Názorlivosť, i, f., das Anschauungsver-
mögen. Mus. I. b. 108.
Názorlivý = názorný. Rk.
Názorna, y, f., die Schule für den An-
schauungsunterricht Rk.

Názorně překonané (překonavé ? Mš.) dů-
vody, anschaulich, unmittelbar überwindende
Beweise, Beweise mit unmittelbar überzeu-
gender Kraft. Šf. Rozpr. 165.

Názornosť, i, f., die Anschaulichkeit. Krok.

Názorný, zrejmý, anschaulich. N. vyučo-
vání, atlas.

Nazouvati se čeho, oft ausziehen. Na-
zouvám se dosť těch bot a naobouvám. Jg.
co. Nazouváš veliké obálky do bot. Mor.
Brt.

Nazpaměť (naspamět) lze si vyložiti z for-
my: ,navzpaměť´, ale přes to lépe jest klásti
místo něho tvar ,na paměť', jako říkají Ru-
sové a Poláci; tedy místo ,na zpaměť se
učiti' raději: ,na paměť se učiti´. Naproti tomu
jest ,na zpaměť odříkávati´ nesprávné m.
,z paměti odříkávati´. Cf.: Z paměti vyraziti,
vypustiti, vyjíti. V. Brs 110. Vz také: Naz-
hlas. Auswendig.

Nazpátek, adv., zpátkem, zpátky, zpět,
nazpět, zurück. D. N. dáti = navrátiti. Cesta
n. Ď. Dal mi n. na zlatku, šp. m.: dodal
mi na zlatku, nedodal mi. Os., Rs.

Nazpět, adv., nazpátek, zurück. N. se
ohlédati. Nepřátelé n. jsou obráceni. Kom.
Pět let, ode dne volby n. počítajíc, Řz. 1850.
Č. 1. — N., naopak. Všecko nazpět proti
své povinnosti činiti. Br.

Názpěv, u, m., die Antiphone. Zák. sv. Ben.
38.

Nazpívati se čeho, lange, viel singen. —
se komu, se kde: v koncertech, v hájích,
na louce, po lesích. Vz Zpívati.

Nazpomínati, n. se čeho, nač, sich oft
erinnern, gedenken. Jg.

Nazprovoditi, il, zen, ení. — koho odkud.
Přemnoho nazprovodil i duší se světa stat-
ných. Puch. Aus der Welt befördern, schaffen.

Nazříti, vz Nazírati.

Nazrzavělý, drobet zrzavý. Rk.

Názubek, bku, m., v stavit., der Kamm.

Nazukati se. Tkadlec hodně se nazuká
(napracuje), nežli zlatku vyzuká. Us. Ch.

Nazunkati se, po chuti se napiti, viel,
nach Lust trinken.

Nazvání, n., das Nennen, die Benennung.

Nazvanosť, i, f., das Benanntsein. Jg.

Nazvaný, benannt. Jan, nazván biskup.
Berg. Nazvaný jménem sedlský most. Har.
Do žaludka pravého, slez nazvaného, se
spouští (potrava). Kom.

Nazvati, nazovu, nazůveš a nazvu, nazveš,
nazov a nazvi, zval, án, ání; nazývati. Na-
zývati od zovu, zъv; ъ stupňovalo se v ý ;
tedy chybně: nazívati; vz toto. Cf. Prk.
v Km. 1876. str. 454. Jinak odůvodňuje se
nazývati zbytečně obdobou slov: dmu — na-
dýmati, dráti — sedýrati, stláti — ustýlati;
ale touž obdobou jesti také: bráti — vy-
bírati, štváti — poštívati, stláti — ustílati,
(posílati) a posýlati, pročež píší také na-
zívati, kteréž potom ani okem nerozeznává
se od ,nazívati se' (ústy), odvozeného od „zíti,
zeju." Poněvadž však širokost' hlásky slova

toho patrna jest v kořeni zъv, sluší tedy proto
zachovati ý. Mk. — N., jmenovati, nennen,
benennen; — se, heissen, sich nennen, einen
Namen führen. Jg. Všichni nazývají (= vzý-
vají jméno tvé. ZN. — co, se, koho čím,
kým. Bázeň boží počátkem moudrosti se
nazývá. Kom. Did. 141. N. sě ciesařem. Výb.

