tkanici, provaz. Jg. Co ti matka navázala
(k svátku dala)? Us. Hý. — co, čeho komu
kam. Navázala si tkanic na hlavu. Us. N.
na sebe. Kom. N. dříví do otýpek. Byl.
Navázav naň těžké břímě, zahnati pryč kázal.
Pass. 550. — se čeho, s čím: dřiví, s dřívím.
Co jsem se nažala, snopů navázala. Er. P.
329.

Návazek, zku, m., angebundenes Stück.
Sal.

Navazmo = na dva uzly svázané. Kb.

Navazování, n., das An-, Aufbinden. —
N., hádání z drobu. Vz Navazactví. Háj.

Navazovati, vz Navázati.

Naváženě, nakloněně, abschüssig, geneigt.
(Skála) stojí n. Presl.

Navážení, n., die Abwägung, Einsehöp-
fung, Neigung, die Aufführung. D.

Navážený. N. zboží (odvážené), abge-
wogen; voda (nabraná, načerpaná), einge-
schöpft; stěna (nahnutá), geneigt, hangend.
Jg. — jak. Stěna k pádu n-ná (nahnutá).
Jel.

Navážeti, vz Navoziti.

Náváží, n., das Gutgewicht. Berg. —
Návážie (váha) křivá (špatná) mrzkost' jest
před hospodinem (statera dolosa abominatio
apud dominum). BO.

Navážiti, važ, il, žen, ení; navažovati =
váhou odměřiti, abwägen; nabrati, einschöp-
fen; nabyti, gewinnen; nahnouti, neigen. —
co: dčbán, sklenici, konvici někomu n. Ros.
Navážil (nahnul) to dřevo, až padlo. Jg. Když
člověk pýchu naváže, pohynuje. GR. —
čeho. Rezník mu už masa navážil. Ros.
Navážila bych jim studené vodičky. Er. P.
110. — čeho kam proč, od koho. N. vody
do lázně, na zalévání, pro všelijaké potřeby.
Ros. Lásky od někoho n. (nabyti). Ros. —
čeho, co odkud čím: vody ze studny
bidlem, vahou. Vody z cisterny. Br. Nava-
zovati ze studnice rozum. Pass. — se čeho,
se s čím = mnoho, dlouho vážiti. Kom. —
se. Prkno se navážilo a já spadl. —sekám
(nač, k čemu). Hlas jakoby se na každou
notu jen navažoval (nevyrážeje jí řádně).
Blah. mus. Zeď (vůz) k pádu se navážila
(nahnula). Prkno k jedné straně se navážilo.
Rk. Nemoc k horšímu se navažuje. Lk.
Všecky věci k horšímu se navážily. Jel.

Navážka, y, f., co naveženo, die Auffuhr.

Jg-

Navdešení, n. = nadchnuti, nadšení, die
Eingebung, Inspiration. Abych v těch věcech,
kteréž jsem poznal tvým navdešením, mohl
trvati. Ms. 14. stol.

Náve, vz Nav.

Navečeřený, genachtmalet. Jg.

Navečeřeti se, el, en, ení, nachtmalen.
Když se navečeřel, šel spát. Us. — se s kým
kde jak čeho : s přítelem u souseda, v hos-
podě do sytosti, masa do vůle.

Navedení, n. N. koho na cestu. V. Das
Wohinbringen, Hinführen. — N., naučení,
die Anleitung. N. k pobožnosti. Plác. N.
koho v šlechetné mravy. V. N. práva. V.
N. dáti. Reš. N. života, die Lebensweise.
Jg., V. — N. = namluvení, das Uiberreden,
die Verleitung, Anstiftung. V., D. — Vz
Návod.

Navedený; -den, a, o, zugeführt, wohin
gebracht. Navedené hosti častovati. Jg. Kosť
navedená a srovnaná, eingerichtet. Sal. —
N., navyklý, naučený, gewöhnt. Lid je již
tam navedený. Ros. — N., namluvený, an-
geführt, überredet, verleitet, angeleitet. Jg. —
na co: V., k čemu. Us.

Návěj, e, f., závěj, sníh navátý. Die Wind-
wehe, Schneeverwehung. Upadl do n-je. Us.
Udělaly se tam veliké n-je. N-je vykopávati,
rozhazovati.

Náveliký, ein wenig gross. Reš.

Náves, vsi, f., prostor u prostřed vesnice,
jako v městě: náměstí. Der Dorfplatz. Šel
na n., je na návsi, jde z návsi, stojí na n-si,
jde po návsi. Us.

Navěsiti, il, sen, ení; navěšeti, el, en, ení;
navěšovati, viel aufhängen, behängen. —
čeho, co kam. Navěsil, navěšel na sebe
zlatých řetězů. Ros. — čeho kde: věnců
po stromech, okolo sebe. Kom. —se kam.
Voda navěšuje se (má svah, nachyluje se)
k hornímu kraji. Lk., Břez. Rožm. 158. —
Vz Věšeti.

Naveskrz, naskrz, durch und durch. Us. —
N., všichni, durchaus, alle zusammen. Pref.

Naveslovati, vz Veslovati.

Návesní, Dorf-, Dorfplatz-. Jg.

Návesník, a, m., na návsi bydlící, Be-
wohner des Dorfplatzes. Jg. Dle Gl. 175.
byli n-ci nejchudší obyvatelé vsi, kteří ani
polí ani vlastních chalup neměli, nájemníci.

Návěst, i, f., propositio. Úsudkové, z je-
jichž pravdy nebo křivdy pravda nebo křivda
následuje, slujte návěsti, praemissae; V pro-
stém rozsudku sluj návěsť obšírnějšího okresu
návěsť hořejší a druhá, která se pod ním
podebírá, n. dolejší (propositio majora minor).
Marek. N. hořejší (hořejšek), dolejší (dolejšek).
Ober- a Untersatz. Nz. N. sluje věta, z níž
následuje nutně v myšlení jiná věta, závě-
rečná věta či závěrek zvaná. N. je tudíž to
co zásada a závěrek tolik co následek. HŠ.
M. vyšší n. hořejší, nižší n. dolejší. N. slu-
čovací, výčetná n. rozdělovači, n. s rozlukou
v podmětu aneb s rozlukou v přísudku. K.
kategorická, podmiňovací. Jd.

Navésti, veď, veda (ouc), vedl, den, ení;
naváděti, ěl, ěn, ění = víc než jednoho někam
přivésti, viel zuführen, hinbringen; lákati,
an sich ziehen, anwerben, angewöhnen, an-
locken; uvésti, hinführen, hinleiten; naučení
dáti, učiti, anleiten, anführen, unterweisen;
namluviti, přemluviti, be-, auf-, überreden,
anstiften, anführen, anleiten, vermögen, ver-
führen ; klamati, betrügen, anführen; smluviti
se, spiknouti se, einander anstiften. Jg. Na-
váděti, osnovní niti růlem provlékati. Us. sou-
kenický. Nvk. Vz Tkadlcovství. — co, koho.
Tkadlec brdo navedl. Krok. — čeho. Navedl
tam všelijaké chasy. Ros. — komu co, čeho
(kam). Navedl do hospody lidí. Ros. Vy-
raženou ruku do kloubu n. Lk. Kupec na-
vedl (přivábil) sobě lidi, lidí. Us. — co komu
jak. Někomu vyraženou kosť s velikou opa-
trností n. (v misto její uvésti). — koho kam,
nač, na koho: na cestu, V., na pravou
cestu. Kom. Naváděti (namluviti) koho na
co, na někoho, Sych., na jiné, V., na pro-
cházku. D. — Kom., Kram. — koho k čemu