vzíti. Chč. 378., Bart. Divadla pro n. se strojí;
n. přijímati. V. K n. sloužící. D. Mnohá z nich
n. sebrali. V. N. mudrcké, moudrosti, D.,
mravní, Rk., u víře. Aqu. To vám dávám
za n. Háj. — N. právní, úřední. Jg., Rk.
Aby o to vzal při nejvyšším soudu zemském
od pánů a vládyk n. Zř. F. I. To za n. měj.
Vš. Prosím, aby mi bylo tolik věřeno, dokudž
n. lepšího (Belehrung, Rechtsunterweisung)
nebude. O. z D. Sudího vypraví na sněni
panský žádajíc za n. a ortel. Tov. k. 218.
Vz Gl. 173., Žer. Záp. II. 187. Soudcové
zemští mi n. dáti ráčili, abych sirotkům, co
jim po otci pozůstalo, odvedl. Žer. — N.,
naučení-se, das Erlernen, die Erlernung. Něco
k naučení předložiti. Br.

Naučenosť, i, f., erlernte Angewöhnung.
Dch.

Naučený, unterrichtet, instruirt. Mohúť
také strany státi na súdě skrze ručníky do-
statečně naučené. CJB. 381. Súdce buď opatrn,
aby v každě při, kterak se jest dála, úplně
byl naučen. CJB. Naučen býti dosť v něčem.
Troj.

Naučitel, e, m., der Lehrer. Pass. — N.,
der Rechtsbelehrer, die höhere Instanz, welche
Rechtsbelehrung gab. 1597., Gl. 174.

Naučitelka, y, naučitelkyně, ě, f., die
Lehrerin.

Naučitelnice, e, f. = učitelka. Leg.

Naučitelný, naučelivý, gelehrig. Berg.

Naučiti, il, en, ení; naučovati; naučová-
váti, lehren. — se, koho čemu, zřídka:
koho co. On ho tomu naučil. Ros. Ani abecede
se nenaučil. V. Kde jsi se tomu naučil? Ros.
Naučil ho moudrosti. Sap. N. se něčemu. Chč.
448., někoho něčemu. Dal. 66. Bůh rád slyší
ta slova, kteráž jest ráčil své křesťany na-
učiti. St. Bývá někdo ke všemu způsobný
a mnohé učí. Br. Z nedojepie jsem se naučil
všecko. BO. Také Brs. 110. doporučuje
vazbu: n. se čemu. — se čemu od koho.
Od nich naučíš se opatrnosti. Br. — se
(čemu) z čeho. Naučí se tomu ze slov
mých. Flav. N. se čemu z věcí samých.
Kom. — se čemu jak: z paměti. V. —
se koho, čeho. Naučil se ho dosti, avšak
nic nenaučil. Ros. To jsem se toho naučil
(dlouho). Rk. — se čemu kdy. Čemu se
nenaučí Janoušek v mladosti, tomu se ne-
naučí Janek v starosti. Jg. — se čemu
čím: zlým věcem zlými příklady. Kom. —
s inft. Nouze naučila Dalibora housti. V.
Hlad naučil osla (medvěda) na housle hráti.
Jg. Naučím tě v kostele hvízdati (já z tebe
tuto nectnosť vypudím)! Bibl. Naučil se báti
Hospodina. Br. Nauč mne počítati. Us. Na-
učil jsem se ho znáti šp. m.: poznal jsem
ho, seznámil jsem se s ním. Bs., Šr., Brt.,
Brs. 110. Vz Infinitiv (Brousek. 3.). — aby.
Naučil se tomu, aby to věděl. Us. — Vz
Naučený.

Naučlivosť, i, f. = naučelivosť. Ros.

Naučlivý = naučelivý. Ros.