I. 535. N. dceru Kateřinú. Kat. 7. N. koho
pánem, Br., hřích šlechetností. Št. 228. Klá-
šter jménem sv. Anny n. Har. I. 155. Bůh
nazval světlo dnem. Bibl. Toho nešlechetným
nazovou. Br. Nazval ho jménem Jan, nazval
ho Janem. Ros. Nazval ho oslem (nadal mu
oslů). Ros. Jménem vlastním n. V. Nazovu
lid lidem svým. Br. Ježíšem nazůveš. Br.
Sara ho pánem nazývala. Štele. Nazval město
jménem koně. Jel. Nazval to dary. Kom.
K čemu ty se nazýváš králem ? Flav. Jak se
svědek jménem nazývá? Řd. Takové nazývá
Kristus blaženými. Št. — odkud. Z toho
jméno města nazváno bude. Háj. — co, koho
za co. Je za nepoctivé nazvala. Schön. Na-
zvali mne za zloděje. Svěd. Zdali to nazý-
vati budeš za dar vzácný pánu? Chč. P. 153.
b. — koho (gt). Všech svatých nazývajíc
(vzývajíc). Leg. — si čeho : Nazval si hostí.
Háj., Mudr. 499. — se koho. Nazval se ho
dlouho, než přišel. — S dvěma akkus., vz
Akkusativ. — Kdy se klade nominativ?
Vz Jmenovati se.

Nazvíce (ze strč. nayvíce, nyní nejvíce)
šp. m. nejvíce, většinou, na větším díle,
z větší částky, meistens. Jg. Bs., Š. a Ž.,
Vst., Jv., Prk.

Nazvídati, zu erfahren suchen. Ros.

Nazvisko, a, n., jméno, der Name. Mus.

II. a. 119.

Názvosloví, í, m., terminologie, die Ter-
minologie, Kunstsprache. N. vědecké. — Ná-
zvoslovný, -vní, terminologisch. Krok.

Názvučí, n., vz Sš. Pros. 39.

Názvučný, Anklang, Akcent habend. Jg.

Názvuk, u, m., accentus; anacrusis. Krok.
N. trouby, der Anklang der Pasaune, der
Stoss in die P. Prosté slohy písně té jsou
názvukové oné trouby, jejíž hlasem se hro-
bové otvírati budou. Sš. Hc. 195.

Nazvukovati, betonen, akcentuiren. Rk.

Nazývati, vz Nazvati.

Nažalovati se, genug klagen. Tak byl
těch věcí nažaloval králi, že se král nemálo
pohnul z toho proti Bratřím. Čr.

Nažati, vz Nažnouti.

Nažatý; -žat, a, o, mit der Sichel ge-
schnitten. Máme již nažato. N. obilí v snopy
vázati. Jg. Vz Nažíti.

Nažebrati, bráni (strš. nažebři), bral, án,
ání; nažebrávati, er-, einbetteln. — komu
čeho : sobě peněz, Chč. 275., chleba, obilí.
Jg. — čím; pokornou prosbou.

Nážebří, n., místo na žebrách. Jg.

Nažehnati, nažehnávati, ansegnen. Na-
žehnáváním léčiti. Jg.

Nažehrati se, dlouho nebo dosti žehrati,
genug, viel eifern. Ros.

Naželeti se koho, čeho. Vz Želeti. Lange
beklagen.

Naženiti, il, ěn, ění. — si čeho. Erhei-
rathen. Dch.

Nažertovati se s kým. Vz Žertovati.