Nasvědčiti, il, ení; nasvědčovati = při-
svědčiti, svědomí nějaké dáti, beipflichten.
V. — komu, čemu. Čemuž nasvědčuje
obecné přísloví. V. — komu v čem. V tom
mu i křesťanští učitelé nasvědčují. V. —
čeho. Čehož svědectví sv. písma nasvědčují.
Fil. Zám. —co. Slova následující to (lépe:
tomu) nasvědčují. Plk.

Nasvětiti, il, cen, ení; nasvěcovati, viel
weihen. — čeho. Nasvětil kněží z obecného
lidu. Br., Kom.

Násvětlý, málo světlý, etwas hell. D.

Nasviniti, il, ěn, ení, poskvrniti, namazati,
beschmutzen. Na Slov. Koll. — co, čeho
čím: papír (papíru) inkoustem.

Nasvrabiti, il, en, ení; nasvrabovati. —
koho, svrabem nakaziti, einem die Krätze
anhängen. D.

Nasycení, n. Die Sättigung, Befriedigung.
N. parou. Vz KP. II. 340.

Nasycený; -en, a, o. Stran pořekadel vz
Hlad, Huba. Vz Nasytiti.

Nasycovati, vz Nasytiti.

Násyp, u nebo spu, m.; násep, spi, f.;
pl. náspy a násypy; násep, spu, m. Násyp,
lépe: násep (-sър), spu. Mk. Was aufge-
schüttet wird. — N. ve mlýně, co se na
koš nasype. Us. Petrov. Dch. — N., na-
sypaná země, návoz, podvoz, hromada, der
Aufwurf von Erde, Schutt. V. Vz S. N.
Město náspí (náspem. V.) obehnati, ohraditi.
D. Město ohražují zdi, náspy, valy a kolí
a bašty. Kom. N. pro kusy. Rohn. Náspy
zdělati, Br., snésti, Ben., udělati proti městu,
Br., učiniti, Us., náspem obklíčiti. V. Vneslav
srazem s násep šípem. Rkk. 52. Podprsní n.
(svrchní). Jg. — N., hráz, der Damm. Vodu
náspy zastaviti. Jel. Vodě náspem brániti.
D. — N., před domem n. chlévem vydlážděná
výsosť n. zápraží, záhrohec, na Slov. patka,
Us. Na náspi (na prahu). Us. — N., mělčina
v moři. N. pískový. Dch. Die Untiefe, Sand-
bank, das Riff. D. — N., povstalý ostrov,
der Werder, die Schütt. D. — N. v pivo-
vaře, vz Sypání.

Násypa, y, f., koš ve mlýně, der Trichter
in der Mühle.

Nasypač, nasýpač, e, m., der Aufschütter.
Rk.

Nasypání, nasýpání, n., die Auf-, An-,
Einschüttung, Einstreuung. D.

Nasypaný, aufgeschüttet. D. N. hrdby,
Erdwerke. Dch.

Nasypati, -pám a pu (zastr. naspu), al,
án, ání; nasýpati, nasypávati, aufschütten,
anschütten, einschütten, einstreuen. Jg. —
co, čeho komu kam. Nasypala bych jim
ovsa zrnatého. Er. P. 110. Nasypala bych
mu soli mezi oči. Er. P. 165. Nehašené
vápno nasypali. Er. P. 191. N. obilí, hrachu
do pytlů n. na zem, někomu prášku na
hlavu. Ros. Na mlýn, do koše (nakošovati).
Vys. Jedu do jídla. Kom. Prachu se mi
nasypalo do očí n.: Prach se mi nasypal do
očí. Us. — se čeho. Nasypalo se neštovic.
Jg. Nasypalo se tam lidu. — se čím. Lodí
prázdná pískem se nasýpá. Kom. Vz Sypati.

Násypka, y, f., nádoba mlýnská k nasy-
pání mouky na koš. Us.

Nasytba, y, f., nasycení, die Sättigung.
Sš. Mt. 221.

