138

2. Nerád, nerad, a, o; užíváme tohoto
slova jen v nominativě. Vz Konec článku
(pozn). — N., s nechutí, s nelibostí, nevolně,
z přinucení, bez děky, ungern. Jsem tomu
nerád. Háj. Nerád tam šel. Ros. Octneš se,
kdeby nerád. Kom. Nerád míti někoho. V.
Kdoby nerád dlouho živ byl? V. Ztratí-li
něco, je o to nerad. Na Mor., Brt. Nerada ja
robím, nerada pracujem; rada pekne chodím,
rada i tancujem. Ht. Sl. 203. Já jsem n. tomu
byl, že. Br. Nerádi tomu byli, že. Br. Nerád
s tebou má co činiti. V. Co vlk schvátí,
nerád vrátí. Ani kuře nerádo darmo kutí a
hrabe. Jablko nerádo daleko od jabloně
(štěpu), padá. V. Spěšné dílo nerádo bývá
dobré. Kdo se ptá, nerád dá. Kdo mluví,
co chce, uslyší, co by nerád. Kdo n. dělá,
tomu vždycky svátek jest. V. Kdo se bojí
nouze, n. pro Bůh dává. Co kůň a vlk
skousají, vůbec říkají, že se po tom nerádo
hojí. Ten n. darmo s lavice spadne. Pes,
který velmi (mnoho) štěká, nerád kouše.
Nerádaby koza do trhu, ale musí. Pivný
molek nerád pije piva, než jí je. Nerád
v tvrdém vrtá (n. pracuje). Nerovná spřež
neráda spolu (zároveň) táhne. Nerádby, aby
po něm tráva rostla. Kdo nerád robí, vždycky
má hody. Stran pořekadel vz Bezděčný. —
Pozn. Nerad asi také dobře; mámeť dosti
příkladů, že předpona se slovem složená po-
hlcuje délku jeho první slabiky: chvála —
pochvala, síla — posila, víra — nevěra, smích

— posměch, vůle — nevole, rád — nerad.
Mk. V obec. mluvě: nerad.

Neřád, u, m., jedno sem, druhé tam; mí-
chanice, směsice, nepořádek, die Unordnung.
V. K rušení neřádu lidé přidáni budou. Br.
On lichvou z lichvy dlužníka zžírá, což
neřád jest. Kom. V n-dech živu býti. Aesop.
Obec v neřádu, když není ani vrchností ani
poddaných. V. — N., vše, co nepořádně leží,
smeti, nečistota, povrhel, nešvara, Unrath,
Unflath, Schmutz, Koth, m., Geschmeiss, n.
V. Bez smetí a neřádu. V. N. na hlavě (vši).
D. Je plný n-du (zavšivený), voll Läuse. Hý.

— N., lejno psí a veškeré srstnaté zvěři, die
Losung. Sp. — N. = prase člověk, sviňák,
ohava, der Unfläther, Schweinhund, das Sau-
leder, der Unflath. D. — N., smilstvo, die
Unzucht. V nečistotě a neřádích život vésti.
V. V n-dech živu býti. V. N. s dcerami
krále provodil. Plk.

Neřáditi, il, ěn, ění; neřád činiti, špiniti,
schmutzen, misten. D.
Neradně, bez rady, ohne Rath. Troj.

1. Neřádně, bez řádu, unordentlich. N.
v hromadu smíchati. V. N. něco činiti. Troj. —
N., neprávě, unrechtmässig, rechtswidrig. N.
se naň obořil. Troj. N. zplozený. V. Listy
n. dobytými, unrechtmässig. Vl. zř. 382.
Žeby n. byl pohnán. Vl. zř. 288. — N., ne-
čistě, nemravně, unzüchtig. N. a nečistě živu
býti; n. milovati. V.

2. Neřádně, ěte, n., der Bastard. Rk.
Neřádnice, e, f., neřádná ženská. Vz Ne-

řádník.

Neřádník, a, m., neřádný, nečistý člověk,
unordentlicher, unfläthiger Mensch. Č.

