Předchozí (97)  Strana:98  Další (99) |
|
|||
98
|
|||
|
|||
Názorlivosť, i, f., das Anschauungsver-
mögen. Mus. I. b. 108. Názorlivý = názorný. Rk. Názorna, y, f., die Schule für den An- schauungsunterricht Rk. Názorně překonané (překonavé ? Mš.) dů-
vody, anschaulich, unmittelbar überwindende Beweise, Beweise mit unmittelbar überzeu- gender Kraft. Šf. Rozpr. 165. Názornosť, i, f., die Anschaulichkeit. Krok.
Názorný, zrejmý, anschaulich. N. vyučo-
vání, atlas. Nazouvati se čeho, oft ausziehen. Na-
zouvám se dosť těch bot a naobouvám. Jg. co. Nazouváš veliké obálky do bot. Mor. Brt. Nazpaměť (naspamět) lze si vyložiti z for-
my: ,navzpaměť´, ale přes to lépe jest klásti místo něho tvar ,na paměť', jako říkají Ru- sové a Poláci; tedy místo ,na zpaměť se učiti' raději: ,na paměť se učiti´. Naproti tomu jest ,na zpaměť odříkávati´ nesprávné m. ,z paměti odříkávati´. Cf.: Z paměti vyraziti, vypustiti, vyjíti. V. Brs 110. Vz také: Naz- hlas. Auswendig. Nazpátek, adv., zpátkem, zpátky, zpět,
nazpět, zurück. D. N. dáti = navrátiti. Cesta n. Ď. Dal mi n. na zlatku, šp. m.: dodal mi na zlatku, nedodal mi. Os., Rs. Nazpět, adv., nazpátek, zurück. N. se
ohlédati. Nepřátelé n. jsou obráceni. Kom. Pět let, ode dne volby n. počítajíc, Řz. 1850. Č. 1. — N., naopak. Všecko nazpět proti své povinnosti činiti. Br. Názpěv, u, m., die Antiphone. Zák. sv. Ben.
38. Nazpívati se čeho, lange, viel singen. —
se komu, se kde: v koncertech, v hájích, na louce, po lesích. Vz Zpívati. Nazpomínati, n. se čeho, nač, sich oft
erinnern, gedenken. Jg. Nazprovoditi, il, zen, ení. — koho odkud.
Přemnoho nazprovodil i duší se světa stat- ných. Puch. Aus der Welt befördern, schaffen. Nazříti, vz Nazírati.
Nazrzavělý, drobet zrzavý. Rk.
Názubek, bku, m., v stavit., der Kamm.
Nazukati se. Tkadlec hodně se nazuká
(napracuje), nežli zlatku vyzuká. Us. Ch. Nazunkati se, po chuti se napiti, viel,
nach Lust trinken. Nazvání, n., das Nennen, die Benennung.
Nazvanosť, i, f., das Benanntsein. Jg.
Nazvaný, benannt. Jan, nazván biskup.
Berg. Nazvaný jménem sedlský most. Har. Do žaludka pravého, slez nazvaného, se spouští (potrava). Kom. Nazvati, nazovu, nazůveš a nazvu, nazveš,
nazov a nazvi, zval, án, ání; nazývati. Na- zývati od zovu, zъv; ъ stupňovalo se v ý ; tedy chybně: nazívati; vz toto. Cf. Prk. v Km. 1876. str. 454. Jinak odůvodňuje se nazývati zbytečně obdobou slov: dmu — na- dýmati, dráti — sedýrati, stláti — ustýlati; ale touž obdobou jesti také: bráti — vy- bírati, štváti — poštívati, stláti — ustílati, (posílati) a posýlati, pročež píší také na- zívati, kteréž potom ani okem nerozeznává se od ,nazívati se' (ústy), odvozeného od „zíti, zeju." Poněvadž však širokost' hlásky slova |
toho patrna jest v kořeni zъv, sluší tedy proto
zachovati ý. Mk. — N., jmenovati, nennen, benennen; — se, heissen, sich nennen, einen Namen führen. Jg. Všichni nazývají (= vzý- vají jméno tvé. ZN. — co, se, koho čím, kým. Bázeň boží počátkem moudrosti se nazývá. Kom. Did. 141. N. sě ciesařem. Výb. I. 535. N. dceru Kateřinú. Kat. 7. N. koho
pánem, Br., hřích šlechetností. Št. 228. Klá- šter jménem sv. Anny n. Har. I. 155. Bůh nazval světlo dnem. Bibl. Toho nešlechetným nazovou. Br. Nazval ho jménem Jan, nazval ho Janem. Ros. Nazval ho oslem (nadal mu oslů). Ros. Jménem vlastním n. V. Nazovu lid lidem svým. Br. Ježíšem nazůveš. Br. Sara ho pánem nazývala. Štele. Nazval město jménem koně. Jel. Nazval to dary. Kom. K čemu ty se nazýváš králem ? Flav. Jak se svědek jménem nazývá? Řd. Takové nazývá Kristus blaženými. Št. — odkud. Z toho jméno města nazváno bude. Háj. — co, koho za co. Je za nepoctivé nazvala. Schön. Na- zvali mne za zloděje. Svěd. Zdali to nazý- vati budeš za dar vzácný pánu? Chč. P. 153. b. — koho (gt). Všech svatých nazývajíc (vzývajíc). Leg. — si čeho : Nazval si hostí. Háj., Mudr. 499. — se koho. Nazval se ho dlouho, než přišel. — S dvěma akkus., vz Akkusativ. — Kdy se klade nominativ? Vz Jmenovati se. Nazvíce (ze strč. nayvíce, nyní nejvíce)
šp. m. nejvíce, většinou, na větším díle, z větší částky, meistens. Jg. Bs., Š. a Ž., Vst., Jv., Prk. Nazvídati, zu erfahren suchen. Ros.
Nazvisko, a, n., jméno, der Name. Mus.
II. a. 119.
Názvosloví, í, m., terminologie, die Ter-
minologie, Kunstsprache. N. vědecké. — Ná- zvoslovný, -vní, terminologisch. Krok. Názvučí, n., vz Sš. Pros. 39.
Názvučný, Anklang, Akcent habend. Jg.
Názvuk, u, m., accentus; anacrusis. Krok.
N. trouby, der Anklang der Pasaune, der Stoss in die P. Prosté slohy písně té jsou názvukové oné trouby, jejíž hlasem se hro- bové otvírati budou. Sš. Hc. 195. Nazvukovati, betonen, akcentuiren. Rk.
Nazývati, vz Nazvati.
Nažalovati se, genug klagen. Tak byl
těch věcí nažaloval králi, že se král nemálo pohnul z toho proti Bratřím. Čr. Nažati, vz Nažnouti.
Nažatý; -žat, a, o, mit der Sichel ge-
schnitten. Máme již nažato. N. obilí v snopy vázati. Jg. Vz Nažíti. Nažebrati, bráni (strš. nažebři), bral, án,
ání; nažebrávati, er-, einbetteln. — komu čeho : sobě peněz, Chč. 275., chleba, obilí. Jg. — čím; pokornou prosbou. Nážebří, n., místo na žebrách. Jg.
Nažehnati, nažehnávati, ansegnen. Na-
žehnáváním léčiti. Jg. Nažehrati se, dlouho nebo dosti žehrati,
genug, viel eifern. Ros. Naželeti se koho, čeho. Vz Želeti. Lange
beklagen. Naženiti, il, ěn, ění. — si čeho. Erhei-
rathen. Dch. Nažertovati se s kým. Vz Žertovati.
|
||
|
|||
Předchozí (97)  Strana:98  Další (99) |