Nasytelnosť, i, f., die Ersättlichkeit.

Nasytelný, ersättlich. D.

Nasytiti, il, cen, ení; nasycovati, sättigen,
ersiittigen. — co, koho: duši, Kom., své
žádosti. I). — se čeho : chleba, masa, bo-
hatství, Br., se krve, Ben. V., Br., se něčí
krásy. Št., Br. Nemůž žádný svých snažností
se n. v tomto životě. Kom. D. 8. Tvé milosti,
ó můj Bože, kdož se n. může? Sš. P. 68. Na-
sycen jsa smutka a biedy. BO. Ptactvo mozku
hlavy mé bude nasyceno. GR. — se jak.
Nasytil se až do krku. Zlob. — se. Nemoci
se nasytiti (lakoměti). V. Třikrát za den se
n. (najísti) škodí. Kom. — co, koho, se čím.
Se pokrmem. V. Láskou sluha se nenasytí.
Č. Se, koho chlebem, se krví. Br. Voda solí
se nasytila. Někoho dary, se hleděním n. Kom.
— koho z čeho : z drobtů. Br. Vz Sytiti.

Náš, naše, naše; gt. našeho, naší, našeho;
dat. našemu, naší, našemu ; akk. našeho (u ne-
život, náš), naši, naše; lok. našem (v obec.
ml. našom), naší, našem; instr. naším (v již.
Cech. našim, Kts.), naší, naším; pi. naši
(u neživt. naše), naše. naše; gt. našich; dat.
našim; akk. naše; lok. našich; instr. našimi
(ne: našemi). O strčeš. skloňování ně-
kterých pádů zájmena náš vz Gb. Listy
filolog. 1877. str. 251.—253. Na Slov. f. :
naš-a, -ej, -ej, -u, -ej, -ou; místo našeho a
našemu slýchat' u Slováků často i nášho
a nášmu. lít. Ml. sr. 238. Přisvojovací zá-
jmena náš, naše (naša), naše jsou složeniny
z gt. pl. nás (původně nas) a ze zájmena
jb., ja, je, jehož prvý živel čili j s s splynul
v š, tedy: nas + j = náš, nas + ja = naša
= naše (přehláskou), nas + je = naše. Bž.
Ml. 152., Kt. 51. — Zájm. náš hledí k prvé
osobě. Náš otec. Statek je náš. D. Není
jejich vina, ale naše. D. Naše kapsa ubohá,
všecko béře, co kdo dá. D. Naši. D. Ty jsi
naše všech naděje. Vz Bž. Ml. 153. — N. =
k naší straně náležející. Nechte ho, je náš.
Jsi ty náš ? Jeden z našich, Einer von un-
seren Leuten, von unserer Parthei. Dch. Od
našich to slyšel. Kom. Vz Našinec. — Naši
= našinci. — Vz Zájmeno. — Kdy se klade
náš m. genitivu pl. nás ? Vz Já.

Našacovati, vz Šacovati.

Našafráuiti, vz Šafrániti.

Našapati, zastr. = nasekati, hauen.

Naščířiti, načříti, naščírati, načírati=.
vážiti, schöpfen. Hugo.

Našec, našek, vz Nach.

Našedivělý, nášedivý, graulich.

Nášejek = nášijek.

Našelmovati se, šelmovství prováděti,
Schelmereien treiben. Us. Hý.

Našeplati, viz Šeplati.

Našeptati, -tám n. -šepci; našeptávati,
einblasen, zuflüstern, einzischen. — co komu
kam: do uší. Záv. — se komu čeho. Vz
Šeptati.

Nášeralý, graulich. Techn.

Našerediti, il, ěn, ění, hässlich machen.

Nášeti. Tohoto slovesa se jen s předlož-
kami užívá; s-nášeti, do-nášeti.

Našetřiti, il, en, ení, ersparen. Kdo chce
n., musí záhy začíti. Pk.