103

denn nicht. I jdětež na všecko neštěstí, ani
se víc dívati na to nechci. Kom. — 6. Nebo
klade se někdy místo že, lat. quod, něm.
weil. Kázala mu ruce svázati a to nejvíce
proto, neb věděla, že má mnoho zlata. Háj. —
V. Vz více v Zk. Skl. 567. Vz Aneb.

2. Nebo, anebo, neboli, neb, aneb,
nebli, spojky rozlučovací. Někdy: ne-
božto, neboliž, neboližto, nebožeto, neboli-
žeto. Klade se: a) Když se dvě aneb více
vět aneb slov dělí, mezi všemi aneb toliko
mezi dvěma posledními, lat. aut, vel, něm.
oder. Těla hranatá jsou neb kulatá. Us. Kořen
pak umění rozum jest aneb soud. Kom. Bych
umřel dnes nebo zítra, odkáži všecko jemu.
Svěd. Snad povrhl jej na některé hoře aneb
v některém údolí. Br. Žíti aneb umříti?
Žádný neví, dobrým-li nebo zlým řádem na
svět vykročil. Mudr. (Brs. 111.). Hotovi jsú
neb umřieti aneb živu býti. BO. — Pozn.
1. Slova, která se touto spojkou dělí, jsou
více méně sobě protivná a při některých
jest rozdíl, který se mezi věcí a jménem
činí, nepatrný. — Pozn. 2. V záporných vě-
tách kladou se m. nebo atd. z pravidla zá-
porné spojky: ani, aniž. Nežádáme stříbra
ani zlata od tebe t. j. anebo zlata. Br. —
Pozn. 3. Nezřídka se spojky rozlučovací
vypouštějí. Snáze jeden na druhém vadu,
chybu, omyl, nedostatek uhlédá, než na sobě
sám. Kom. — Pozn. 4. Místo nebo, anebo
klade se za novější doby: či, čili, když dru-
hému na vůli dáváme z více jmen jedné a
též věci to neb ono si zvoliti, lat. seu, něm.
oder. Grammatika čili mluvnice učí... Panny
Marie pantoflíčky či štírovník či ledenec.
Us. — b) Aneb klade se spojka ta přede
všemi slovy a větami, čímž se jednotlivé
členy ostřeji vytýkají, lat. aut—aut, vel—vel,
v něm. entweder—oder. To dřevo vždy neb
příliš dlouhé neb příliš krátké bylo. Pass.
Čím kdo za učenějšího aneb sám sebe držel
aneb od jiných jmín jest, tím více různic
začínal. Kom. Vz více v Zk. Skl. 562—565.

Nebočany n. Nabočady, dle Dolany, něm.
Neschwitz, ves u Č. Lípy. PL.

Nebodej = nedej Bůh, das wolle Gott
nicht. Slov.

Nebodnutelný, stichfrei. D.

Nebóh = nebůh.

Neboli, zastr. = nebožtík. Neboh kněz
Lacek. Půh. olom. 1412. (Půh. kn. II. str.
438.). Vz Nebohý (na konci).

Neboha, y, f., nebohá, die Arme, Elende.
St. skl.

Nebohobojenstvo, а, n., nebání se Boha,
Mangel an Gottesfurcht. Exc.

Nebohý; neboh, a, o: ubohý, bídný, arm,
armselig, unglücklich, elend. Jg., V. N. člověk,
paní! Us. Popros za mne Boha, ať uzdraví
mě neboha. St. skl. II. 118. Ale on nebohý
člověk. Us. Bycha honí nebohý. Jg. — Jí.,
na Slov. = nebožtík, der Selige. N. otec. Jg.

Nebojácnosť, i, f. Všeliké n-sti přítrž
činiti. Kom. Vz Bojácnosť.

Nebojácný, furchtlos. Přezlá věc jest žena
n-cná. Stav manž. 1523.

Nebojatosť, i, f., Furchtlosigkeit, f. NaMor.