Neradno tam jíti, nicht rathsam.

Neřádnosť, i, f., Unordnung. Ros. — N.,
Unzüchtigkeit. Ros.

Neradný, kdo rady dáti neví, inconsultus.
Výb. I. 1122., 6.

Neřádný, proti řádu, nepořádný, unor-
dentlich. N. postavení ploch. Krok. — N.,
proti práva a zákonu božímu a lidskému,
unrechtmässig, unordentlich. Jg. N. papež,
manželství, syn (nemanželský). Jg. Z ne-
řádného lože zplozený. V. Cožby neřád-
ného v radě viděl, má řečí svou staviti. V.
N. zatčení. Zř. F. I. — N., špinavý, plný
smetí, schmutzig, kothig, unfläthig. Jg. —
N., smilný, nemírný, nečistotný, unordentlich,
unzüchtig. N. milosť, život, chlipnosť a milosť,
rozkoš. V., Jg. N. život sobě oblíbiti. V.
N-dné mysli hnutí. Jel.

Neradov, vz Nerad, 1.

Neřádství, n., sordes idolorum. Bj.

Neranitelný, unverwundbar.

Neratice, dle Budějovice, ves. Tk. I. 74.

Neratov, a, m., ves u Přelouče. PL.

Neratovice, ves u Brandýsa nad L. PL.,
Tk. I. 87., Tk. III. 654.

Nerazený, unberathen. D.

Nerázně, zle, nepříhodně, übel, ungelegen.
Vozotaj do koní n. bičem pral. Sych. N. ho
posekali. Ros. — N., bez ráznosti, ohne
Energie. N. si vésti. Hý.

Nerázno. Jest mi n. = jsem jaksi bez
síly. Kb.

Nerázný, nepohodlný, těžký, zlý, náramný,
übel, ungelegen, gewaltig. Jg. Kane mu po
té nerázné ráně krev z nosu. Sych. — N.,
bez ráznosti, ohne Energie. Je n-ý. Hý.

Nerci, nercili, nerciliž (neřci, neřcili),
ich sage nicht, um nicht zu sagen, geschweige.
Jg. Ani jsem ho neviděl, nercili s ním mluvil.
D. Ani dobytku není co dáti, nercili čeládce.
Br. Na mne nepohleděl, nerci takové poselství
ke mně činil. Čr. — Nerci — ale i (a i, ale
také i), nercili — ale (ale také, ale i, ale
také i). Vz Věta spojovací. Klademe toto,
když druhého vyzýváme, aby o prvním členě
nemluvil, pokládaje celou váhu myšlénky na
členě druhém. 1. Oba členy jsou tvrdící. Pří-
sudek může býti rozličný n. společný а tento
klade se do členu prvního nebo druhého.
To chci mluviti nercili v cechu, ale i v plné
radě před pány. Svěd. Nikdy jsme tak ukrutní
nebyli, abychom nercili (maso lidské) jísti,
ale jeho se i dotknouti měli. Ler. Nercili
známým, ale i samým sobě divní byli. Har. —
2. První člen jest záporný, druhý tvrdící.
Tu se užívá: nerci ne (nercili ne) — ale,
alebrž, nébrž. Nercili tím od biblí odveden
nebude, alebrž jako za ruku do ní veden.
Kom. — 3. Jsou-li oba členy záporné, praví
se: a) když jedenkaždý svůj vlastní přísudek
má, který se zapírá: Nercili ne (nerci ne) —
ale ani ne. O tom jsme ničehož nercili ne-
mluvili, ale ani nikdy neslyšeli Zyg. — b)
Když jest přísudek oběma členům společný
a klade-li se v druhém členě, praví se: Nerci
(nercili) — ale ani ne. Muž šlechetný nic
nešlechetného nercili činiti, ale ani mysliti
nebude. V. c) Když se však klade do prv-
ního členu, praví se: nerci (nercili) — ale
ani. Toho nercili zahájiti nemohli, ale ani
potupiti. Us. — Místo ,nerci, nercili¹ klade