Náučný, naučný, Lehr-, didaktisch. N.
básnictví, didaktische Poesie; sloh. Jg. N.
báseň (didaktická), slovník (Konversations-,
Reallexikon), vypsání (Lehrbeschreibimg),
kniha (n. učebná), přednášení. Nz. Vz Náuka.
Naučovati, vz Naučiti.

Náuka, nauka, y, f. Stran dlouhého á
v ná- vz Na- 3.; Naděje. — N., naučení.
N. oznamování pravd někomu neznámých
a to obyčejně vyslovenými větami. Hš. Vz
S. N. Die Lehre, Belehrung, Unterweisung,
der Unterricht. Jg. N. o skládání, o skladbě,
o starožitnostech, o stavitelství, o větách,
o důkazích, o listinách, o nápisech, o vy-
chovávání, o slohu, o původu země, o erbích,
o hláskách, o zkamenělinách, o periodách,
o básnictví. Nz. N. o sedlání, die Beschir-
rungslehre. Čsk. O zbraních. Bur. N. o hudbě,
o písemnostech, o léčení, o tonech, o zboží,
o zdraví, o prodloužení života, o nápěvu.
Šm. Dal mu na ucho (náuku). Jg. Bez muky
není nauky. Pk.

Naukládati se čeho, oft aufheben, ver-
wahren. Jg.

Náukový, naukový, Lehr-. N. víra (když
ku př. věřím vypovědění hvězdářské o za-
tmění slunce. Mark.

Naukrati-s, e, f., bylo mě. v Aegyptě.
Vz S. N.

Naumburk, a, m. N. na Kvise v prus.
Slezsku. N. nad Salou v prus. Sasku. Vz
S. N.

Nauměti se, ěl, ění = naučiti se, lernen.
Na Slov. Ch.

Naupakt-os, a, m., mě. Lokrův, nyní
Lepanto. Vz S. N.

Nauplia, e, f., bylo mě. v Argolidě, nyní
Napoli di Romania. Vz S. N.

Nauport-um, a,n., bylo mě. v Pannonii.

Nauročiti, vz Úročiti. Ros.

Nausikle-s, a, m., athenský vůdce.

Nausvítě, vz Usvit.

Naušák, u, m., hrnec ušatý, Henkeltopf,
m. Us.

Náušek, V., Ben., naušek, V., Jel., šku,
m., náušnice, e, f., ozdoba ušní, das Ohren-
geheng, der Ohrenring. Náušek zlatý, Ben.,
skleněný. Naušky s ušima jim utrhali. Trip.
Uzře naušnice své sestry. BO.

Náuška, y, f. = náušek. D.

Naušuí růžek, das Hörrohr. Rk.

Náušnice, Kom., vz Náušek. — Naušnice,
boule za uchem. Us. Bosk.

Naušník, u, m. = náušek. Mus.

Nautický, z lat. a to z řec., plavební,
plavecký, nautiscch. — Nautika, y, f., z řec.,
lodnictví, plavba, náuka o plavbě. Rk. Die
Nautik, Schiffkünde, Schiffahrtkunst, das
Schiffwesen.

Nautikati se před kým. Us. Vz Utíkati.
Oft fliehen.

Nautráceti se, el, ení, dosti utráceti,
namrhati se, verzehren, verschleudern. Č.

Naúvěrek, rku, m., vz Úvěrek. Jg.

Nauzliti, il, en, ení, Knoten schlingen.

Jg.

Naužiti se, il, it, ití; naužívati se, oft
gebrauchen. — se koho, čeho. Když se jí
nešlechetně naužíval... V. pol. 223.

Nav, i, f., náva, y, náve, e, f., zastr.,
loď, das Schiff. Har. — N., hrob, das Grab.
Tělo při pohřbu do navi se položilo. Výb.
I. Ustlav jiným v navi bydlo, i upadl sám
v osidlo. Alex. Výb. I. 1079. — N. značí
dle Jir. v strslov. umrlce, strašidlo, starým
Čechům byla n. příbytkem duší dobrých. Jak