Nebojatý, nebázlivý, drzý, furchtlos, dreist,
keck. Chlipná a nebojatá vrána. Aesop. Má

pán moc svého práva protiv nebojatým uká-
zati. Št. Výb. I. 719.

Nebojovnosť, i, f., die Feigheit. Měst.
bož.

Nebojovný, feig, unkriegerisch. Jg.

Nebolestný, unschmerzhaft. D.

Neboli, nebli, neboliž, neboližto, oder.
Nevím, je-li to chvála, neboli hana. D. Vz
Aneb, Nebo.

Nebolný, vz Bolný, Nebolestný.

Neborák, a, m., neboráček, čka, m., na
Mor. a na Slov = nebožák, der Arme. Koll.
Jednou šel Pecko neborák do kostela. Km.
1878. 198.

Nebory, dle Dolany, něm. Niebory ves
v Těšínsku. Vz S. N.

Neboť, vz Nebo.

Nebotín, a, m., něm. Nebotein, ves u Olom.
PL.

Nebovazy, dle Dolany, něm. Nokowitz,
ves u Chomútova. PL.

Nebovidy, dle Dolany, ves v Čáslavsku;
2. ves u Brna. PL. Vz Tk. II. 543.

Nebozez, nebozéz, nebozíz, u, nebo-
zízek, zku, m. N., vrtadlo, vrták, der Bohrer,
náčiní o'stré k dělání kulatých děr do tvrdých
hmot; pohybuje se točivě. O původu vz Mz.
262. — N. skládá se ze vřetena, na němž
u jednoho konce rukověť jest. Š. a Ž. N.
středečný na kov (Centrumbohrer), žlabový;
skalní (na kameny, celý ocelový, vz Prm.
III. č. 26.). S. N. N. drátovec (n. na drát),
hemerejž, kadeřávek, kartáčnický n. štětkář-
ský (s lopatou), lžičník soustružnický, če-
pový, čapovník n. čepovník (kolářský k vr-
tání loukotí), kolovrátkový (Schneckenb.),
nábojník nebo k vrtání studničných trub
(trubník; veliký na trouby vodní: říčník,
Rohn.), německý, s rukovětí (Heftb.), špulíř
(plochý, kulatý, zátkový n. kuželovitý), štýr-
ský, švýcarský (s plochou lopatkou, s hra-
natou lopatkou, se špičkou), tesařský, ušně,
ušátko s rukovětí, výstražní, zápustník. Šp.
Kolovrátek (trápor, z něm. Drehbohrer, u tru-
hlářů), pernáč, plužňák. Š. a Ž. 1855., str.
162. N. na kosti, na mosaz, se šmytcem,
dvojostrý, okrouhlý, prsní, vystrouhací. Šp.
N. kátrový, na šrouby, špičatý, tyrolský,
ušatý. Kh. N. latovní moždínkový, nápravní
(u kolářů), žlábkovatý (u řezbáře), okrouhlý
(u houslaře), kančík, zavrtáček, Jg., zemský.
Vz KP. III. 46. N-zem vrtati, Kom., něco
provrtati. Us. N. ruční s kolovrátkem, per-
forativní, vylupující. Vz Kolovrátek, Nástroj
trepanační. Cn. Nebozízem kobylu (i. e.
dříti = o nemotorných věcech). Ros., Šm.,
Lb. Milo dělať, když je čím; jak ten pravil,
sám jenž kozu nebozezem dřel. Jg., Lb.
Vz Nejapný. — Nebozezem (šejdrem šilhati)
na někoho hleděti. Vz Nenávisť. Č. — N.,
zapražení tří koní, jednoho z předu. Jede
nebozízem. D., Šm. — N., vinice na Petříně,
die Hasenburg. Tk. II. 128.

Nebozézkovatěti, ěl, ění. Ten ječmen
n-tí (kroutí se ve způsobě nebozezu). Us.
Ber.

Nebozézkovatý, ve způsobě nebozezu
kroucený. Us. Ber.

Nebozézník, a, m., der Näberschmied,
D., Tk. II. 376., 381.