačka, y, f., die Behorcherin. D.
Nasléchati, naslýchati; naslechnouti, chnul
a chl, ut, utí, naslouchati, hören, vernehmen, horchen, behorchen. D. Jakž naslýchám, po- mlouvají mne. V, — co. Já jsem toto na- |
||
|
|||
Předchozí (72)  Strana:73  Další (74) |